Den čtvrtý:
Everglades National Park

foto a text: Radek Adamec

V moci úředníků
První ráno a vlastně i dopoledne v Everglades jsme strávili v moci úředníků a také místní loděnice, která byť patrně privátní, zdála se být monopolním půjčovatelem veslic, kanoí, motorových člunů a dalších představitelných plavidel pro celý park. Hnáni touhou strávit noc v divočině, museli jsme o den odložit plánovaný výlet. Rangeři ve Visitor Center, ačkoli jsme přišli již na osmou ranní, zklamali, neboť všechna rozumně dostupná místa byla obsazena. Slušelo by se říci, že Everglades je rozsáhlý, bažinatý systém vodních ploch a toků prorostlý zejména mangrovniky a další nízkou vegetací, což v konečném důsledku vytváří ráj vodáků všech krevních skupin. Čili, člověk nemusí být zrovna profesionálem, aby si troufl vyrazit přes noc do evergladeské přírody. Pochopitelně šlehačkou na pomyslném dortu mají být, a po pravdě řečeno také jsou, aligátoři.

Kánoe
Protože půjčení dvou kanoí není zrovna laciná záležitost, je nutné brát v úvahu čas návratu a tedy i místo, kde chcete přenocovat. Pro pořádek: kanoe pro dva na den vyjde na 40 dolarů, počítáno od času půjčení - čili nejlépe tak v osm ráno. To ovšem znamená, že lodě je nutné vrátit také do osmi. Jenže to je pak těžké přespat pod širákem, jelikož abychom to stihli, museli bychom vyjet na cestu zpět tak kolem třetí až čtvrté ráno. Pronajali jsme tedy lodě na den a půl a připlatili za každou loď další dvacku. Za místo přenocování jsme zvolili zátoku Hells Bay zhruba šest mil od bodu nalodění srozumněni s tím, že lodě vrátíme do dvanácti, jinak přijdeme o stodolarový depozit. Systém půjčování lodí má ještě pár háčků, o nichž se nebudu rozepisovat, jelikož pro jejich plné vychutnání je nutné být osobně přítomen.

Den volna
Spokojeni s naší vyřídilkou, jsme stáli tváří v tvář dalšímu dni "volna". V Everglades není nutné jezdit na lodi, aby se člověk neukousal nudou. Okolí Flaminga je protkáno celou řadou stezek spjatých s pozorováním skutečně nádherné létající havěti (nejsa ornitolog říkám raději havěti a nikoli ptáci), zmíněných aligátorů a vůbec a zkrátka řečeno přírody. Jižní okraj Flaminga padá přímo do kouzelných vod Mexického zálivu, ale koupání zde není kvůli kalné vodě, ale zejména a překvapivě žralokům a barakudam, povoleno.

Aligátoři
Několik kratších výletů jsme tedy i my podnikli. Aligátory jsme viděli - pravda, nic jsme nepřeháněli - udělali jsme dobře, jako bychom věděli, co nás druhý den čeká. Odpoledne, po návratu do kempu jsme nasbírali hromadu dřeva na oheň. Narozdíl od jiných parků to není zakazáno, neboť vegetace zde rychle dorůstá a správcům parku se nakonec vyplatí, když turisté odřezané větve posbírají sami, než aby se starali ještě o jejich odvoz. Dřeva bylo třeba. S Marcelem jsme den předtím neodolali v potravinách více jak kilu sice prorostlého, ale velmi levného vepřového ramínka. Naloženo v česneku, cibuli, pepři a soli a opečeno přímo na roštu chutnalo skvěle. Zbytek večera vyplnili opět karty. Prosadila se Lenka. Neprosadil se Marcel, který již po několikáté kryl všem záda, nebo-li také chvost, jak jsem jej jednou počastoval a on si pak broukal namísto "forever young...", "forever chvost".

foto a text: Radek Adamec