Cesta do Země zázraků
Úchvatné Corcovado
Výstup na Chirripó
Jacó - nehezká riviéra
Západy v Monteverde
Vulkán Arenal
Černý kaňon
K vodopádu La Paz
Zvířata
Rostliny
Úvodní stránka
 

Mapa cesty

Základní údaje
Kontakty
Počasí
Na vrcholu (potíže se sestupem)          Chirripó 01

Radek: cigareta na vrcholu 3820mNa špičce Chirripó, jde téměř o pravidelný jehlan, jsem si dovolil zapálit svou nejvýšše položenou cigaretu. Oba Němci nám stačili před odchodem prozradit, že i pro ně je zkušenost s velehorou nesmírnou událostí. Nechtělo se nám věřit, neboť tito mladičci běželi den předtím vzhůru jak o závod a nahoře se zdáli být bez známky únavy...

Ludek: zamyslení temer ve 4 kmNa vrcholu jsme zůstali asi patnáct minut. Zapsali pozdrav do knihy těch, kteří to dokázali a vzdali hold přátelům, kteří nás očekávali v základním táboře. Cestou zpátky jsme doslova letěli. Sestup a šest kilometrů do tábora jsme urazili za hodinu a kus. Obloha se viditelně zatáhla a při posledních ohlédnutích se nám vrchol Chirripó zcela ztratil...

Veronika a Ludek na odchodu, my zustávámeZbytek výpravy se mezitím dal do kupy. Honza s Veronikou byli v přípravách na sestup a Luďek se k nim překvapivě přidal. Vedle 12 km na špici Chirripó jej čekalo dalších 16 dolů. Cítil se, že to zvládne. V deset dopoledne vyrazili. My s Nicol zůstali. Oba jsme potřebovali vydatnější odpočinek...


Nicol vyuzila dne k susení prádlaOdpočinku jsme si dopřáli nadmíru. Kromě sušení prádla (než začalo pršet) jsme zbytek dne strávili v posteli valením a četbou časopisů National Geographic (zhruba ročníky 85-89). Krátce jsem ještě zašel na houby a zahustil s nimi rýži tak vydatně, že se mi z toho samotnému udělalo špatně - i proto, že jsem jídlo jako obvykle přemastil... Nicol na pocátku sestupuRáno bylo obvykle vymeteno. Na nic jsme nečekali a kolem šesté se vydali na cestu zpátky. Zpočátku jsme nemohli uvěřit, že jsme ty kopce, po nichž jsme nyní šli dolů, mohli vyjít v obráceném směru. Teplotu slunce dosud eliminovala nadmořká výška. Žili jsme bohužel v přeludu, že zpátky to bude jako výlet z petřínské rozhledny a to byl náš další omyl...

Nicol pocíná cítit náraz únavy...Pravda je, že focení jsem si vynahradil. Jenže pak člověk zjistil, že při cestě dolů přestane skoro používat stehenní svaly a veškerou námahu pohlcují lýtka. Ve třech tisících začal opět deštný prales a s ním i tedy příjemný chládek, který se bohužel s klesáním měnil na vlhké prostředí prádelny...


Deštný prales zacíná ve 3kmHustá vegetace a díky ní i překysličené prostředí pralesa blahodárně působí na plíce. Bez ohledu na to, jsme byli totálně vyčerpáni. Nicol bez nadsázky došla dolů na pokraji zhroucení. Bolesti svalů ji prakticky až do konce pobytu neopustily. První týden putování Kostarikou byl za námi. Měli jsme pocit, že intenzivněji jsme jej nemohli prožít... Lenochoda hned tak nepotkámeV+H+L na nás čekali. Dolů jsme to zvládli za šest a nahoru téměř za devět hodin. V místní sodě jsme domluvili sprchu, svižné jídlo a během hodinky jsme sjížděli dolů do San Isidra de El General. Veronika ještě prokázala bystrost zraku a my díky tomu viděli ŽIVÉHO lenochoda, kterak se chudák bezmocně drápe z příkopu, nakonec se vyhrabal... Skolacky v San Isidro de El General San Isidrem jsme už projížděli cestou do Corcovada. Tehdy byla neděle a město bylo liduprázdné. Potřebovali jsme banku jako sůl, neboť hotovost vysychala. Nyní město žilo jako o závod. Centrum přecpané, ale banku i fungující automat jsme během několika minut objevili. Před námi bylo Jacó a pak Monteverde...


Designed and edited by Radek Adamec            Amerika v kostce - www.omicron.cz/amerika