 Z
Chirripó bychom do Monteverde za den nedojeli. K přespání jsme zvolili
pacifické Jacó, k němuž vedla svérázná magistrála bez asfaltu s výmoly,
dírami, zato ale háji olejových palem a kouzelným venkovem. Místní
truckeři pramálo hledí na kvalitu vozovek a ženou svá monstra neúprosně
dál... |
 Jak
jinak - jsme opět v sodě a cpeme se fazolemi. Na snímku šofér kamionu
při objednávce. Co na snímku vidět není, je prašná cesta před restaurací
a za ní louka s dobytkem a pářícími se prasaty. Jedno z nich se
dokonce vydalo na výlet mezi naše stoly, ale nakonec obrátilo -
patrně poznalo, že jsme cizinci...
|
 Večerní
dojezd do Jacó byl ve znamení nevalné úrovně místního kempu. Nakonec
ale lepší než trávit noc za 50USD v předraženém městu, které mělo
k romantice třeba Corcovada na hony daleko... Chuť jsme si spravili
několika tequilami, avšak bez Honzy, jenž trucoval ve stanu...??!!
|
 Jacó
je vlastně dost nechutná díra. Těží z toho, že je první na ráně víkendářům
ze San José, kteří využívají jedné z mála asfaltových silnic spojujících
metropoli s mořem. Náš nedobrý dojem z města poopravil místní pekař
rozmanitými pochoutkami... |
 Fotka
demonstruje prototyp obyvatele v Jacó: tak trochu vychcaný odchytávač
turistů šmrnclý pražským vekslákem z dob předlistopadových. Zkrátka
parazit - nic víc. Pokud lidé v Kostarice obecně rádi natahují ruce
s dlaněmi vzhůru, pak o Jacó to platí dvojnásob... |
 V
Jacó působí řada agentur, s nimiž lze vyrazit za krokodýli, opicemi
do pralesů či želvami na Isla Tortuga (Želví ostrov). To je fajn.
Jen nechápu, proč se o Jacó průvodci zmiňují ve smyslu floridké
Daytona Beach...
|
Designed
and edited by Radek
Adamec 
