Florida: Ráj českých gastarbeitrů

Jsou dvě hodiny odpoledne. Petr,Ostravák s vysokoškolským diplomem, zrovna vstal a chystá se odejít do práce. Jeho spolubydlící Martin, původem z vesnice poblíž Zlína, ještě pracuje. Směna mu končí až za tři hodiny.Společně si pronajali byt ve městě Key West na nejjižnějším cípu Floridy. Přes den se míjejí. Když jeden pracuje, druhý spí. Potkali se až v Americe a dopřávají si víceméně luxus. Většinou se totiž v jedné místnosti bydlí i po čtyřech. Někdy bývá lůžek i víc. Je sobota a Petr, jenž má na rozdíl od Martina americké pracovní povolení, dnes dostane výplatu. Tak jako každý týden. Je to tak v Americe zvykem. Šest dolarů na hodinu při osmihodinové denní pracovní době, to dělá za šest dnů práce 288 dolarů. Nepředá mu ji však zaměstnavatel, ale takzvaný kontraktor. To on jedná se zaměstnavatelem, od něhož dostává pro své ovečky peníze. Z nich si od každého za každou odpracovanou hodinu strhává průměrně dolar.S majitelem Petrovy restaurace jedná za Ostraváka polský kontraktor.Funkce kontraktorů je v Americe v polských rukou velmi často. Petr je přesto spokojený: před úřady ho víceméně kryje povolení k práci a tou si v Americe vydělá na byt, jejž si chce koupit ve Zlíně. Tedy až se vrátí.

Studenti na výletě
Češi pracující nelegálně v Americe jsou úkazem až posledního desetiletí. Je to logické, nejdřív musela padnout železná opona, aby něco takového bylo vůbec možné. Přesné údaje o jejich počtu pochopitelně neexistují, ale podle různých kvalifikovaných odhadů jich jsou nyní v USA desetitisíce. Údaj váhavě potvrzuje i český konzul ve Washingtonu Richard Krpač. Blíže specifikovat počet ovšem odmítá s tím, že jeho předchůdce se o něco podobného pokusil a pak musel čelit dlouhotrvajícím problémům. Můžeme ovšem spekulovat. Třeba z počtu víz, jež ročně vydá americká ambasáda v Praze, a pohybuje se mezi pětačtyřiceti až pětapadesáti tisíci. Jestliže náš diplomat odhaduje počet gastarbeitrů na desetitisíce a jestliže ne všichni se rozhodnou v USA zůstat, pak... Kdepak, konzul se k přesnějšímu číslu pohnout nenechá: "Kolik z takzvaných turistů může v Americe načerno pracovat, ať si každý odhadne sám." Ačkoliv se toho příliš o českých gastarbeitrech v Americe neví, o podmínkách, v nichž žijí, se dá říci, že místy připomínají středověk. Konzul Krpač mluví dokonce o novodobém otroctví. V USA žijí téměř dva miliony obyvatel českého původu. Hlavní emigrační vlny se přes oceán převalily na přelomu 19. a 20. století, v obdobích před a po první světové válce. Češi se do USA vypravili i po komunistickém převratu 1948 a okupaci v roce 1968 (viz tabulka a graf). Nicméně téměř bez povšimnutí zůstává přistěhovalecká mánie posledních let, přitom jde očividně o druhou největší vlnu ekonomických emigrantů. Ta první vypukla mezi světovými válkami (viz tabulka a graf). Hned po převratu v roce 1989 vyrazily za Atlantik tisíce Čechů, Moravanů a Slezanů. Přijížděli většinou na turistické vízum (tedy s pobytem povoleným na šest měsíců). A když jim propadlo, zůstávali dál, načerno. Stejným způsobem si hledali i práci. Protože americké imigrační zákony jsou neoblomné, jen málokomu se mezitím podařilo pobyt legalizovat. Někteří po tom ani netoužili. Jen využili povolený pobyt, jejž si popřípadě mohli o stejnou dobu legálně prodloužit, pracovali bez povolení a pak se vraceli domů. Někteří naopak zůstávali déle a riskovali přinejmenším deportaci a zákaz vstupu na pět let. V horším případě několikaleté vězení. Novodobí emigranti se rozprostřeli po celém území Spojených států. Zkraje devadesátých let většina prácechtivých Čechů směřovala do velkých měst. Na vlastní pěst. Většinou šlo o studenty, kteří si chtěli přivydělat na další cestování. Zhruba v polovině 90. let však nastal zlom. Situace se změnila. Vypukl opravdový imigrační boom, jemuž napomohlo i to, že se přísun "nelegálů" začal organizovat.

