Pokud byl náš první den v Hell's Bay poznamenán poněkud horším počasím a únavou - i tak se nám tam moc líbilo, pak ráno bylo neskutečné. Obyčejně nevstávám s prvním sluncem, to jen na cestách - zatím jsem neobjevil princip, podle kterého se tak děje, ale i nyní jsem byl na nohou první - přesně řečeno těsně po šesté. Hladina jako vyžehlená, obzor nažhavený do temně rudé. Měl jsem napilno. Zbývalo tak deset minut pohádkových barev - tedy dost málo na promnutí očí, instalace stativu a samotného focení. Doufám, že to bude stát za to...

Zase aligátor
Pak šlo vše ráz na ráz, rychlé světlo a moje dusání probudilo nocležníky. K snídani byla polévka a kafe. Sbalení stanu a kolem osmé jsme se dali na zpáteční cestu. Pro tentokrát daleko příjemnější. I když těla řvala včerejší únavou, jeli jsme mírně po proudu a v bezvětří. Měli jsme i štěstí na aligátory. Jeden se nám mrsknul pět metrů od lodi a druhý se potopil těsně předtím, než jsme mu vjeli do tlamy. Volnějším tempem nám cesta trvala také tři hodiny. Auto čekalo bez ztráty desítky a hodinu po poledni jsme odjížděli z parku. Mimochodem Hell's Bay je odvozeno ze slovní říčky: hell to get in, hell to get out. Volně přeloženo: těžká cesta tam, těžká nazpět.

Key Largo
Z Everglades jsme se pustili dále na jih a po silnici číslo 1 dorazili na první z osrtrůvků Keys - Key Largo. Loni jsem zde psal o nelegálně pracujících Češích. Nyní jsme měli jiné plány. Marcel měl na pořadu dne nákup šnorchlovací výbavy, neboť Key Largo, respektive John Penenkamp National Park, je kupodivu místem s velmi zachovalou kolonií korálových útesů a Marcel byl pevně rozhodnut je prozkoumat.

Nákup nebyl složitý. Key Largo je dokonale turistická oblast se spoutou krámů, restaurací a hotelů a najít šnorchl, ploutve a brýle nebylo vůbec složité. Cestou jsme natrefili na velmi příjemný kemp a ubytovali se. Před cestou jsem osobně obvolal kolem deseti kempů a navíc mi zde místo pod stanem sháněl místní usedlík. Vše bylo marné. Majitelé se vymlouvali, říkali: "sorry, all is sold out". Povídali, že mu hráli - není nad osobní přítomnost.

Drzý hostinský
Po nezbytné hygieně přišel hlad, čili jsme učinili rozhodnutí ukojit jej dobrými rybami. Večeře nebyla špatná. Jen jí zpestřil výstup s hostinským. Coby diplomaté, nemusíme platit v USA daně. To však zabedněnec odmítl slovy: "všichni platí daně", a poslal nás k čertu. My jeho také, ale nebylo to nic platné...

foto a text: Radek Adamec