S dinosaury do Santa Fe (USA, NewMexico, 12.dubna 2000)

autor: Ondřej Neumann

Ráno nám bohužel definitivně potvrdilo smutný fakt - s on-line cestováním na internetu je prozatím konec. Program spojující Radkovu inteligentní krabičku s transkontinentální informační dálnicí zkolaboval. Zlé jazyky tvrdí, že na tom mám já a můj mail z předchozího dne jakýsi podíl. Velkoryse tyto nehoráznosti přejdu. Ostatně, s pomlouvači a klevetníky si to za nás za všechny již před pěknou řádkou století vyřídil jistý Franta Villon.

Věrní příznivci čtveřice mamutíků mají tedy prozatím utrum. Nicméně my i nadále v potu tváře chystáme jejich oblíbené čtivo a doufáme, že několikadenní zpoždění nikterak neoslabí sílu našich textů. Ne nadarmo jeden popletenec ve dvacátých letech básnil: "Antonín umírá, žárovka zpívá"...

Smůla vaše čtyři oblíbené cestovatele ve White Sands pronásledovala i nadále. Neohrožený náhle začal vydávat dosud neznámé zvuky. Naštěstí Radek s Daniel vědí, co jejich čtyřkolý miláček potřebuje. Neduh spravila lahvička kapaliny do posilovače řízení za 1, 40 USD. Chmury nám z čel zahnala Mirkova veselá historka. Do automatu na USA Today hodil 75 centů, aniž se předem ujistil, zda se v něm žádaný tisk vůbec nalézá. Svým počinem si vysloužil čestný titul Blb dne. Začarované Bílé písky jsme mohli beze stopy sentimentu opustit naším dostavníkem do Santa Fe, legendami opředeného hlavního města státu Nové Mexiko. (viz. Nové Mexico)

Cestu jsme si zpestřili několika zajížďkami za roztomilými zvláštnůstkami. Tak například nás vzrušovala otázka, proč se zrovna nedaleké údolí nazývá Údolí ohňů. První pohled nám přinesl odpověď. Všechny zde se povalující šutry a kusy skal jsou černé. Stejně jako kameny ohražující místo pro nefalšovaný český táboráček. Jeden z Radkových bedekrů tvrdí, že se jedná o vyhořelé lávové pole. Poučnou zastávku poznamenal drobný konflikt mezi nejmenovanými dvěma členy výpravy. Daniel a Mirek si vjeli do vlasů. Další část cesty se držel bobřík mlčení....

Ticho ubíhajících mil v polopoušti Nového Mexika narušoval pouze Frank Sinatra, Buty a hudba z filmů Easy Rider a Trainspotting. Každý z cestovatelů si myslet na to své a byl duchem kdoví kde. Atmosféra v Neohroženém houstla.... Alespoň jsem nemusel poslouchat zcela neplodné debaty o hokejové NHL a jejich hvězdách, k nimž chlapci čerpají informace z tabulek publikovaných v USA Today.

"Zažili jsme vegetační zlom," řekl do panujícího ticha náš všímavý Radek. Stáli jsme uprostřed borového lesa poblíž hory South Baldy (10.783 stop) v pohoří Magdalena. Bohužel, přetížený Neohrožený si nedokázal poradit s nástrahami polní cesty, takže vytoužené výzkumné středisko Langmuir na vrcholu South Baldy zůstalo nepokořeno.

Naši pozornost po dalších mílích upoutal i přírodní oblouk nazývaný La Ventana v národním monumentu El Malpais. Připomínal zašlý železniční most uprostřed skal. V jeho stínu se kromě nás před nějakými 130 miliony let vesele proháněli dinosauři. Škoda, že krutý osud zeměkoule neumožnil setkání inteligentních mamutíků s těmito hloupými ještěry. Takhle jsme se museli zaobírat svými bobříky.

Zbytek cesty do Santa Fe si řidič Dan a navigátor Radek krátili odhadováním vzdáleností zcela rovných silnic vedoucích místní polopouští vždy až k úpatí "vzdálených pahorků". Nejdelší rovinka na naší cestě zatím meřila 25 mil (40 km). V malebném Santa Fe jsme se za 45 babek ubytovali ve Western Scene Motel, jehož majitelem byl k našemu údivu Ind. Naštěstí v té době již běžela pouze poslední třetina prvního kola Stanley cupu mezi Dallasem a Edmontonem a další hokej již nedávali. Podařilo se mi tudíž přemluvit Mirka s Radkem (Daniel byl již několikátou hodinu k smrti uražen a zvažoval odpojení od výpravy) k návštěvě místního pohostinství.

Štěstí se k nám konečně obrátilo čelem. Útulný pub s živou muzikou. Dva muzikanti - foukací harmonika a sólová kytara - se starali poctivým jižanským rockem o patřičnou náladu. Bylo i na co koukat. Majitelka i jedna ze servírek byly zachovalé pětatřicítky v botách značky "koně", nepředepraných džínách a károvaných košilích. Na hlavě jim pochopitelně trůnily kovbojské kloubouky. K našemu zármutku se však v průběhu času potvrdilo smutné podezření - byly to lesby.

Spláchli jsme žal Coronou a čumendou na jiné objekty (kdo byl v USA, uvěří, že se všichni upřímně těšíme do malé zemičky ve středu Evropy). Viděli jsme například: blondýnu s metr a půl dlouhými vlasy, dva vypakované (a řácky urostlé) hráče amerického fotbalu při cestě z tréninku domů, světlovlasého hermafrodita ženského pohlaví a polotrpasličí ženu. Po dalších Coronách jsme si všimli i žhavé snědé sólotanečnice s havraními vlasy a smyslem pro mexické rytmy, Mirek objevil nejkrásnější ženu ve Spokojených státech (černošku) a já s Radkem jsme se s chutí popásli na křivkách ladné Hispánky v doprovodu nesympatického místního burana.

Muzika byla super, tak jsme to vyjímečně natáhli přes půlnoc. Někteří z nás se neubránili mírnému podupávání nohou do rytmu. S posledním taktem vynikající dvojice jsme se s pubem rychle rozloučili a šupajdili za Dáňou do motelu. Stále s námi odmítal hovořit...