Teprve v Chicagu jsme se s přáteli dočkali vytoužené práce a také klidu Práce v USA: iluze za oceánem část III. (Texas, Arkansas, Illinois 2000) text: Martin Opat Po menším bloudění jsme dorazili do městečka Poteau v Arkansasu. A to, co jsem uviděl, jsem nedokázal hodně dlouho pochopit: Konec iluzí... To byly Spojené státy, ve kterých jsem měl strávit rok života? Široko daleko žádné město, autobus, vlak, letadlo. Zkrátka žádné spojení ze světem. Paní mne dovezla k apartmánu, kde jsem měl bydlet. Ale byl zamčen a moji spolubydlící byli pryč. Paní mi řekla ať tu na ně počkám, že pospíchá zpátky do Dallasu za dětmi, které hlídal pan Vávra. Ujistil jsem jí, že se v žádném případě nehnu z auta. Volala proto Vávru – marně. Naštěstí během hodiny dorazili lidé, s nimiž jsem měl bydlet a pracovat. To co začali vyprávět, však zaskočilo i paní, která mě přivezla. Říkali, že ve vedlejší vesnici v apartmánu (všechny apartmány, ve kterých se bydlelo byly psány na pana Vávru) provedla FBI s INS zátah a policisté zadrželi dva lidi. Dále, že se policie sháněla po Vávrovi, a že jestli někoho chytí v práci tak ho hned seberou. Také, že tady v Poteau se už na ně v marketu také vyptávali a tudíž odmítají jít do práce, protože se bojí. Paní řekla ať tedy do práce nechodí a počkají na Vávru, který zítra přijede a vše zařídí. A já, abych tady zůstal taky. Zůstal jsem. Najednou mi vše došlo. Vávra mě nemohl vyzvednout na letišti, jelikož likvidoval apartmány, ve kterých měl uloženy smlouvy o zaměstnávání osob, kopie pasů atd. Nemohl mne odvézt do Poteau, protože se bál, že by tu na něj mohli čekat policisté a proto měl stále vypnutý telefon, aby se mu nemohly úřady dovolat. Prostě člověk, na kterého jsme se měli obracet v případě potíží se při prvních potížích zašil neznámo kam. Jsem s ostatními v šachu... .Později jsem se dozvěděl, že má propadlé vízum, neboť překročil délku pobytu. Ptám se, co je to za delegáta, který nemá v pořádku to nejdůležitější - a to je vízum. A zároveň se ptám, co je to za cestovní kancelář, která má takového delegáta (přesto, že mi tvrdil, že nemá s DELFIN TOUREM nic společného, oni ho za delegáta vydávali). Dále jsem se dozvěděl, že nejenže vám vezmou „vratný“ deposit 500 USD, ale zadrží vám i první výplatu, první peníze tedy dostanete za tři měsíce a to zaplatíte jen dluhy, které jste mezitím nadělali, neboť jste byli celou dobu bez peněz. A tím vás drží v šachu. A ve vesnici jako je Poteau jste nahraný, protože není absolutně žádná možnost, jak se tady dostat k jiné práci. Také jsem se dozvěděl, že obchody patří Polákům, přesto, že mi bylo tvrzeno, že budu dělat pro Američany. Takže nic z věcí, které mi tvrdili v cestovní kanceláři DELFIN TOUR nebyla pravda. A pokud to nevěděli, tak když posílají lidi na taková místa, měli by se sami nejprve dostavit a přesvědčit se na místě, jak celý jejich slavný aparát funguje a netvrdit, že jedete do Tulsy, Dallasu, a že jediné peníze které po vás budou chtít je 550 USD. O kursech angličtiny pro klienty cestovní kanceláře zdarma ani nemluvě. Kurzy angličtiny v USA jsou zdarma. Jenže to je program, který zajišťuje vláda USA a ne cestovní kancelář. Ale ty stejně fungují jen ve větších městech. Určitě ne v Poteau. Určitě se vám budou snažit vysvětlit, že deposit a zadržená výplata je samozřejmě vratná – prý jen kvůli tomu, aby měli jistotu, že nic neukradnete. Jaká arogance!! Vy musíte důvěřovat, ale oni ne. Vy musíte platit záruky, aby jste se ze dne na den nesebrali a nešli jinam, a že dodržíte měsíční výpovědní lhůtu, a že budete dobře pracovat. Ale kdo zaručí vám, že člověk, který má vaše peníze neřekne: „Nejsem s vaší prací spokojen. Nebo. Řekl jste to příliš pozdě, že chcete skončit. Jinými slovy: „mám vašich 2000 USD a proto pro mne budete dělat, dokud já budu chtít a pak vám stejně peníze nedám, protože až budete mít letenku domů, nebudu už k zastižení.