 Pár
km za Puerto Jiménez padla tma. Nissan dřel jak mezek, ale cesta už
nebyla bezpečná. Hledali jsme střechu nad hlavou a po dvaceti km narazili
na superluxusní hotel uvnitř džungle - Ecolodge za 140 USD (noc/ osoba).
Opuštěnost a samota zde byly hmatatelné. V hotelu bylo přesto poměrně
živo. Vrtíme hlavou a zkoušíme štěstí v nedaleké Tierra de Maillagros
- Zemi zazráků... |
Mladá a hezká Američanka Michelle nás vítá se smečkou psů v zádech
. V "Zemi zázraků" při svých studiích oceánografie pracuje
coby barmanka už několik let. 40 dolarů na hlavu bylo sice pořád dost,
ale neměli jsme na vybranou. V ceně byla ovšem tři jídla a také chléb
s sebou. Krátce jsme poklábosili a pak se vydali do "pokojů"
- otevřených dřevěných podsad sloužících coby hotelové pokoje... |
 Ráno
bylo kouzelné. Vstali jsme kolem páté s východem slunce. Posnídali
smažené plantany a čerstvý chléb. Obojí z šikovných rukou hostitelky.
Michelle přijela do Kostariky před čtyřmi roky surfovat - a zůstala.
Její kamarád Steven, Brit a zahradník v jedné osobě, nechává kolovat
joint. V korunách stromů mezitím drze pokřikují papoušci a smečky
opičáků...
|
 Michelle
nás utvrzuje, že do Carate (brána k samotnému parku) dojedeme za slabé
dvě hodinky a bere nás na obchůzku okolí. Rádi souhlasíme a udělujeme
našim tělům prvních deset km kostarickou buší. V poledne obědváme
a záhy odjíždíme. U Michelle necháváme většinu věcí, které při cestě
parkem nebudeme potřebovat... |
 ...v
Carate totiž budeme muset na tři dny opustit vůz a věci v něm by mohly
lákat nechtěné zvědavce. Michelle naše obavy sdílí slovy: "sice
se tady moc nekrade, ale víte - blíží se Vánoce." Opouštíme Zemi
zázraků a drkocáme dále po téměř nesjízdné cestě. Okolí není tak opuštěné
jak by se na první pohled zdálo... |
 ...potkáváme
farmáře s volskými potahy a ukázkové kovboje ženoucí stáda dobytku.
Zdoláváme říční koryta - voda se často přlije přes kryt motoru.
Carate je poslední výspou civilizace. Nevelká usedlost s chudě vybaveným
obchodem a poslední příležitostí dát si pivko a zaparkovat za 5
USD na den...
|
 K
rangerské stanici v La Leone (také kemp) šlapeme po svých zhruba tři
km. Batohy putují napřed na káře tažené mezkem. Na primitivní stanici
platíme vstupné a souhlasíme i s večeří, kterou rangerka pochopitelně
za úplatu uvaří. Rezervaci jsme nepotřebovali. Deštná sezóna má své
nesporné výhody... |
 S
počasím máme vůbec kliku. A hlavně, chybí komáři, z nichž jsme měli
panický strach. Koupeme se v Pacifiku - sice jsou zde žraloci, ale
prý díky dostatku ryb nepasou po změnách v jídelníčku. Vlny obrovské,
nebezpečné, ale ne tak jako Rip Tides - vodní proudy, které stahují
plavce hluboko do otevřeného moře... |
 Vůbec
poprvé stavíme stan a pak fotíme úchvatný západ. Probíráme poslední
podrobnosti před zítřejším pochodem k Río Sirena a popíjíme citronádu
(z nasbíraných plodů), fernet a gin. Kolem sedmé jeden za druhým odpadá
a po chvíli je v La Leone parku klid...
|
Designed
and edited by Radek
Adamec