Vyražíme napřed, parkujeme vůz u krajnice, kde bude stát dva dny bez jakéhokoli výraznějšího zabezpečení - nepočítám-li ocelovou páku na volant. S těžkým srdcem balím do kufru i počítač - na vodu přeci jen nepatří, baterie mám navíc v dezolátním stavu. Dvacet minut nadáváme na převozníky stojíce před slibně vypadající lagunou - spíše dírou do džungle - kterou se pak protáhneme jako šipky k našemu cíly. Lodě jsou konečně na místě - je půl deváté, jasno, bezvětří, teplota něco kolem 17, řečeno v Celsiích. Kupíme bagáž na dna plavidel a během pěti minut odrážíme.

V zajetí mangrovníků
Everglades berou za srdce. Trail je veden změtí mangrovníků, někdy jen půl metru širokým korytem s klenutou klenbou dřevin, před níž musíme čas od času sklonit hlavu, abychom mohli dál. Na trase nás udržují pruhované tyče s čísly. Bez nich bychom byli v rozmanitém systému kanálků a slepých ramen brzy ztraceni - navdory tomu, že Marcel na poslední chvíli zakoupil kompas.

Hell's Bay
Zátoka Hell's Bay leží na značce číslo 174. Stopadesátčtyřku míjíme ve svižném tempu zhruba po hodině a půl, pokud se za "svižně" dá označit něco na způsob vodního indiánského běhu - rozjezd, zatáčka, náraz, uvíznutí, vytočení, rozjezd, zatáčka... Potěšení z rychlé plavby kazí počasí. Nad hlavami se nám stahují těžká mračna a začíná, sice slabě, ale dostatečně blbě, pršet. Opouštíme džungli a vjíždíme na volnou hladinu - zvedá se vítr, pochopitelně protivítr, a my pádlujeme a pádlujeme. Ruce začínají bolet, mozoly se ozývají, ale jedeme statečně vstříc stosedmdesátčtyřce. Ta, ne a ne se objevit.

Posledních dvacet čísel trvalo další hodinu a půl a pak konečně, v pravé poledne, dojíždíme k naší metě - dvěma dřevěným podsádkám se střechou usazených na pilonech přímo ve vodě. Střed našeho útočiště tvoří chemický záchod - s několika rolemi papíru. Stavím stan a pomocí lan k přivázání lodí jej upevňuji k podlaze. Kolíky jsou pochopitelně zakázané. Protější stříška se na chvíli mění v provizorní sušírnu, později pod ní měli spáti sousedé-táborníci, ale patrně si to na poslední chvíli rozmysleli. Náš nový domov má něco kolom tři krát tři metry. Před stanem stavíme vařič, sdělujeme si radostně dojmy, jako bychom se měsíc neviděli a pak odpočíváme, Nicol dokonce usíná.

Na pontónech
Zjišťujeme, že na tak malé ploše, se dá brzy začít nudit. Posloucháme ptáky, ale nic. Evergladeská voda je bohatá na rtuť, stejně jako ryby. Výstražná tabulka oznamuje, že jednotlivých druhů bychom neměli spořádat více jak jeden kus na osobu týdně - to ani nemáme v plánu. Vyrážím na bleskovou objížku okolí a dobývám břeh protějšího ostrůvku. Zkoušel sem najít pevnou půdu a také jí našel, i když nevím, jak dlouho by pevnou zůstala. Našel jsem také ptáky a Marcel později zahléídl i ryby. Aligátor zatím nic.

Ve čtyři odpoledne jsme začali hrát karty a kolem šesté - čili už ve tmě - přichází večeře. Po večeři hvězdy a jen hvězdy, jo a také ještě jedny karty - nebyl to špatný den.

foto a text: Radek Adamec