“ Je totiž čistě pouze na tomto člověku, jestli vám peníze dá nebo ne. Možná, že ano. Nechci tvrdit, že jsou všichni stejní… Já přijel pracovat na místo člověka, který měl během tří dnů odjíždět. Jenže ten člověk, měl za sebe už náhradu. Někoho, kdo přiletěl ve stejnou dobu jako já, ale do Memphisu, tedy na opačnou stranu než já a měl slíbeno, že ho pan Vávra vyzvedne. Zajímavé, že vyzvednout měl ve stejnou dobu i mě. Ten člověk čekal v Memphisu o den déle než já, protože Vávra byl schovaný a samozřejmě pro něho také nejel. Z Poteau vede jen jedna cesta - útěk Ještě, že v Poteau byl člověk, který měl auto - dozvěděl jsem se, že on na mě čekal v Dallasu v 19 hodin, ale jelikož neuměl anglicky, nevědě ani o zpoždění a tak tedy po hodině čekání odjel zpátky do Poteau. Tam i zpátky zhruba deset hodin jízdy. Pan Vávra byl schovaný a zároveň krytý, že moje vyzvednutí plně zařídil. Člověk v Memphisu ho ale zjevně nezajímal - možná proto, že nejel přes cestovní kancelář DELFIN  TOUR. Už nyní jsem se děsně těšil na setkání z  Vávrou, i když mi bylo jasné, že jeho naše druhé setkání bude hodně bolet! Dodnes mě mrzí, že pan Vávra se za dobu, kterou jsem na něj čekal – a to bylo celých pět dnů v Poteau – neukázal. Stále mi dluží 24 dolarů. Ale kdo ví - svět je malej. Třeba dojde i na něj… Do Memphisu jsme nakonec zajeli já, Mirek (majitel vozu) a Martin (který slíbil onomu člověku práci). Je to dvanáct hodin cesty, přičemž Mirek už celé dva dny nespal. Nebýt Mirka a jeho vozu, čekal milý Marek v Memphisu dodnes. Kvůli férovosti chci říci, že auto stálo 5000 USD, na které mu půjčil 4000 USD pan Vávra, ale jen proto, že Mirek za pana Vávru vlastně vše zařizoval, co se ježdění týká. Píšu to proto, že po pěti dnech marného čekání na pana Vávru jsme se rozhodli – čili já, Mirek a jeho přítelkyně Vlasta, že odjedeme za mými známými do Chicaga. Jinak v malém apartmánu 2+1 nás bylo celkem šest. Mirek s Vlastou byli zaměstnáni u pana Vávry tři měsíce. Takže v den našeho odjezdu měli u pana Vávry každý přes dva tisíce dolarů. V číslech: deposit a pozdržená výplata Vlasty 1500 USD a Mirek 1750 USD plus to, co odpracovali v dalším měsíci. Takže opravdu nemuseli odjíždět s pocitem, že někoho OKRADLI. To píšu pro případ, že by někdo, kdo je tisíce kilometrů daleko chtěl tvrdit opak. Ještě musím dodat, že během pěti dnů, které jsem byl v Poteau, přijela paní, která mě vezla z Dallasu a snažila se vysvětlit, že pan Vávra vzkazuje, aby šli všichni do práce. Že prý se nic neděje. Jinak prý nevyplatí deposit. Dále, že zjišťuje, co se děje s oněmi zadrženými. Někoho zadrželi a ono se nic neděje?! To je alespoň podle mě trochu divné. Hlavně, proč to pan Vávra nepřijel říci osobně? Rozhodně nevěřím tvrzení, že zrovna vyřizoval něco důležitého. Jelikož nejdůležitější je parta lidí, kteří absolutně neví, která bije. Co by asi také mohl vyřizovat s propadlým vízem. Od toho byla jistě paní, která v USA žila již třicet let. Chicago nás zachránilo Ptáte se, proč jsem nejel do Chicaga rovnou? Když tam mám navíc kamarády? Nu, protože na to - co mi tvrdili, jak