Monika: Jazyk? Stačí ruce!
Petr ze Zlína neuměl a dodnes příliš neumí dobře anglicky. Ale stačí to, aby mohl dělat " prepa". Tedy přípraváře, pomocnou sílu v kuchyni. Krájí zeleninu, vaří těstoviny i omáčky. Udělá vše, co je zrovna potřeba. Petr je taková holka pro všechno. Spolu s ním pracuje v kuchyni Monika, švadlena z Mostu. Anglicky neumí dokonce ani slovo. Kontraktor pro ni přesto práci našel: Monika sklízí špinavé nádobí ze stolu. Dělá takzvanou " bassgirl". Protože však výdělek není nijak závratný a nájem vysoký,po skončení směny ještě uklízí v supermarketu. Celkem pracuje 16 hodin denně, k čemuž by ji doma patrně nikdo nedonutil. Přesto si nestěžuje. Ve svých sedmadvaceti letech totiž pořád bydlí s rodiči a na Key Westu si možná vydělá na vlastní byt. Možná. Když to půjde. Mohla by však skončit jako dvacetiletý Pavel, který pochází stejně jako Petr z Moravy. Také on přijel do Ameriky si vydělat a také neuměl řeč. Přesto si přišel na slušné peníze a dařilo se mu i šetřit. Nakonec však urostlý chasník nezvládl pracovní nasazení. Pokusil se o sebevraždu. Naštěstí přežil. Dnes už je zas zpátky na Moravě. K vratkému duševnímu rozpoložení mu pomohlo určitě i to, že za poslední měsíc práce neviděl ani cent. To kontraktoři občas dělají. Moc seriózních lidí mezi nimi totiž nenajdete.

Z Moravy za americkým snem
Asi by nebylo úplně přesné popsat pracovní boom, jaký propukl kolem roku 1995, slovem exodus. Nicméně přirovnat české putování za nelegální prací ke stejné snaze Latinoameričanů, především pak Mexičanů, je na místě. Za Atlantik ještě stále táhne Středoevropany poznávání nové kultury, pocit dobrodružství, možný kontakt s exotikou. Zdá se však, že nejdůležitějším motivem migrace druhé poloviny minulého desetiletí je vysoká nezaměstnanost v některých částech České republiky a deziluze z naší reality. Nejvíce imigrantů totiž do Spojených států přichází ze severní Moravy a Slezska: z Těšínska, Bohumínska, Havířovska a Karviné. Traduje se dokonce, že pracovní "velvyslanec" z jedné moravské vesnice za sebou za oceán záhy přitáhl téměř celý její zbytek. V ětšinou jde o mladé lidi ve věku od 20 do 30 let. Existují však i výjimky.

Mirek: Začít znova
Panu Mirkovi z Přerova je něco přes čtyřicet. Rozpadlo se mu manželství a rozhodl se začít od nuly.S partou vrstevníků našel v novinách Nové Přerovsko inzerát, který práci v USA nabízel. Každý agentuře zaplatil 800 dolarů za zprostředkování, zařídil si vízum a vyrazil " směr Miami". Tam na ně měl čekat kontakt. A opravdu: za odbavovací halou na ně čekal polský kontraktor,který je vyzvedl. Hned si řekl o dalších 800 dolarů a na námitky reagoval nesmlouvavě: " Jestli se vám něco nelíbí, jděte si, kam chcete!" Pan Mirek, povoláním zedník,neuměl anglicky.Jeho kamarádi také ne. Proto mu přišlo nejrozumnější přestěhovat zbytek peněz ze svých kapes do kontraktorových. Teď byl v jeho rukách. Americký sen se však prozatím konat neměl: kontraktor všem zařídil ubytování v dvoupokojovém bytě bez telefonu. Celkem jich tam bylo patnáct. " Ještě že venku bylo takové horko," vzpomíná Mirek, " aspoň část z nás mohla spát venku." Protože ale neměl na zaplacení činže hotově, kontraktoři mu nájem strhávali z ještě nevyplacené mzdy. Občas tedy z výplaty neviděl vůbec nic. Když se vzbouřil, pětadvacetiletý Polák přes něj spolu s kumpány přehodil prostěradlo a zmlátil ho do krve. Naštěstí mu jeho známý, také Čech, jenž v Miami pracoval jako taxikář (načerno, jak jinak) půjčil na autobus a dal mu kontakt na dalšího známého, tentokrát zprostředkovatele práce v Kansasu. Po příjezdu do Kansas City se Mirek, zralý muž středního věku, rozplakal místnímu kontraktorovi na rameni. To byl tentokrát devatenáctiletý chlapec z Brna. A zároveň živoucí doklad toho, že polský monopol v kontraktorské branži už padl, mimo jiné i ve prospěch našince.

