Práce v USA - rozhovor

Se svolením redakce převzato ze serveru Svět namodro
text: Marek Pavlov

Před časem jsem napsal článek o práci v USA. Z reakcí čtenářů se dalo usoudit, že každý má s prací za mořem různé zkušenosti. Požádal jsem tedy jednoho z lidí, kteří v USA už nějakou dobu žijí (čtenáři jej možná znají pod přezdívkou Jerry III) o rozhovor.

Kolik Ti je a odkud jsi?
Je mi 24, v Čechách jsem  vyrůstal v České Lípě.

Jak dlouho a kde žijes v USA?
3 a půl roku. Od konce března 97. Většinu času trávím na jihu Floridy. V Miami jsem  teď dva roky.

Jak ses tam vůbec dostal, kdy Tě to napadlo?
No, o tom, že sem pojedu, jsem se známým přemýšlel asi rok. Vyvrcholilo to tím, že nám náš tehdejší zaměstnavatel odmítl zaplatit asi 120 000 Kč na prémiích. A u mě taky vojna. V té době jsem už tři roky pracoval jako programátor a neměl jsem touhu zabít rok. Takže ta vojna byla  poslední impuls. Odjel jsem tři dny před nástupem.

Když jsi odjížděl, měl jsi zajištěnou nějakou práci nebo si jel naslepo?
Ne, jel jsem totálně naslepo, žádnou práci jsem neměl a ani jsem nevěděl, kde vlastně skončím. 

Kolik jsi si vezl peněz?
Celkem asi $600 plus měsíční lístek na Grayhound, což mi přesně stačilo k tomu, abych našel místo, bydlení a tak.

Co vízum? Nebyl s tím problém?
Měl jsem B1 (turistické) a jeho získání probíhalo asi takhle: (byl jsem tam společně s tím známým, Petr se jmenuje):
Proč jedete do USA? - Na dovolenou
A kam pojedete? Máte plán cesty? - Nemáme, to se rozhodneme až budeme tam.
A jak dlouho tam budete? - Tak dlouho, dokud nás to bude bavit.
A ta adresa toho známého, on ví že přijedete? - Ne, to bude překvapení :).
A vy dva jste programátoři? Ano ...
Hm hm hm ... O.K.

Co imigrační na letišti? 
Tak tam byla docela sranda - můj úředník nemohl pochopit, že jsem se naučil programovat bez školy. O tom jsme vedli celou diskusi :).  No a Petr se s ženskou nemohl domluvit, takže na mě začal hulákat, ať mu jdu pomoct. Můj úředník, když jsem mu řekl, že to je můj kamarád a že neumí anglicky, se usmál, bouchl mi tam razítko a řekl, ať mu jdu překládat :).  Opět naprosto bez problémů.  První problém byl až ten, že Petr dostal na tu bílou kartičku datum o deset let zpátky, takže ze států měl být pryč v roce 1987 :).  Když jsme to řekli celníkům, tak chvíli nechápali, pak vzali propisku, to datum škrtli a napsali tam 1997 a ptali se, jestli jsme tu spokojený :). 

Co jste teda dělali, když jste prošli imigračním a byli jste tam?
No, my jsme přijeli do New Yorku v pět večer a zrovna tam byla bouřka, tak jsme jeli do centra a pryč autobusem. Plán byl, že se v Cedar Rapids stavíme ve firmě, pro kterou jsme nepřímo programovali v Čechách, takže jsme vyrazili tam.  Nic z toho nebylo, takže jsme sedli na bus a jeli za známým do L. A . S tím jsme byli přes víkend, pročetli noviny, napsali a poslali resume asi 120 firmám (jeden den jsme nedělali nic jiného než zalepovali obálky a lepili známky. No a než se někdo stačil ozvat, tak už jsme dávno byli na Key West a měli práci. Sice ne programování, ale uživilo nás to :).

Co jste tam dělali? A jaký byl plat?
První job byly pomocné práce v hotelu. Tam jsem se pak vypracoval na překladatele (asi 5 - 5,50 $ za hodinu). Pak jsem chvilku dělal busboye v hospodě a potom číšníka abych se naučil pořádně anglicky. Jako číšník jsem si vydělal dost (plat byl sice nízký : asi 2,15 USD za hodinu, ale na spropitném jsem měl 80 - 150 dolarů denně). 

