Za
hodinu jízdy hornatou polopouští z Městečka
Marathon jsme dosáhli vstupní brány na
západní straně Big Bend National Park
- zaplatili deset dolarů a hnali Neohroženého
zcela na jihovýchod až do Rio Grande Village.
Mysleli jsem si stále na Rio Grande, kolem
níž jsme už dva dny kroužili, ale ještě
okem nezahlédli. Vyplatilo se. Kemp byl
situován v kouzelné oáze zeleně vyživované
50 centimetry hlubokým tokem Rio Grande.
Mezi stany se proháněla spokojená stádečka
divokých prasat - Javelin, před jejichž
bezednou žravostí jsme byli varování nesčetnými
cedulkami. Za zmínku stojí i vyložený
sympaťák-pták - Roadrunner,
vypadající jako drozd pouze s tím rozdílem,
že při běhu v terénu doshuje rychlosti
až dvaceti mil za hodinu a živí se malými
chřestyši.
Rio
Grande - konečně!
Obklopeni hustou vegetací prožili jsme
část noci ve víru mariáše, příjemné karetní
hry, ve které přeje štěstí pouze mimořádně
bystrým a odvážným. Ráno jsme uviděli
to, co se nám po desítky mil schovávalo
v kaňonech - Rio Grande. Přes dřevěné
chodníčky, podobné těm na šumavských blatech,
jsme přešli přes kaskádu rybníčků a jezírek,
které prý vytvořili bobři stavbou svých
pověstných hrází. V těchto umělých nádržích
jsme viděli i ryby, jakési křížence bělice
s okounem.
Rio Grande - Big Bend NP
Cestou
na vyhlídku jsme potkali asi osmdesátiletou
paní, která zřejmě požádala svou dceru,
aby ji před koncem dní života vzala do
toho slavného Big Bendu. A že je Big Bend
(Velký záhyb) velmi proslulý se může turista
dočíst v místním průvodci. Národní park,
založený v roce 1944 se rozkládá v severní
třetině jedné ze čtyř pouští Severní Ameriky
- asi 8000 let staré Chihuahuan
Desert. K vidění jsou tu věci, které
jinde na světě nenajdete, řada rostlinných
i zivočišných druhů. Tak třeba chisosský
dub roste pouze a jen v Chisos Mountains
uprostřed Big Bendu. Do těchto hor se
také stáhl ojedinělý druh jelena běloocasého,
kterého si jinde nimrod nepicne...
Ilegální
přechod v Boquillas Canyon Osedlali jsme našeho Dodge Intrepida
a vydali se k Boquillas Canyon, kde je
rovněž překrásná vyhlídka na mexickou
vesničku Boquillasdel Carmen. Pak jsme
vstoupili kaňonu Boquillas. Cedule upozorňovala
návštěvníky, aby se na cestu vybavili
holí, lépe se tak ubrání chřestýšům a
jiné havěti. Mirek, který se shlédl v
bambusu, si to štrádoval mezi kaktusy
a vyprahlými kameny s dvěma klacky najednou,
takže zpovzdálí připomínal zbloudilého
člena štafety v běhu na lyžích. Ondřejovi
jsme výstražný nápis nepřeložili, takže,
přestože se hadů bojí nejvíce z nás, vyrazil
do Chřestýšova s rukama v kapsách jako
žižkovský Pepík. V
Boquillas Canyon se Rio Grande zařízla
do skalního masívu jako neúnavná rozbrušovací
pila a vytvořila úchvatnou scenérii. "Uýýááá..
Hola.. Texas...," volali cestovatelé
a stěny kaňonu odpovídaly. "Ozvěna,
hm, tu jsem měl vždycky rád," prohlásil
Mirek. A protože je tu řeka po kolena,
sundal si boty a už se brodil do Mexika!
Ilegál jeden! Za chvíli ho následoval
Ondřej, který úzkostlivě sledoval hladinu,
jestli po ní neplave vodní had.
Marathon: svérázný motel pro
motorkáře
Chisos
Basin
Po návratu jsme se rozjeli našemu dalšímu
tábořišti v Chisos
Basin. Cestou jsme udělali malou zastávku
v nenápadné oáze Dugout Wells. Byl to
takový zničehonic ostrůvek zeleně, kde
jsme se dočetli, že zde bylo kdysi kulturní
centrum Big Bendu, škola a tak. Dnes tam
kvete x druhů kaktusů a mezi nimi a topoly
poletuje na 380 druhů ptáků. Z těch kaktusů
je nejpodivnější ten, který skoro celý
kaktusí život vypadá, že je uschlý. On
si tak stojí v poušti jako suchý klacek,
a když přijde období dešťů, rozvine listy,
nachytá vodu do kořenů, povyroste a zase
uschne. A na konci těch zdánlivě mrtvých
šlahounů se skví červené květy...
Utábořili jsme se v Chicos Basin, středisku
sevřeném skalními masívy, položeném o
něco výše než česká nejvyšší hora Sněžka.
Vítaly nás roztomilé cedule, jak se zachovat,
když potkáte medvěda. Všechny voňavé věci,
jako jsou pasty na zuby, slanina, opalovací
krémy a cestovatelské ponožky putovaly
do kufru vozu. A taky do speciálních plechových
schránek, které vymysleli chytří Američané
tak, že je stěží otevře člověk, natož
nějaký brumla...
Ve
velkém záhybu 
