Radek byl červený jako krab, Daniel měl spálené ruce, já měl spáleninu nad zadkem. Myslím, že jediný Ondřej neskuhral. Naříkal zejména Radek, přímo se litoval. Po "dojemné" půlhodince jsme konečně vyrazili směr Amistad, Rio Grande a zejména státní park Big Bend.

Asi po půlhodince jízdy po čtyřiačtyřicítce kupujeme čerstvý výtisk USA TODAY. V podstatě hlavní zprávou je právě probíhající golfový Masters v Augustě. Po druhém dnu se do vedení dostal světový golfista číslo dvě Američan David Duval. K postupu z pětadvacátého místa z předchozího dne mu pomohlo skvělých 65 úderů, tedy sedm pod par. Kromě Duvala byli vepředu i další Amíci. Jediný, kdo se mezi ně vklínil byl Fidžan Vijay Singh. Jak se ukázalo nakonec, byl to on, kdo zvítězil. Katastroficky začala jednoznačná světová jednička Tiger Woods.

Projíždíme texaským venkovem. Ondřej spí a my klábosíme o blbostech. Například o tom, kdo vyhraje Stanley Cup, jak je možné, že telekomunikační firmy jsou v takovém laufu, proč se děje to či ono ve světě informačních technologií, o petrolejářích z Texasu a podobně.

Začínaji první kopečky. Spolu s nimi i kaktusy. Mezi nízkými keříky se čas od času zjeví malá ropná věžička. Danielovi se začíná vracet jeho včerejší škytavka. Nadává, ale moc to nepomáhá. Právě naopak, škytavka je mnohem, řekl bych, nehoráznější. Daniel nám tak připravil kulisu pro celý den. V tom už ale přejíždíme na silnici číslo 277 a pochvalujeme si rychlostní limit v Texasu. Skoro všude je zde povolena sedmdesátka (mil), což je oproti ostatním státům dost vyjímečné. Jezdíme o tolerovaných 10 více. Jinými slovy, jezdíme stotřicítkou (km).

Přichází Radkova chvíle. Zdá se mu, že auto vydává divný zvuk. "Slyším vysokofrekvenční šumění," říká doslova. Vše se odehrává v těsné blízkosti mexických hranic. Všude samý Hispánec a naprosto zjevná chudoba. Přesto tu ale mají o 20 centů dražší benzín než jsme ráno natankovali v Těle Kristově (Corpus Christi). V městečku Eagle Pass se poprvé za dobu naší výpravy setkáváme se spadlými závorami. "Jé, tady je to hezký," říká Daniel ale zároveň lamentuje, že se nemůže dovolat své milé. Naše řeč se mezitím opět stočila na téma "Hrozba Hispánců pro americkou demokracii". Zdá se nám, že jsou to takoví šmudlové, kteří jen těží ze své populační exploze.

Na texaském (mexickém) venkově evidentně probíhá kampaň na post místního šerifa. Texas je veliký, takže sféra vlivu takového člověka je zde obrovská. Všude kolem silnice visí bilboardy se jmény kandidátů. Pamatuji si Riose, Ruize a Herreru. Po desáté ranní zajíždíme na místní sobotní trh. Vítá nás tradiční mexická muzika a my se těšíme na kohoutí zápasy. Marně. Pohled na tržiště je dost ubohý. Všude tretky, použité zboží za babku a čorky. Všechno je špinavé a zašlé. Jsme jedinými návštěvníky nemexického původu. Na Ondřejovi je vidět, že by rád něco koupil. Už delší dobu pase po vystřelovacím noži. Bohužel. Alespoň si tedy nafotil svá oblíbená zvířátka - malá kůzlátka. Daniel stále škytá. Jako kdyby spolkl mýdlo.

Krajina se začíná stále více vlnit. Všude je na prodej spousta půdy. Asi moc nenese. To už přijíždíme do městečka Del Rio. Danielovi se konečně podařilo spojit se svým děvčetem. Sice jen na krátkou chvíli, ale je celý na měkko, objímá budku a dupe jako medvídek. Kolem poledne zastavujeme v klasické (nevkusné, kýčovité) mexické hospodě. Jídla tak za šest, sedm babek. Servírka neumí anglicky, nebo to alespoň tvrdí. Objedáváme si Tampiqueňu, Carne Asada, Fajitu a T-Bone. Radek, Ondřej a Daniel si pochutnávali, mně to příliš nesedlo. Daniel stále škytá.

Za Del Rio vjíždíme do polopouště. Ondřej poradil Danielovi, že když vypije na ex plechovku Pepsi, škytání přestane. Po pár mílích je jasné, že ani tato rada nezabrala. Je také možné, že Daniel nepil Pepsi správným způsobem.To už ale vjíždíme do státního parku Amistad. Vypadá to jako bychom se ocitli v království chřestýšů. Pěkně dostává zabrat výfuk našeho Dodge. Před námi kamenitá cesta a žádné značení. Zabloudili jsme na jakési nesmyslné místo. Vracíme se zpátky na silnici. Daniel z toho přestal škytat. Že by Pepsi nebo terén? Po pár mílích je všechno jinak. Škytavka je opět na scéně.

Celé sobotní putování lemují mexické hranice. Takže nás ani nepřekvapilo, že jsme byli kontrolováni hraniční kontrolou. Muž v zeleném nám prohlédl pasy a popřál hezkého dne. To už se ale blížíme do oblasti slavné řeky Rio Grande. Krajina připomíná staré dobré časy Divokého západu. Dostáváme pěknou žízeň a k pití nic nemáme. Po mnoha mílích jízdy konečně krámek. Cena je ale vysoká. Kupujeme zatím nejdražší pivo v Americe. Jedno nás vychází na celý dolar.

Kolem druhé odpolední jsme konečně dorazili do kempu. Byl v polopoušti, daleko od vody a celkem nás i se vstupem do parku přišel na 19 dolarů. Po postavení stanu jsme se dali do čtení brožurky, kterou nám dali při vjezdu. Stálo tam, že v naší oblasti pobývaji škorpióni, černá vdova a několik druhů jedovatých hadů. Zde žijící Tarantule není považována (jako jinde) za nebezpečnou. Radek vyjadřuje obavu zejména z černé vdovy. Je prý ze všech místních tvorů nejnebezpečnější.

Daniel opět na scéně. Stále škytá a ač je nesnesitelné horko, nandává si opravdu tlustý svetr. Prý je ukrutně spálený. S rostoucím množstvím vypitého alkoholu se nám stále více zamlouvá místo našeho kempování. Radek se pochopitelně zatím drží zpátky, protože ještě chceme vyrazit k soutoku Rio Grande s Pecos. Je pořádné horko. My ale máme v autě klimatizaci, takže je nám velmi příjemně.

Je zajímavé (asi jenom pro mně), že na všech pouštích, polopouštích a hodně odlehlých místech v Americe má svoje benzínové pumpy pouze jedna firma. Je to Chevron. Je i zde, stejně jako například v Údolí smrti.

To už sjíždíme na dno kaňonu k řece Pecos. Byl tam malý motorový člun a páslo se tam asi sto koz. Daniel stále škytá a plaší nám supi, které si chceme nafotit. Přes kaňon vede nejvyšší most v Texasu. Je vysoký necelých sto metrů. Ještě k Danielovi. Nic nepomáhá. Kromě exování coly a zatajení dechu mu radíme např. studenou sprchu, ránu zezadu a zepředu najednou a různé natahování těla.

Kolem půl sedmé jsme se pustili do mariáše. Na naší palubě panovala evidentně dobrá nálada...