tam žijí, kolik berou - se mě to zkrátka zdálo příliš fantastické, aby to byla pravda. Proto jsem zvolil cestovní kancelář DELFIN TOUR. Po dvou dnech cesty jsme dojeli do Chicaga:. Hraje se tu NHL. Tady byly přeci jen docela jiné možnosti. Rozdělili jsem se a každý šel svou cestou. Než jsem si našel byt, bydlel jsem asi týden u kamaráda a také jsem hned našel práci. Dělal jsem střechy - docela dřina, ale také nejlépe placená. Začínal jsem na sto dolarech za den. O sobotách večer jsem si jako vyhazovač v jistém českém baru přivydělával dalších padesát USD za večer. Připomínám. Bez jakékoli provize jsem okamžitě začal dělat sám na sebe. Peníze jsem dostával každý den. A po zapracování každou sobotu. Na konci listopadu se mi narodila dcera. A tak jsem třetího prosince 2000 odlétal domů. Avšak s tím, že za dva měsíce práce jsem měl tolik peněz, které bych pod panem Vávrou nevydělal za rok. Také s tím, že šéf byl se mnou natolik spokojen, že mi 14 dnech zvedl plat na 120USD po dalších dvou týdnech na 150 USD denně. Určitě je na tom spousta lidí i lépe, ale pro mne to je výborný začátek. Pravda, dřel jsem jako mezek. Pravda alespoň pro toho, kdo ví, co znamená dělat střechy v USA. V dubnu se do USA vracím na to samé místo. K tomu samému šéfovi. Arogance agentury pokračuje... Když jsem byl v Poteau a zažíval ty zajímavé okamžiky, říkal jsem si, že až jednou přijedu domů tak do té cestovní kanceláře zavolám – a oni rozhodně nebudou rádi. Fakt, že pán z cestovní kanceláře, který doma dost dobře možná klikuje a snaží budit dojem siláka, na mě žádný dojem neučinil. Jenže tím, že jsem domů jel až po třech měsících, jsem se rozhodl, že to nechám plavat. Ale manželka trvala na to, že kvůli těm nervům v těhotenství, jim mám alespoň zavolat. Jen podotýkám, že když vznikl onen problém v USA - cestovní kancelář slíbila mému otci, že mi zaplatí  polovinu zpáteční letenky. Zřejmě zapomněli, že to kdy vůbec řekli… Zavolal jsem. Pán na druhém konci aparátu byl silně nad věcí. S arogancí mi sdělil, že se vše odehrálo úplně jinak. Že prý pan Vávra, který mě viděl dvacet minut v životě, mi půjčil peníze, s nimiž jsem mu ujel, a že mám podat písemné vyjádření, co že se to vlastně stalo. Znovu jsem nechápal. A věděl jsem, že kdyby mi onen pán stál tváří v tvář – byla by to na dlouhou dobu jeho poslední slova. Pak zavěsil. Volal jsem znovu. Že si to nenechám líbit. On mi jen odpověděl, že když chci vyhrožovat, tak na to mají své právníky. A co že bych vlastně chtěl. Vždyť jsem si nezaplatil žádnou službu. To byla nakonec pravda - obrat mě měli až z první výplaty. A znovu položil telefon. V hrozném vzteku jsem volal opět. Řekl jsem, že si ho najdu. Za to bych nyní nejraději nafackoval – protože takový člověk mi za to absolutně nestojí. Nedávno jsem koupil Annonci, v níž byl inzerát cestovní kanceláře DELFIN TOUR. Ten samý, na který jsem odpovídal i já. Takže bacha. Buďte při výběru zprostředkovatele velmi ostražití. Tento článek není stížnost, ale pouze fakt sledu událostí, které se mohou kdykoli přihodit i vám. A jak tedy sehnat práci v USA? Přes DELFIN TOUR to rozhodně z vlastní zkušenosti nedoporučuji. Konec... Jdi na část č. 1 Jdi na část č. 2 text: Martin Opat Doklady: - inzerat - doklad o zaplacení víza - doklad o zaplacení pojištění - doklad o záloze za letenku - smlouva o úhradě provize za práci - doklad o zaplacení hotelu Delfin Tour: Jiříka z Poděbrad 2593 530 02, Pardupice tel: 00420 40/661 31 19 web - www.delfintour.cz