|
 (část
druhá)
Mesa Verde
Následující
den jsme se opět na chvíli vrátili do Colorada
a prozkoumali Mesa Verda N.P. Známý svými skalními městečky
po původních obyvatelích USA. Vedro opět úžasné.
Ještě že klimatizace celkem šlapala. Ale i tak
ty přechody z dvaceti stupňů do
čtyřicítek ve stínu nesjou moc příjemné.
Mesa Verde bylo zajímavé. Ale ne až zase tak, jak jsem
očekával. Bohužel - už nepouštějí dovnitř
do oněch pueblových paláců pod skalami (kvůli
tohoročním požárům – pozn. redakce). A tak
jsem jej opět jen obkroužili, navštívili místní
muzeum, potkali nějakou českou grupu, která
jezdila po USA přes cestovku a vrátili se zpět
do campu přímo v parku. Byl to tuším náš první
státní park se sprchami. Za padesát centů pár minut
teplé vody.No, neberte to. Taky jsem si s kolegou
dopřál konečně jednou zase pivko. Tedy
pokud se tak dá vůbec americkému Budvaru říkat.
Holt - není nad zlatý český pivečko.
For Corners
Z Mesa
Verde jsme si to hasili k jezeru Lake Powell, což je National Recreatinal Area. Víceméně -uprostřed pouště krásně modrozelená
voda přímo lákající ke koupání. Předtím jsme
ale ještě zvládli po cestě jiné dvě atrakce
– Four Corners a Monument Valley. Four Corners je ono
bájné místo, kde se stýkají čtyři státy: Arizona,
New Mexiko, Utah a Colorado. Je to však turistická past.
Uprostřed ničeho, navíc v indiánské rezervaci
- takže vás za návštěvu skásnou o nějaký ten
dolar vstupného. To by nevadilo, ale dost dobře
se to tam dá srovnat s Vietnamskými stánkaři
u nás. Indiáni, kteří s našimi představami
a ideály z Vinetua nemají nic společného,
tam mají stánky se vším možným i nemožným. No, a uprostřed
vybetonované místo, kde si můžete stoupnout
najednou do dvou států. Prostě neuvěřitelné,
really…
Monument
Valley
Monument
Valley je sice taky indiánská rezervace, ale tam už
je alespoň co k vidění. Příroda
je zde skutečně úžasná. Tuším, že tyhle skáli
filmuji snad do všech westernových filmů. Údolím
lze za mírný poplatek projet autem po nepříliš
upravené cestě, nebo využit služeb místních podnikavců.
Příslušníků kmene Navajo, kteří vás rádi
provezou. Opět za poplatek – tentokrát však zřetelně
vyšší… My jsem si to tam vyfotili bez projíždění,
neboť jsme ještě pořád měli strach
o náš výfuk a těšili se na koupaní v Lake
Powell. Po cestě jsme ještě potkali pár malých
tornádek , které si nenápadně svištěli po
okolí, aniž by to kohokoli vzrušovalo. Po cestě
jsme tankovali v jakémsi zapadákově na benzínce
jak vystřižené z filmu – nikde žádné auto,
mechanická pumpa, okolo pobíhal pes, povalující se ožrala
- simply incredible…
Lake Powell
Lake
Powell nám učarovalo. A tak jsme tam strávili dva
dny víceméně jen poleháváním na pláži. Voda nádherně
teplá a čistá, zkrátka paráda. Podívali jsme se
k nedaleké a obrovské přehradě (vodní elektrárna)
Glen Damm a také do městecka Glen. Tam jsme řešili
poněkud nepříjemnou a naštěstí ojedinělou
zkušenost v jinak vynikajícím řetězci restaurací
Dennies (kde vaří vše mimo fast food za přijatelné
ceny). Natěšení, že si tam zase jednou dáme něco
jiného než burger, jsme byli po asi půl hodině
vyhoštěni s tím, že nevaří neboť
v kuchyni uniká plyn. Ke cti jim budiž přičteno,
že za nápoje a již donesené a zkonzumované polévky a
saláty jsem nemuseli platit. I tak jsme byli mírně
naštváni…
U Lake Powell jsme rovněž přihlíželi
oslavám Independence Day. Zlatým hřebem večera
měl být ohromující ohňostroj. Kvůli němu
byla pláž už v devět večer zcela neprůchodná.
