Úvodem Kde začít?
No, už před lety, kdy jsem byl poprvé v USA na střední
škole jsem se rozhodl, že někdy musím prostě
sehnat auto a peníze a vyrazit na americký západ. A přesně
tohle se mi letos v létě spolu s dalšími třemi Čechy
podařilo. Následující řádky budou tedy pokusem
podělit se s ostatními o zážitky z našeho šestitýdenního
putováni po Americe, snad to někoho inspiruje k podobnému
výletu, který mohu vřele doporučit.
Šest týdnů ježdění po USA bylo spíše takové
vyvrcholeni delších připrav typu: jak pojedeme, čím,
kudy, kde spát, jíst a za kolik atd.. Nakonec, z několika
důvodů zvítězila varianta koupě vlastního
ojetého auta (Toyota Camry 1986), což se už samo ukázalo
býti pořádným zážitkem, alenakonec se nám to docela dost vyplatilo. Noclehy
jsme zvolili ty nejlevnější a nejromantičtější
– nebo-li camping, který dá v USA provozovat velice dobře
v nespočetných camping places. Koupili jsme tedy
stany, bohužel ne moc kvalitní, ale naštěstí nám
moc nepršelo (jen párkrát jsme se uchýlili do motelu),
naplánovali zhruba trasu a vyrazili.
Odjezd Dne 26.6.
tedy nastal onen slavný den kdy jsme napakovali auto a
vyrazily jsme směrem na Západ. První dva dny byl
více méně jen přejezd z Ohia k Denveru kde teprve
začalo něco záživného. Indianu, Illinois, Missouri
a Kansas jsme jen po I-70 jen profičeli neboť
tam skutečně moc k vidění není,což platí zejména o Kansasu. Absolutní placka,
civilizace nikde, jen na míle daleko viditelná dálnice
a občas nějaká ta benzínka. Nikdy mi příliš
nevadilo řídit, ale když člověk ujede sto
mil a pořad jen vidí dalších sto mil rovné dálnice
před sebou a jinak kde nic tu nic, tak veškerý požitek
z jízdy jaksi mizí.
Denver Ale nakonec
jsme oněch 1200 mil zdolali za dva dny a dojeli k
večeru do Denveru, kde jsme se ubytovali v jakémsi
pofidérním motelu Rockies Inn, který má dobrou jenom polohu
blízko centra. Druhý den jsme vyrazili do ulic. navštívili
jsme místní atrakce typu U.S. Mint (doporučuji).
kapitol. centrum a knihovnu kde jsme hned museli po dvoudenním
absťáku na internet.
Rocky Mountains a Grand Lake Pak už
jsme byli ready vyrazit do Rocky Mountains NP. Kde jsme
strávili dvě noci v jednom fajn státním campu. Rocky
Mountains se ukázal byt parádní začátek. Počasí
přálo, tak jsme po návštěvě Estes Parku
vyrazili objevovat krásu místní přírody, tedy zejména
vysokohorská jezírka. Obešli jsme jich několik. Všechny
ve výšce přes 3000m, ale sníh potkali jen jednou,
neb Rockies jsou v Coloradu dost na jihu a tak v červnu
už moc sněhu není ani na vrcholcích hor. Šestý den
jsme již mířili přes Rockies dále na Západ,
šplhali jsem se s autíčkem po známé Trail Ridge Road
až do 3700 m odkud byl parádní výhled a potom docela brutální
sjezd dolu. Skončili jsme až u Grand Lake, kde jsem
se utábořili a kde jsem trošku bouchl výfuk našeho
vozidla o patník tak, že nám už po celou zbývající cestu
poněkudnepříjemně
klepal a podvozek. Navštívili jsme ještě nedalekou
turisticky orientovanou vesničku, kde jsem za dobrý
peníz dobře pojedli v jedné místní hospůdce,
jejíž jméno si již bohužel s odstupem několika měsíců
moc nepamatuji. Mé dvě spolucestující si sice vedly
pečlivý deník. Nicméně je prý přísně
tajný a já na psaní deníku moc nejsem, takže tohle všechno
jsou jen moje volně tekoucí vzpomínky.
Colorado National Monument Sedmý
den jsme se vrátili na naši oblíbenou I-70 a popojeli
až k Grand Junction, kde se nachází poměrně
malý a málo známý Colorado National Monument.Který ovšem
mohu vřele doporučit. Osobně se mi líbil
více, než třeba Grand Canyon. Nádherně červené
skály, kaňony, okolo chodicí bouřky, camp na
skále - fakt paráda. Jen náš klapající výfuk mi stále
trochu kazil náladu....
Arches 3.7. jsme dorazili do rozpáleného Utahu, vůbec na jihu USA je v létě
skutečně poněkud hic. Takže - pokud někdo
chcete tyto parky navštíviti, pak jeďte na podzim,
nebo na jaře. Arches N.P. je ale úžasný za každého
počasí a ve čtyřiceti stupních ve stínu
má pak i správnou atmosféru. Bez flašky s vodou nevycházet...
Park patří spíše k těm menším, co se rozlohy
týče. Avšak bez auta se dost dobře absolvovat
nedá. Červené skály plné okýnek.Neuvěřitelně
erodovaných skal je tam fakt požehnaně.Takové pohledy
se jinde prostě nevidí. Dobrý je prý i nedaleký Canyonlands
N.P., jenž jsme ale z časových důvodů
přeskočili v domnění, že je stejný
jako Arches. No, podobný zřejmě je. Ale patrně
mnohem větší a vůbec, měli jsme ho nakonec
asi zkusit … Přespali jsme ve fajnovém soukromém
campu nedaleko vstupu do parku, sprcha opravdu bodla.
