 Ve
Fortuně jsme nakonec zůstali dvě noci, což se ukázalo být dobrým nápadem.
Honza v průvodci objevil, že 70 km severně od Fortuny, poblíž nikaragujské
hranice leží Černý kaňon (Cano Negro) - jinak také ráj ptáků, krokodýlů,
kajmanů a také laguánů a jiné havěti... O zítřku bylo jednomyslně
rozhodnuto... |
 Vyjeli
jsme nezvykle pozdě - kolem desáté. Cesta byla slušná, asfaltová.
Pouze jednou jsme objížděli, neboť vozovka byla propadlá neznámo kam.
Před Upsalou jsme uhli ostře do prava a měli před sebou 20km těžkého
terénu. Kolem jedné, za vydatného deště, jsme byli na místě v národním
parku... |
 Název
kańon není vlastně zcela na místě. Jde spíše o soustavu vodních
delt na území zatopeného údolí. Park protíná řeka Frio, jejíž cesta
začíná v Nicaragujském jezeru, a která je také zdrojem veškerého
života v parku. Přestalo nám pršet. Ochotný strážce parku shání
lodivoda...
|
 Ptáme
se na cenu lodi, ale človíček jen kývne, že loď není na prodej. Dále
nediskutujeme, domluva je zbytečná. Ale to už vyrážíme. Náš jinak
sympatický kormidelník bravurně manévruje, aby nám co nejvíce přiblížil
četné živočichy. Volavky, kachny, kolibříci, papoušci a desítky dalších
- nám druhově neznámých ptáků... |
 Brzy
dojíždíme na dosah pádla dva domorodé rybáře. Cení zuby a chlubí se
úlovkem. Sem tam narazíme na výstrahu, že se plavíme vodami agresivních
krokodýlů. Až na jednoho kajmana jsme ovšem tato mohutná zvířata bohužel
nezahlédli. Člun se dál prodírá úzkými zarostlými kanály... |
 Vegetace
se doslova hemží leguány
- od malých ještěrek až po více jak metrové kusy. Před rušivou přídí
uhybají brčálově zelení bazyliškové - kmitají zadními v prudkém
rytmu, jen tak se dokaží udržet na vodní hladině. Dvacet metrů před
námi prchá želva, při cestě zpět je na stejném místě...
|
 V
půl čtvrté kyneme našemu partronovi ať obrátí. Prudkou jízdou se vracíme
do vesnice. Zatím se spiklenecky domlouváme kolik mu za výlet vlastně
zaplatíme. Shodneme se, že víc jak 10 dolarů za osobu nedáme. Jakoby
četl naše myšlenky. Říká si o rovnou padesátku... |
 Bezesporu
to stálo za to. Kyneme na pozdrav e jedem zpátky. Projíždíme oblastí,
která ještě před deseti lety sloužila coby základna rejdů americké
CIA při operacích proti nikaragujskému režimu. Bývalo zde také spousta
uprchlíků. Zvláštní pocit být na místech, které jsme znali jen z TV...
|
 Do
Fortuny jsme přijeli za tmy. Obešli krátce město a zapadli do staré
známé hospody poblíž penziónu. Vše při starém. Veronika usnula. My
si dali pár pivek a šli na kutě. Ani kostky jsme nehráli. Byl pátek
večer a před námi byl jen návrat do San José... |
Designed
and edited by Radek
Adamec