Ranní vstávání proběhlo o trochu jinak než v předchozích dnech. Všichni jsme se totiž těšili na hemenex do černošského bistra a proto rychle mazali ze svých pelechů. Ve skutečnosti ze dvou postelí střední velikosti. Na jedné ležela Hadice se Záchodem (Ondřej, který velkou část našeho putování tráví na pánských toaletách) a na druhé já s Hotmailem (Daniel, který se neustále shání po internetu, aby mohl být ve spojení se svým děvčetem). Jinak noc proběhla bez jakýchkoli problémů.

O černošském baru na rohu Canal Street a Roosvelt Street, která odděluje chudinskou část Chicaga od té řekněme bohatší, jsme věděli z minulé cesty Mamutíků. Té se účastnila Hadice se Záchodem. Podnik nás opravdu nezklamal. Za barem milá černá čísnice podobající se bodrým černým postavičkám známých z filmů s Brucem Willisem, Melem Gibsonem či někým jiným. Prostě takový Morgan Freeman v ženském provedení. Vedle ní u ploten dva na první pohled šikovní černí kuchaři. V podniku bylo dále několik černých štamgastů. Byli to takoví ti típci vzpomínající na zašlou slávu baru, o níž vypovídali desítky let staré zažloutlé fotografie na stěnách. Za jedním stolem také seděla parta mladých Asiatů, kteří nám nakonec uvolnili místo. Zbyl po nich pěkný bordel. No prostě Asiaté.

Po chvíli přiběhla naše číšnice z filmu a nabídla nám spoustu vaječných pochoutek.Objednali jsme si asi za 25 babek a nelitovali. Vaječné pokrmy chutnali skutečně božsky. Mezitím Hotmail doběhl pro čerstvý výtisk Chicago Tribune. Mluvil nemilosrdně, místní Bulls jsou nejhorším basketbalovým týmem v NBA, Black Hawks pátí nejhorší v hokejové NHL a basebaloví Cubs taky zrovna nezáří. Prostě humus. Po získání těchto informací jsme se všichni vystřídali na WC. To bylo něco, evidentně tam nikdy nebyl hygienik. Podnik na nás ale udělal skvělý dojem a pokud se někdo chystá do Chicago nelze než doporučit.

Najedení a napití jsme vyrazili k Michiganskému jezeru. Dokonale azurová voda doslova sváděla k hopsnutí. Po lehkém smočení bosých nohou ale bylo jasné, že taková koupel by mohla být poslední. Takže místo koupání došlo na sledování radostně si hrající smečky psů, běhajících děvčat, rybářů a na procházku na konec mola. Po několika povinných fotografiích hurá do centra.

Najít místo na zaparkování našeho Intrepida ovšem nebylo vůbec jednoduché, ale Hadice to zvládla jako skoro všechno skvěle. Prohlídli jsme pár ulic, domů a jiných věcí. Mě pochopitelně nejvíc zajímalo, kde stojí slavný Amoco Tower. Kdysi nejvyšší barák na světě. Bohužel bez úspěchu. Po návratu k našemu oři vyrazil Záchod s Hadicí za svým zdrojem, který jim měl poradit kde najdeme české nelegály a kde je nějaký echtovní bluesový podnik.Narozdíl ode mne byli úspěšní. Já s Hotmailem jsme vyrazili na více než 500 metrový (možná) Sears Tower patřící maloobchodnímu řetězci Sears, Roebuck and Co. Opět neúspěch. Po projití několika Afroamerických navigátorů nám nakonec řekla pokladní, že na výjezd do asi 110 patra budeme muset počkat dvě hodiny. "Tak to ne," a mazali jsme si vypnit pohledy. Na poště v Sears Tower pracovaly pouze líné černošky, takže nákup pohledů se nám pěkně prodloužil. Potom nás ještě pekně vypekla Hadice se Záchodem.

Místo, aby pro nás přijeli v půl páté, protáhli si svoje hauzírování po městě o rovných 45 minut. Hotmail i já jsme je za to počastovali několika opravdu sprostými nadávkami. Nakonec došlo ke smíru a všichni jsme vyrazili nekonečnou Milwaukee Street za českými nelegály do Janina's Baru na rohu Milwaukee a Keelar Street. "To je paráda, to bych chtěl mít v Praze. Byl bych vopravdu moc spokojenej," prohlásil po pár minutách v hospodě Záchod.

Barmankou v hospodě byla vnadná Polka a nabídla nám hned několik českých piv. Namátkou Radegast, Prazdroj, Kozla, Staropramen. Ani nevím co nás to napadlo, ale já se Záchodem jsme si dali nevalného Radegasta a Hotmail s Hadicí Plzeň. Jako trubky. Jsme v Americe a chlápeme (pijeme) český patoky. Po druhé rundě piv jsme se pustili do biliárdu. Na jedné straně já s Hadicí a proti nám Záchod s Hotmailem. Dvakrát nás pěkně vymlaskli. Nerad, ale musím přiznat, že kraloval Záchod. Vítězství věnoval šéfovi Hotmaila Vladimíru Dubskému a tím tak údajně obhájil poslední zbytky jeho cti. Po dvou nedůstojných prohrách nás ke hře vyzvali místní šíbři. Na jejich nabídku reflektovala pouze Hadice. A litovala, čtyři prohry a jedna výhra není zrovna dobrá vizitka. Nakonec jsme v hospodě dali asi čtyři pivka a vyrazili na jih Chicaga na skvělý blues. Českých nelegálů jsme viděli plnou hospodu, a dvěma z nich dokonce před hospodou stáli docela pěkný motorky.

Shrnutí - A jak vlastně tedy ztrávili den mýma očima naši (vaši) cestovatelé?

• Záchod - byl nejlepší v biliárdu, ale většinu času ztrávil na toaletách
• Hotmail - již skoro vůbec nemluvil o své dívce, ale o to více se sháněl po internetu zejména mailování
• Hadice - věnoval se svým zálibám a všechny nás definitivně nakazil svými nechutnými návyky
• A já - vyděl jsem poprvé v životě hypermarket firmy Wal-Mart, která jako jediná na světě zaměstnává přes milion lidí, hledal Amoco Tower a byl jako vždy kritický k zveličeným zážitkům svých kamarádů

No, a jak jsme si vedli při noční jízdě Chicagem, bludění opuštěnými slumy - nakonec odměněni nezapomenutelnými hudebními zažitky v Cheserboard Loungh baru?? Čtěte samostatnou reportáž.