Opékání na Mustang Island (USA, 7..dubna 2000)

autor: Ondřej Neumann

Díky nám vlastnímu důvtipu jsme větrnou noc na pláži Padre Islandu přečkali bez úhony. Ráno nás za drobné nepohodlí královsky odměnilo. Vítr hnal nevelké vlny Mexickým zálivem směrem k našemu stanu vzdálenému od vod oceánu doslova pár metrů, ostré ranní slunko řezalo do našich ještě spánkem opuchlých očí. Chvíle pro protáhnutí a vyřvání radosti ze života. Samozřejmě i pro ranní toaletu v přírodě (pánům se v těchto podmínkách doporučuje otočit se zády k větru).

Poněkud spartánské podmínky a naše touha konečně po americku připravit zakoupený tříapůllibrový flák vepřového nás však donutily přejet přes most spojující Padre Island s pevninským Corpus Christi. Odtud jsme se vrátili, nikoli na Padre Island, ale na sousední Mustang Island. Místní státní kemp byl k našemu účelu přímo stvořen. Stříška nad dřevěnými lavicemi a stolem, poblíž rošt ve výši zhruba jednoho metru.

Recept na přírodní steaky alá americký taťka: Potřebujeme - dubové dřevěné uhlí, líh, řácký kus vepřové kotlety, cibuli, sůl, pepř, tabasco, rošt a fůru času. Postup - dřevěné uhlí se dá na roštu na hromádku a poleje hořlavým lihem. Líh se nechá zhruba jednu minutu vsáknout, pak přichází ke slovu sirka. Uhlí se nechá vyhořet. Když již pouze doutná, nahází se na rošt steaky, které se čas od času otočí. Po hodině a půl je texaská mňamka připravena ke konzumaci.

Dlouhý čas čekání na vytouženou krmi jsme si krátili pohazováním místní slaniny na rošt a její následnou konzumací. Na rozdíl od české kolegyně americká slanina po opečení při skousnutí krásně křupe, aby se poté rozplynula na jazyku. Co jsme ovšem v příjemném chladivém větříku netušili, byla skutečnost, že kromě steaků jsou rovněž opékána naše vybledlá těla.

Po ukojení gurmánských choutek jsme vyrazli na pláž trochu se smočit a ukázat místním náfukům, jak hrají americký fotbal kluci ze sdrce Evropy. Do vln se po sérii bezchybnách příhozů šišatým míčem vrhl i Radek, který se k tomuto účelu musel odít do svých kraťasů (pro nepozorné - plavky si zapomněl v WDC). Opékání pokožky pokračovalo.

Z pláže jsme vyrazili do Mirkem vzývaného obchoďáku patřícího do sítě Wal-mart (zaměstnává 1, 1 milionu lidí, tržní kapitalizace činí 300 miliard USD). Pro nás ostatní to byl normální konzum se smíšeným zbožím. Přesto jsme využili chvilky bez Radkova dozoru a v sestavě Mirek, Daniel a já nakoupili pár laciných hadříků. Překvapivě již po hodině se nám podařilo Mirka sice násilím, ale přesto, vyvléci ven. Uklidnil ho pouze fakt, že byl vyfocen před objektem svého nekritického kultu a následně odeslán na celosvětovou komunikční síť.

Po usilovném pátrání se nám podařilo najít podnik s pivkem. Bohužel měli pouze točený Bud Light. Strašná břečka. Bar vypadal jako vystřižený z horského rekreačního pobytu s Revolučním odborovým hnutím. Když spustila místní country kapela (tříčlenná se syntetizátory), čtyři texaské krásky neurčitého věku (mezi 20 a smrtí) vyrazily na parket. Běsy byly rozpoutány. Raději jsme začali sledovat hokej v televizi. Po pár vteřinách prodloužení Jaromír Jágr překonal Dominika Haška a byl čas jet do kempu.

Den plný zaslouženého poflakování pomalu končil a utržené rány se začaly hlásit o slovo. Zrádné sluníčko si vybralo své oběti v našich řadách. Mirkovi se přismahlo nafukovací kolo, které kdoví proč stále nosí okolo pasu (i když už shodil pět kilo), Radek se přiznal k červeným "ramínkům" a Daniel nahlásil spáleniny prvního stupně na "bicácích a tricácích". Já musel přiznat první nevýhodu ultra krátkého zástřihu - do dáli mi nyní červeně svítí temeno hlavy.

Za neustálého vzdychání a achání především Radka s Danielem se šlo na kutě. Bohužel jsme netušili, že kdesi nad Mexickým zálivem se právě začíná obracet vítr. Co jsme naopak slyšeli zcela zřetelně, bylo Danovo škytání. Obojí výrazně poznamenalo náš další den.