 Přetěžkou
cestou k mračným pralesům v Monteverde stavíme v jedné báječné sodě
na tradičně stejně báječnou kávu. Sice prý nepatří ke špičce domácí
produkce (nejlepší druhy jdou vesměs bez výjimky na export), u nás
by však neměla pražádnou konkurenci. Kostaričané mohou být na svou
kávu právem hrdí... |
I když je Monteverde plně vybavená turistická mlátička, místní populace
mužů stále vypadá, jako když se jí to netýká. Přes den posedávají
a řeší jakési pseudoproblémy, večer popíjejí a pilně se věnují kulečníku.
Vlastně až na taxikáře, kteří jsou hyperaktivní bez ohledu na denní
či noční hodinu... |
 I
v Monteverde se dá lacině najíst. Navdory solidním cenám mám ale
stížnost. Řekl bych totiž slušně, že Kostaričané se svou národní
kuchyní díru do světa neudělají. Na fazole a rýži si brzy člověk
vypěstuje alergii, o chutné úpravě masa snad vůbec neslyšeli a ten
zbytek nestojí za řeč...
|
 Kam
v Kostarice nemůže osobák, musí jet teréňák. Kde zklame i čtyřkolka
(náhon na všechny čtyři), nastupuje autobus. Kostarika autobusy žije,
jezdí naprostu všude, často, nic je nezastaví a jsou velmi levné.
Šoféři nosí nažehlené uniformy, jsou pečlivě oholení a budí dojem
maximálního pořádku... |
 Monteverde
založili v roce 1951 američtí Kvakeři, kteří ve strachu (náboženské
přesvědčení), aby nebyli odvedeni do armády, opustili Alabamu a vydali
se do Kostarilky - tedy země bez armády a ráje pacifismu. Na obrázku
kvakerská sýrárna pověstná svými mléčnými pochoutkami v celé zemi.... |
 Podobně
jako s autobusy to v zemi chodí s nákladní dopravou. Náklaďáky se
zásobami si musí poradit s terénními nástrahami prakticky neexistujících
silnic a cest. Odříznuté vsi nejsou v deštné sezóně žádnou výjimkou.
Nás naštěstí nic takového nepotkalo...
|
 Večer
v monteverdské divočině. Mračný prales (jak jinak mu říkat, když jde
o Cloud Forest) je stále překryt těžkou oblačností hnanou vzdušnými
proudy od Karibského moře. Deset minut vozem nahoru znamená nulovou
viditelnost a neustávající déšť... |
 Výškový
pohled z monteverdských kopců na oblaky zakrytý Nicoyský záliv (cca
60km daleko). Nejlepší čas k focení nastal kolem půl šesté a vyžádal
si více jak tři filmy. Nebe bylo tak prosvícené, že šlo bez obav odložit
stativ a exponovat snímky přímo z ruky... |
 Bleskové
západy slunce (východy jsou stejně rychlé) jsou špičkovým zážitkem
kostarické přírodní scenérie. Nedaleké pobřeží a vodní masa Tichého
oceaánu jsou permanentním zdrojem oblačnosti a na sklonku dne tedy
i dramatických výjevů a barevných her na obloze...
|
Designed
and edited by Radek
Adamec