Od úklidu k nahé mazurce
V letech 1996 - 1997 se podařilo lidem, kteří včas odhadli nenasycenost amerického trhu práce (především na takových místech, jež jsou pod úroveň rodilých Američanů), otevřít kanály pro stovky, později tisíce a dnes desetitisíce Čechů, toužících po výdělku. V základech solidně fungujícího trhu s levnou pracovní silou od počátku stály hlavně polské mafie. Jak je vidět, v posledních letech jejich know-how ovšem okoukali i lidé z bývalého Československa. Polští kontraktoři se prosadili především díky vlastnímu vynálezu: rozsáhlé síti takzvaných "cleaning services", tedy jakýchsi dodavatelských služeb pokojských a uklízečů do hotelů, kin, supermarketů a restaurací po celých Spojených státech. Podle jejich vzoru později vznikly i jiné distribuční sítě pracovní síly, ovšem docela jiného druhu. Případy, kdy například dívky, které původně jely za oceán uklízet hotelové pokoje, skončily jako striptérky v go-go barech, jsou časté a skoro už nudí. Čeští kontraktoři o sobě dali vědět koncem devadesátých let. Zvláště v moravských inzertních novinách se objevují jejich nabídky zaměstnání ve Spojených státech. Uváděné možnosti vysokých výdělků na vrtných plošinách na Aljašce nebo při úklidu hotelů nelze přehlédnout. Nezřídka zprostředkování podobné práce nabízejí nastrčené cestovní kanceláře. Za poplatek několika stovek dolarů prý seženou cokoli včetně víza. Pochopitelně turistického, protože šance na získání pracovního je pramalá. Tuto možnost lze využít jen v případě, má-li o vaše schopnosti zájem konkrétní americká firma. Po zaplacení poplatku u nás musejí imigranti předat další obnos ještě kontaktní osobě na americkém letišti. Pokud na ně vůbec někdo čeká. Většinou však ano. V USA je totiž spousta neobsazených pracovních míst. A čím delší dobu v Americe pracují, tím mají větší šanci ušetřit něco domů. Většina peněz přesto skončí u kontraktorů. Pokud se rozhodnou, že chtějí přestat, mohou jen doufat, že je kontraktor vyplatí. Je to jen na něm, protože to on má americké pracovní povolení a jeho si zaměstnavatel v podstatě najímá. Pokud se kontraktorovi nelíbí, že chcete odjet, nedá vám prostě nic.

Hurá na Floridu!
Vlny Východoevropanů chtivých dolarů směřují především tam, kde je nejvíce práce. Díky tomu dnes v USA existují oblasti, kde je koncentrace našich krajanů taková, že si tu našinec připadá jako doma. A nemusí jít nutně o nejznámější krajanské městečko Cedar Rapids uprostřed státu Iowa. (Mimochodem pro většinu Američanů symbolizuje Iowa nefalšovaný Zapadákov. I nesmělý Radar z populárního televizního seriálu v tomto státě unie.) Cedar Rapids je spíš skanzenem, kde česky už s někým promluvíte jen stěží, ačkoli v místním obchodě lze koupit pravé "kolace". A nejde ani o Chicago, kde kromě proslulé polské menšiny žijí tisíce novodobých emigrantů z Čech. Ostatně kdysi tu Čech Cermak, byť nedlouho, starostoval. Zahynul při atentátu v roce 1933 viz historický přehled. V obří chicagské aglomeraci, kterou před dvaceti lety objevili jako pracovní ráj Poláci a po roce 1989 Češi, se našinec ztratí jako ryba ve vodě. Místo, o kterém je v převážné většině textu dosud řeč, však leží na Floridě. Tedy ve státě, jenž se díky rozsáhlému turistickému průmyslu, a tedy i neutuchající poptávce po pracovní síle, stal v posledních letech Mekkou většiny "nelegálů". To místo se jmenuje Key West. A Čechů je tu opravdu hodně. A taky je to v tomto dvacetitisícovém turistickém středisku vidět a slyšet.

