|
 Pokud
si někdo z nás v Corcovadu myslel, že to "nejhorší" máme
za sebou - pak v 5:30 tohoto rána za začal pekelně mýlit. Startovali
jsme ve 1250m a končili v 3500m - to vše na 16km trase. Už záčatek
ukázel, že výstup na nejvyšší horu centrální Ameriky nebude procházka
růžovou zahradou...
|
 Po
prvních 7 km jsme zkrátka měli dost. K horku a únavě začalo pršet.
Jako by nestačilo, že jsme byli propocení jako koťata. V polovině
jsme potkali 17 Holanďanů, kteří utvrzovali, že to horší teprve
přijde. Měli pravdu... Citelně se i ochladilo - zejména, když skončil
prales a cesta vedla otevženými pláněmi...
|
 Kilometr
a půl před cílem bylo místo s příznačným názvem: "Bod kde začnete
litovat, že jste sem došli". Cesta se od cedule zvedala snad
kolmo vzhůru - litovali jsme, ale nakonec došli. Půl výpravy putovalo
rovnou do spacáků, druhá půlka vařila čaj a polévku s houbami, které
jsem cestou nasbíral (prvotřídní křemenáče)...
|
 Ráno
bylo rozhodnuto - Honza a Veronika jdou zpátky, Nicol se necítí. Takže
jen já s Luďkem vyrážíme k vrcholu. Je 5:20 a před sebou máme šest
km tam a šest zpátky. Spěcháme. Každá minuta navíc znamená příchod
oblačnosti, deště a zhoršené viditelnosti... |
 Cestou
potkáme Honzu a žádáme jej o snímek - vyrazil na foto-dobrodružství.
Je mu líto unáhleného rozhodnutí - váhá, zda se k nám nepřipojí. Nakonec
zvítězil slib Veronice, že nebude na výletu dlouho a neohrozí sestup
dolů. My pokračujeme v kursu a kupodivu se jde zatím poměrně dobře...
|
 Profil
terénu se změnil. Vzduch je čistý, chladivý. Poprvé před sebou vidíme
vrchol Chirripó. Je neustále zakryt čepicí mlhy. V dálce se ozval
nelidský řev. Evidentně ze stejného místa kam míříme. To jsou dva
němečtí kamarádi, kteří vyrazili ještě o něco dříve...
|
 Čekají
nás závěrečné partie. Skály se zdvihají a my prakticky šplháme vzhůru.
Na Luďka přišla v nejméně vhodnou dobu velká potřeba. Získávám díky
tomu náskok a trochu oddychu, hnali jsme oba dosud jak šílenci a skrývajíc
vyčerpání. Zpomaluji a čekám... |
 Předal
jsem Luďkovi foťák, abych se také nakonec někde objevil. Ten svůj
(vypůjčený) včera totiž Luďek ztratil. Kde je vrchol zatím nemáme
ponětí. Pod námi je propast, opatrnost je na místě. Nějaké zbytečné
uklouznutí a následný pád by s největší pravděpodobností nedopadly
dobře... |
 A
jakoby zázrakem bez varování jsme nahoře. Oba máme na téměř čtyři
tisíce metrů vysoké hoře premiéru. A oba prožíváme slastné opojení.
Průvodci nelhaly. Před sebou v dálce vidíme Pacific a za námi Karibské
moře. Zdravíme se s Němci, kteří jsou na odchodu...
|
Designed
and edited by Radek
Adamec