(část
pátá)
Mount Saint Helens Na druhý
den jsme tedy nevstali příliš vyspalí, přesto
ale pospíchali na Mt. St.Helens, což je sopka, která vybuchla
v roce 1980. Známky mohutné exploze jsou na okolní krajině
stále velmi znát: ohořelé stromy ve směru toku
lávy, jezero skoro z poloviny zaplavené nánosem mrtvých
stromů - no a pak kráter samotný, k nemuž se lze
dostat na vzdálenost několikaset metrů. Zkrátka
měsíční krajina se vším všudy.
Mount Rainier Dalším
sopečným příspěvkem v naší sérii byl
Mt.Ranier už ve státu Washington. Jinak také spící sopka
monumentálně se čnící do výšky 4500m s krásnou
ledovcovou čepicí. Protože nemá Rainier v okolí
sobé rovného, je vidět na stovky kilometrů a
vytváří působivou dominantu krajiny - ze všech
stran jdou udělat parádní fotky. Nechybí dobře
vybavené Visitor Centr. V létě můžete chodit
na výlety i navzdory zbytkům sněhu v šortkách.
Tenisky bych nedoporučoval, ale i tak jsme v nich
zvládli zhruba tříhodinovou túru k místu, jehož
jméno mi bohužel vypadlo z hlavy. Ze kterého
byl ale každopádně vynikající výhled do okolí..
Z Mt.
Rainier jsme se chtěli dostat do nějakého kempu
u Seattlu. Jenže na severozápadním pobřeží se udělalo
jasno, navíc začal víkend a tom nám udělalo
čáru přes rozpočet. Všichni Amíci si totiž
v pátek vyjeli do přírody, díky čemuž byly
všechny kempy v desítky mílovém perimetru obsazeny.
A to jak státní, tak i soukromé - nikde ani místečko.
Ten večer jsme najezdili kolem 160 mil jen hledáním
kempu - což mi ještě zpětně přijde
naprosto neuvěřitelné… Okolo půlnoci nás
to přestalo bavit a vzali jsme proto zavděk
motelu, kdesi na opačné straně zátoky, než leží
Seattle v Bremertonu. Nebylo to špatné. Dostali jsme
poměrně velkou slevu. Motel byl fajn a po týdnu
stanováni nám vyloženě bodnul.
Olympic
Ráno jsme zjistili, že se nalézáme pár desítek mil od
národního parku Olympic, který jsme vlastně neměli
vůbec v plánu. Protože nám již několik
lidí tvrdilo, že se tam máme určitě zastavit,
vyrazili jsme. Je to prý jediný na severu položený deštný
prales. Vlhko je tam skutečně pořádné.
Můj stan z Wall-Martu se příliš neosvědčil
a tak jsem raději strávil noc v autě, což
moc pohodlné nebylo.
Olympic
je ohromný a věřím, ž i krásný. Mě ale
moc nezaujal. Od Port Angeles se tam nachází jen několik
minerálních pramenů a nikde nekončící prales,
kde je sice fajn vzdoušek, ale jinak mě kolorit krajiny
opravdu neoslovil. Příště to zkusím z jiné
- nejlépe pacifické - strany.
Seattle 24.7.
jsme celí promočeni vyrazili poprvé po dlouhé době
nezvyklým směrem - na východ. Už nám to pak vydrželo
až do Ohia a pak vlastně až domů do ČR.
Vrátili jsme se do Bremertonu, kde jsme opět na radu
známých nasedli na trajekt do Seattlu. Tento tip se ukázal
byt fajn zážitek. Trajekt pluje asi hodinu a je z něj
hezký výhled na skyline Seattlu. Navíc v neděli
je trajekt zadarmo. Jinak stojí osm dolarů za auto.
Přívoz má má naše velké doporučení. Není třeba
mít strach z houpání, jako například při
přejezdech do Anglie. Trasa totiž vede krytou
zátokou a loď se ani nehne.
Seattle
jsme prosvištěli ve velkém spěchu za dvě
hodiny. Chtělo by sice to víc času, jenže po
návštěvě několika velkých měst nám
přišla všechna na jedno brdo.Pochopitelně, že
některá mají svou neopakovatelnou atmosféru. K nim
jednoznačně zařazuji– San Francisco, Chicago a New York.
Seattle
je jedno z těch měst, ktará nabízejí i
pár turistických atrakcí. Přesto jsme jej navečer
opustili a popojeli ještě nějakých sto mil do
kempu nedaleko Hwy. 90, po náž jsme se vraceli na východ.
Druhý
den ráno nás čekalo jedno z nepříjemných překvapení.
Auto nejenže odmítlo nastartovat, ale baterka se zdála
být zcela na dně a tudíž nepoužitelná. Docela nepříjemný
pocit, protože jsme byli relativně daleko od jakékoli
civilizace. Naštěstí v USA vozí šoféři
každého většího vozu startovací kabely. A tak poučeni
podobnou dřívejší zkušeností obešli jsme kemp a našli
ochotného pána s truckem, který nás přijel nahodit.
Moc se mu nedařilo. Po asi půl hodině nás
přes jakousi jeho záložní baterii vrátil opět
do hry. Vyjeli jsme s větším zpožděním
a do Montany, kam jsme měli namířeno, nám to
trvalo celý den. Tam jsme se ubytovali v jendom moc
fajn rodinném kempu, který činil řetězci
KOA čest jak se patří. I s bazénkem, v němž
jsme vydatně relaxovali.
(část
pátá)