 Na
nohou jsme opět v pět. Jinak to ani v deštné sezóně Centrální Ameriky
nejde. Ráno je zkrátka hezky a odpoledne se stahují mračna a většinou
prší. Navíc, tma je kvůli rovnodennosti už v půl šesté a tak člověk
musí kmitat, aby si dne vůbec užil. K pochodu se také rána hodí více,
neboť později začne úmorné vedro... |
 Narychlo
balíme v domnění, že bereme skutečně jen to nejdůležitější. Óóó, jaký
omyl nám uštědří události nadcházejícího dne. Rangerky jsou hotovy
se snídaní - brát si množství potravin je zde vskutku zbytečné, pokud
ovšem člověk nehledí na nějaký ten dolar navíc. Totéž platí i pro
Sirenu, kam jsme měli namířeno na místní výzkumnou stanici... |
 Krátce
po šesté jsme připraveni. Do Sireny nás čeká 16 km trasa kombinovaně
deštným pralesem a úchvatnými a civilizací nedotčenými plážemi.
První řeku zdoláváme po třech km. Cestu je třeba plánovat i ohledem
na příliv, který cestovatele hravě na trase uzamkne a odsoudí jej
k mnohahodinovému čekání...
|
 Další
úseky cesty začíní být krušno. Úmorné vedro na plažích a nohy propadající
se do hlubokého písku střídá sice temný stín pralesa, ale také devastující
vlhkost. Občasné přestávky vlévají nové síly do trápených organizmů.
Času vysedávat však není kvůli zmíněnému přílivu nazbyt... |
 Monotóní
putování zpestřují stáda Koat (svérázných kříženců mýválů), papoušci
a tukani s mohutnými žlutými zobany. Také opic je všude plno. Cestou
pralesem je opatrnost na místě. V Corcovadu žijí desítky druhů smrtelně
jedovatých hadů. Je dobré vážit každý krok a raději se tak vyhnout
nepříjemné nehodě... |
 Jsme
v polovině cesty.
Je jasné, že batohy mohly být poloviční. Mačeta, sekyrka, vařič,
dva repelenty a spousta dalších drobností - vše zbytečné. Místo
těžkých spacáků stačilo vzít prostěradlo. Je však pozdě truchlit.
Mám pocit, že mám za krkem hadici, to se jen potím...
|
 Je
na místě říci, že vedle fyzických útrap chůze, je Corcovado překrásné.
Je jako chlapecký (dívčí) sen, který náhle člověk prožívá a není s
to si dostatečně uvědomit, že to jsou jeho nohy, jeho tělo a jeho
mozek, které jsou zde reálně přitomny... |
 Od
Sireny nás dělilo tak pět km. Všichni měli dost, ale nějak to šlo
pořád ještě dál. Mezi nohami nám pobíhaly stovky drobných krabů -
poustevníčků. Boty promočené, zabahněné. Luděk se poslední kilometry
vlekl doslova silou vůle. Oba palce na nohou s puchýři jak pětikorunami... |
 Dva
km před Sirenou jsme brodili další tok. Jako na povel jsme se vrhli
do vln a oddávali se chladivé slasti říčního proudu. Pak přišel poslední
úsek pralesem a velká travnatá plocha - primitivní letiště. Budova
stanice na dohled. Z posledních sil jsme se došourali až k ní...
|
Designed
and edited by Radek
Adamec