Ohňostroj ale zas tak ohromující nebyl. My jsme
pak navíc ve tmě málem nenašli cestu zpět
ke stanům. Nakonec vše dobře dopadlo.
Grand Canyon
7.7. jsem dorazili k jednomu z nejznámějších
parků Spojených států – totiž Grand Canyonu.
Přijeli jsme méně frekventovanou cestou od
severu. Přesto byl camp v parku již odpoledne
plný. Proto jsme museli vzít zavděk nedalekému
státnímu parku, jehož jméno si již nepamatuji. Sprchy
a záchody nic moc, ale zato fajn správcová. Večer
se hrálo bingo se všemi hosty campu, docela dobrá sranda.
Taky se nám už v poněkud vyšší nadmořské
výšce v noci příjemně ochladilo. Po dlouhé
době jsme se tedy zase vyspali v našich spacácích,
které jsem předtím popravdě řečeno
moc neužili.
Grand
Canyon pro mě byl asi největším zklamáním.
Patrně ale jen kvůli pověsti a obrovské
propagaci, která jej předchází. Určitě
ale stojí za viděni. Ta díra do země je ohromná
a úžasná… Nicméně, přeci jen jsem zkrátka
čekal o něco víc. Mají tam však nádherné Visitor
Center s docela levnou restaurací, tedy alespoň
co se týče doby oběda. Možná, že na jižní
straně – odkud se dá sejit pěšky či na
mulách až dolů - je to jiné, ale spíše jsem měl
ta přehnaná očekávání. Každopádně tvrdím,
že jsem viděl spoustu hezčích parků a
přírodních zázraků, které jsou známé mnohem
méně. Pochopitelně – jde o věc názoru.
Bryce Canyon
Z Grand Canyonu jsme se vydali na sever do Bryce
Canyon N.P., který je plný různě tvarovaných
věžiček. Jsou jich tam tisíce na mnoha čtverečních
kilometrech. Bez auta opět ani ránu. Obzvlášť
pokud vás tlačí čas jako nás. Ale i tak jsme
parku věnovali pár hodinek času. Přespali
jsme v jednom státním campu asi dvacet mil od Bryce.
Jmenoval se tuším Red Canyon State Park a skáli tam
byli skutečně cihlově červené.
Zion
Po Brycu přisel Zion N.P.. Opět paráda. Po
krkolomném sjezdu dolů jsme těžce hledali
parkování - neboť Zion je první park, kde zavedli
povinnou kyvadlovou dopravu autobusem. To jim jen schvaluji.
Avšak najit pak parkování je docela zážitek. Patrně
ale asi pořád lepší než zácpy na úzké silničce,
která vede parkem. Zion je totiž zajímavý tím, že se
zde člověk nachází na dně kaňonu
a získá tím úplně jinou perspektivu o velikosti
a výšce skalních stěn tyčících se stovky metrů
příkře nahoru. Až na mírnou spršku to byla
paráda. Stihli jsme i menší túru po vodopádových jezírkách,
kterou opět vřele doporučuji případným
následníkům. Bryce ani Zion jsme vlastně původně
v plánu vůbec neměli. Rozhodně však
nelitujeme…
Las Vegas
10.7. jsme zavítali do rozpáleného Las Vegas. Dorazili
jsme zhruba kolem třetí a to mohlo být tak 45 stupňů
ve stínu. V noci teplota poklesla na pouhých 35.
Na kupón jsme se ubytovali v Best Western nedaleko
centra. Docela fajn hotel - hlavně bazén a klimatizace
bodly. Navečer jsme vyrazili do ulic. Město
ožívá až po setmění, kdy se jakž takž dá žit i
na ulici. Jinak je to samé kasino, hotel a shop. Prostě
jedna velká turistická atrakce.Vydrželi jsme chodit
jen tak nazdařbůh několik hodin. Shlédli
pár show a v jednom IMAXU pak novy film o bývalé
basketbalové hvězdě M. Jordanovi. Na tom ohromném
plátně je to fakt packa. Navíc tohle byl už IMAX
druhé generace - takže bez oněch stupidních brýlí.
Po cestě zpět do hotelu jsme si zagamblovali.
Sice jen ony pěticentové jednoruké bandity, ale
i tak nás to na dobré dvě hodinky uchvátilo.
text: Oldřich
Bureš
fotkami
doplnil: Radek
Adamec
|