Jiří: Odvážnému štěstí přeje
Pětadvacetiletý Jiří z Prahy přerušil na rok studium a rozhodl se vydělat peníze v Americe. A pak cestovat. U nás vládl nevlídný listopad, a tak si Jiří vybral Floridu, zemi věčného slunce. Ostatně slyšel o ní už dost. Po příletu do Miami odjel rovnou na Key West. Úmyslně se nechtěl ucházet o pozornost kontraktorů, protože se od přátel doslechl, za jakou cenu jsou schopni držetve své stáji zájemce o práci. Proto se ubytoval v mládežnickém hostelu a vydal se práci hledat sám. Chtěl pracovat v restauraci. Všude mu však dali vyplnit typizovaný formulář.Když se do něj podíval, zjistil, že v podstatě nemá co vyplnit. A dresu, číslo identifikační karty (obdoba našeho občanského průkazu), číslo karty sociálního pojištění, nezbytné pro získání práce v USA ... Naštěstí zjistil, že zákony státu Florida jsou na rozdíl od jiných států poměrně benevolentní a začal jednat. Dozvěděl se, že po uvedení místa pobytu získá identifikační kartu. N a tu si pak za mírný poplatek udělá řidičský průkaz. Časem, vzhledem k dobré znalosti angličtiny, našel práci i bez kontraktora. Teď plánuje, že se do školy v Čechách už nevrátí a pokusí se pobyt v Americe legalizovat. Doufá, že floridské úřady nejdou po malých rybách jako on, ale právě po kontraktorech. Má šanci. Nynější administrativa George W .Bushe zvažuje plán, podle nějž by americké úřady legalizovaly pobyt několika milionů ilegálních pracovníků v zemi.

Key West je Čechů ráj...
Městečko Key West leží v nejjižnějším cípu Floridy. Cestou po sto padesát kilometrů dlouhém mostu, spojujícím desítky ostrůvků, si můžete připadat jako na pouti k bájnému krunýři želvy, kde končí svět. Nebo jako v zapadlém turistickém ráji, který obdivoval i Ernest Hemingway. Neboť nejbližším větším městem v okolí je kubánská Havana. Proto byl Key West odnepaměti hlavním cílem emigrantů z Castrovy Kuby, která je odsud vzdálená něco málo přes sto kilometrů. Dnes však město s necelými dvaceti pěti tisíci stálými obyvateli čelí nové vlně přistěhovalců: ilegálním pracovníkům z východu, nejčastěji z České republiky. Zvláště pak během hlavní turistické sezony od listopadu do března tu jde počet českých gastarbeitrů do tisíců. Střízlivější odhady sice mluví o zhruba patnácti stovkách Čechů, realisté však tvrdí, že jejich počet je až trojnásobný. S češtinou se tak v tomto městečku setkáte na každém kroku. V obchodě s potravinami uslyšíte za regály dvě české dívky, snad tzv. au-pair k dětem, dost možná ale také tanečnice v nočním podniku. Z pultů vybírají něco k večeři. Nic neobvyklého. N a hlavní třídě pozorujete skupinu mladých Moravanů, jak se ve své jadrné mateřštině hádají, který český film dnes budou dávat v baru U Ludvíka. Co tu hledají, přemítáte a noříte zuby do hamburgru od McDonalda. Prodala vám jej dívka, pochopitelně se štítkem na prsou. A na něm stojí Milena... Ostatně sehnat práci ve velkých obchodních řetězcích není problém. Prodavač u McDonalda či v Burger Kingu, vrátný nebo pokojská v hotelu Hilton: i takovou práci jde na Floridě načerno sehnat. Pracovních míst je tu dost, takže gastarbeitři ani nemusejí využívat přinejmenším ošidných služeb kontraktorů. Přesto by se měl každý případný zájemce o dolarové příjmy připravit na povětšinou formální postup zaměstnavatelů. Ti se do zaměstnávání nelegálních pracovníků nehrnou.

Proč se vracejí?
Mezi Čechy pracujícími v Key Westu lze potkat i muže a ženy středního věku. Dokonce celé rodiny s dětmi. Mnozí čeští gastarbeitři totiž stále využívají půlroční, legální možnosti vstupu do USA. A když lhůta uplyne, vrátí se domů. Po několika měsících se ovšem do floridského ráje vracejí. Je tu dřina, shodují se. Někdy se stane, že jim kontraktor, pokud ho mají, nezaplatí. Konzul Richard Krpač uvádí desítky případů, kdy si čeští nelegální zaměstnanci v těžkých pracovních podmínkách zničili zdraví, rozvrátili rodiny, pokusili se o sebevraždu. Přesto mnozí podobnou zkušenost podstupují znovu a znovu. A každým rokem jich je víc. Kde jinde našetřit na byt nebo na auto? Jistotu mají jednu: vzhledem k chronickému nedostatku pracovních sil v amerických restauracích, hotelech a obecně turistickém průmyslu je americká imigrační služba nechá na pokoji. Stejně jako policie. Jeden případ za všechny. Když třicetiletý Honza z Olomouce dostal na Floridě epileptický záchvat, do nemocnice jej odvezli policisté. Že Honza v USA pracoval načerno, je vůbec nezajímalo.

text: Tomáš Otto
Převzato se svolením ze magazínu Týden