Skrze
vězení do Shelby Náš půlcíl - městečko Shelby nám přineslo mírné
zklamání. Přestože v National Geographic autor píše
o své návštěvě místního vyhlášeného bluesového klubu
Do Dropp Inn, tento byl evidentně již nějaký pátek
zavřený. Náhrada naštěstí přišla ještě pár mil před
Shelby v podobě závory přes cestu číslo 32. Zejména
díky Mirkovi, jenž se namísto navigace věnoval tisku
a hlavně tabulce "100 největších amerických společností",
kvůli čemuž jsme přejeli a museli zvolit alternativní
- pro nás nečekaně objevnou - trasu . Po chvíli zmatků
a za pomoci slovníku jsme odhalili příčinu - čekala
nás oblast věznic. Nefalšovaný americký biják se pro
nás stal realitou.
Dobrodružství
však mělo jeden háček. Do této zóny se nesmí vést
následující: pivko, foťáky, cigarety, kazety, nože,
sekyrky a jiné oblečení, než má člověk na sobě. Zkrátka
vše, čím byl náš Neohrožený (vůz) doslova přecpán.
Šéf závory celou věc vyřídil po svém a určil jednoho
zřízence, aby nám celou oblastí dlouhou několik mil
dělal eskortu. I vjeli čtyři vyjukaní čecháčkové do
jámy lvové...Při pohledu na zadrátované ubikace a
hřiště na americký fotbal, basket i basebal jsme se
neubránili vzpomínce na exministra Iva Svobodu a na
vajíčka frajera Lucka. Jinak panovalo zaražené mlčení
občas proříznuté výkřikem "Ty vole támhle!".
U další závory jsme odevzali průvodku, zamávali eskortě
a tradá směr Natchez.
Něco
pro intelektuály
Cestou se hojně debatovalo o povahových rysech Američanů,
normalitě, záprdnictví, touze po poznávání nového,
manuální a intelektuální práci, televizi, sportu,
lahváčích, manželství, nespokojenosti a alkoholismu.
Naši tři řidiči se jednu chvíli i trumfovali, kdo
řídil non stop delší vzdálenost. Vyhrál Dan (z Prahy
do Barcelony - cca 2.100 km), před Radkem (z New Orleansu
do WDC - cca. 2.000 km) a Mirkem (z Prahy do Paříže
- cca 1.200 km). Do reality náše žvanili vždy navrátily
tělesné potřeby, které si čas od času vynutily sjetí
ke krajnici. Přeci jen, u jednoho pivka nezůstalo.
Noční
příjezd do Natchez
Před Natchezem jsme se rozhodli zkrotit kručení žaludků
u místního Mc Donaldu. Černé gazele za pultem zcela
zamotala hlavu naše objednávka. Na konci jejího servírovacího
koncertu jsem zůstal bez svých dvou cheesburgerů.
Přivolaná nadřízená - již poněkud vyšeptalá gazela,
vnesla do chaosu řád. Pouze chtěla, abych zaplatil
ještě jednou. Znovu jsem začal přemýšlet o IQ příslušníků
nejmocnějšího národa...
Poučeni
z memphiského motelu Shelby Inn, byli jsme dnes při
výběru obezřetnější. Pravidelného mailování se u telky
(dávali Něco na té Mary je a Predátora) zůčastnil
k Radkově nelibosti i Mirek. Po pár plechovkách zlatavého
moku jsme spokojeně zařezávali... Už nepršelo. Ondřej Neumann