Takže číšník si přijde na pěkné peníze.
Když je dobrý, tak jo. Když nestojí za nic, tak si taky nic nevydělá.

Co děláš teď?
Ted programuji. Dělám všechno od analýzy po testováni a aplikace pro web. Ročně si přijdu na něco kolem 65 000 dolarů.

Jak bydlíš? Jaké máš životní náklady?
Bydlím v apartment komplexu, nájem mě vyjde na $425, k tomu účty (voda, elektrika, telefon, internet) asi  $200, splátky na auto, pojistka...  Celkem moje náklady dělají něco kolem $1000
až $1200 měsíčně. Nepočítám do toho jídlo, protože to může být od pár desítek dolarů  po pár tisíc měsíčně.

Hmm, máš vlastní auto, bydlíš sám v bytě. To není obvyklý obrázek českého nelegála v americe. Připouštíš si, že můžeš být kdykoliv deportován?
Nebydlím sám, mám spolubydlícího :).  Není to typické, to vím, viděl jsem pár těch bytů se čtyřmi  lidmi na pokoj. Jenže to jsou lidi, co tady chtějí vydělat a vrátit se domů. Já tady chci normálně žít. V tom je rozdíl. A deportace? Nebojím se. Za a) musíš jít k soudu, kde by moji firmě asi nedělalo problémy dokázat, že když mě deportují, tak nejen, že stát přijde o daně, které platím, ale firmě to způsobí docela velkou újmu (jsem třeba jediný kdo umí dělat s XML, ve firmě s pár set zaměstnanci).

Takže s imigračním si hlavu nelámeš?
Americký přístup: problémem se budeme zabývat, až nastane.
Český přístup: Nebudeme to raději dělat, protože tam můžou nastat problémy.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí jet za prací? Mají spoléhat na různé "zprostředkovatele" nebo prostě odjet a najít si práci až na místě?
Doporučil bych mít tu někoho známého, kdo jim v případě nouze a případně na začátku trochu pomůže. Navíc pokud sem jedeš naslepo, tak to chce mít na to žaludek, dobrou angličtinu a něco (hodně) peněz do začátku.

Dobrá. Dejme tomu, ze jsem číšník. Můžu prostě přijet třeba na Floridu (kde nikoho neznám) a tam si najít práci?
Pokud jsi schopen tu práci dělat v angličtině, tak to není problém. Florida je jednodušší v tom, že je to turistický stát a na  imigrační předpisy se tu moc nehledí. Navíc tu je nedostatek lidí.

Říkal jsi, že chceš zůstat natrvalo. Plánuješ to nějak zlegalizovat?
Určitě. Možností je několik: svatba, amnestie (která se očekává s volbami), pak tě taky automaticky zlegalizují, pokud tu jsi určitý počet let (asi 17 až 20 pokud si dobře pamatuji).  Na druhou stranu - jedinou výhodou, kterou by to mělo je, že bych mohl vycestovat, resp. se vrátit zpátky. Což je jediná věc, co teď nemůžu. Ale znám lidi co odjeli s propadlým vízem  a za pár týdnů přijeli zpátky. Někdo bez problémů, někdo s, ale všem to vyšlo.  :)

Takže bys lidem doporučil, aby do států jeli?
Určitě i když by to bylo třeba jen na chvíli. Dá ti to hodně. Pořád se mi zdá, že si spousta lidí v česku  neuvědomuje, že bohatým se člověk stane prací, tím že něco děla. V Čechách pořád převládá názor, že něčeho dosáhnout můžeš jen podvodem. Ale to, že pokud něco chceš dokázat, tak tomu musíš hodně obětovat, si moc lidí neuvědomuje a hlavně nejsou ochotný něco dělat. Myslí si, že líp se budou mít jen tak. Je to škoda, protože v Čechách je spousta schopných lidí.

Díky za rozhovor.

Se svolením redakce převzato ze serveru Svět namodro
text: Marek Pavlov