Blues Highway - Mamutíci v USA, Washington DC (Washington DC, USA, brezen 2000)

autor: Radek Adamec, Ondřej Neumann, Daniel Málek, Miroslav Motejlek

Takže se ještě ani rok s rokem nesešel a už je tady zase máme. Mamutíci překonali oceán v pondělí 27.března a zhruba půl hodiny po sedmé večer byli mnou vyzvednuti v New Yorku na nejškaredějším letišti Ameriky - totiž na JFK Airport. Kontrolním stanovištěm INS (imigrační policie) prošli jako nůž máslem, což jinak řečeno znamená, že výpravě podél řeky Mississippi nic nebrání v cestě.

Sluší se říci, že složení nynější "expedice" doznalo podstatné změny. Oproti loňskému roku vypadl pan Kuchyňka David (viz. Mamutíci na cestách), jehož vystřídal Mirek - znalý čísel a vůbec všeho, co potřebuje šéf ekonomiky v Lidových novinách vědět. Služebními seniory týmu tedy zůstávají Ondřej a Radek, coby autor stránky, nápadů, řidič a vůbec takový ten kluk do nepohody. Jelikož tento první raport píši v úterý v jednu v noci a za vydatného zařezávání zbytku výpravy - tudíž bez kontroly cenzorů - počítám, že ta trocha samochvály je na místě a projde bez větších ústrků a posměšků. Nu, zbývá představit posledního člena - Dana - rovněž novináře přezdívaného asociační král, nebo také "rohlík".

Proč Mamutíci? No, jednoduše proto, že naše tělové schránky připomínají spíše tyto prehistorické tvory, než útlé šviháky televizního typu.

Proč Blues Highway? Protože naše dubnová výprava je zaměřena na průzkum povodí řeky Mississippi, která je, zejména v jižních partiích, původním zdrojem skvělé muziky a hlavně Blues. Trasa je prozatím vytýčena v ose Chicago - New Orleans s velkoryse plánováným prostorem pro improvizaci. Odjezd je stanoven na čtvrtek 30. března.

V pondělí kolem půlnoci jsme tedy dorazli z NY do WDC a notně schváceni se vrhli do lednice pro lahváče. Neblahé tušení se zvrátilo v realitu. Snad proto, že jsme si měli tolik co říci, snad proto, že unavená a dehydratovaná těla vyžadovala permanentní péči, jsme se doslova "prochlastali" (omlouvám se všem za tento slovník) do nového dne. Osobně jsem usnul něco po sedmé a Mirek jakbysmet.. Ondřej s Danem ještě chvíli oblažovali z balkónu uspěchané pracanty, kvůli čemuž si prý vysloužili značně odsuzující pohledy. Dokonce jim při tom poklidném provokování pracujícího lidu upadla lahev piva k sousedům na terásku. Bilance byla úctyhodná - při poledním úklidu bylo nalezeno něco kolem 55 prázdných pivních flašek a plechovek. Podotýkám, že Nicol vypila čtyři a Mirek tři, poněvadž se celou noc držel ponejvíce vína. K tomu padla jedna litrová skvělá patnáctiletá skotská singel malt whisky.

Po obědě jsem vyrazil do města za nákupy avšak pouze s Mirkem, kterého přeci jen těch pár hodin spánku postavilo na nohy. Pár věcí nakonec viděl, přičemž se jako jediný z partičky může veřejně pochlubit obrázky z Capitolu a Bílého domu.

Ondřeje s Danem jsme vyzvedli před šestou, sedli na metro, dojeli do MCI Center, obětovali každý 40 dolarů a viděli NHL v přímém přenosu. Fakt je, že Capitals neměli s nejslabším celkem soutěže z Atlanty žádné větší potíže, což poněkud ubralo dramatičnosti zážitku. Avšak nakonec, celkově sedm gólů, upevnilo pocit dobře investovaných peněz. Pozdní večer se obešel bez překvapení v poklidné atmosféře a po dobré večeři - vejce na slanině - jsme se odebrali na kutě. Tedy až na mě, který ještě do dvou ráno plašil u internetu...