Glacier Bay - zátoka velryb a ledovců, ilustrační foto: Radek Adamec

Týden na Aljašce - kapitola II.
(květen 2002)

text: Bernard Jech

V Houstonu jsme měli skoro dvě hodiny, které jsme strávili zevlováním po letišti. Pak nás čekal čtyřhodinový let do Seattlu, odkud jsme pokračovali do Anchorage. Největším zážitkem z letu do Anchorage byl první projev polárního dne, který jsme pak opěvovali na Aljašce celý týden. Na severu Aljašky v létě slunce nezapadá po 84 dní, v Anchorage v květnu zapadá až okolo půlnoci, ale vychází už kolem páté a i když je slunce zapadlé, je jen kousek pod obzorem a není úplná tma. Tento úkaz se projevil už při letu do Anchorage tím, že po celé čtyři hodiny letu jsme pozorovali západ slunce. Ze Seattlu jsme odlétali kolem osmé hodiny - těsně před západem slunce a do Anchorage jsme dorazili před půlnocí lokálního času - těsně před západem slunce.  

Anchorage - trable s kempy
Na letišti jsme si pronajali béžový Pontiac Sunfire, naskládali do něj naše batohy a vyrazili na sever. Původně jsme měli v úmyslu zůstat v nějakém motelu v Anchorage a vyrazit až druhý den ráno, ale přes Internet se mi nepodařilo najít žádný motel za rozumnou cenu. Jak jsme se dozvěděli v průvodci, ceny na Aljašce jsou vyšší v porovnání se zbytkem USA a zejména ubytování je velmi drahé. Rozhodli jsme se tedy popojet ještě večer do nejbližšího kempu na sever od Anchorage, kde jsme mohli pohodlně přespat za pouhých $10 za noc pro oba dva.  

Do prvního kempu jsme dorazili během půl hodiny. Nacházel se v údolí řeky Eagle River nedaleko od dálnice. Bohužel byl naplněný k prasknutí, což mne poněkud znechutilo, protože na Aljašku jsem jel hlavně proto, že jsem chtěl být sám, daleko od lidí, v panenské přírodě dosud neposkvrněné vlivy civilizace. Kemp přeplněný uřvanými Američany poněkud nekorespondoval s moji představou o Aljašce. Po chvíli jsem se uklidnil, protože mi došlo, že toto je nejbližší kemp k Anchorage a že je prodloužený weekend. Rozhodli jsme popojet do dalšího kempu, který měl být dalších dvacet minut na sever.

Bohužel i tento kemp byl obsazen, ale to už jsem přešel celkem klidně. Byli jsme oba už unaveni, stan jsme si mohli postavit na "overflow camping" a okolí tam bylo i přes přítomnost řady spolukempujících stále nádherné.

Tak vypadá "odstavné kempoviště!"

Zde je nutno podotknout, že kemp v USA není to, co lidi znají pod pojmem kemp ze sjíždění Vltavy nebo Ohře. V amerických kempech je určitý pevný počet většinou od sebe navzájem oddělených kempovacích míst. Na každém kempovacím místě je samozřejmě malé parkoviště pro jedno až dvě auta, místo pro postavení stanu, stůl s lavicemi a ohniště s roštem na grilování. Kempovací místa bývají nezřídka vybavena též přípojkou vody, elektřiny, odpadem a někdy dokonce přípojkou kabelové televize. Tam si američtí důchodci připojí svůj pojízdý pětipokojový obytný autobus a mohou tak po shlédnutí napínavého amerického sitcomu v klimatizovaném obýváku vyjít před svůj obytný autobus a cítit se teprve opravdu jako v přírodě. Na každém kempovacím místě může obvykle stát jedna takováto "obytná jednotka" nebo dvě auta, dva stany a šest až osm lidí. Americký kemp je prohlášen za obsazený, když všechna kempovací místa jsou obsazena nebo rezervována. Vodáci odkojení takovými kempy jako je vodácký kemp v Lokti by se museli smát až by slzeli, čemu ti Američani říkají obsazený kemp.

Když člověk dorazí do obsazeného kempu v USA, někdy musí prostě jet jinam, jindy správa kempu vyhradí určitou plochu jako tzv. "overflow camping area". V našem kempu u Eklutna Lake takovým overflow camping area bylo větší parkoviště s velkou loukou nad ním. Jedni rozumní kempaři si postavili stan až úplně v nejvzdálenějším koutu louky a měli tak pravděpodobně více klidu a soukromí než lidi v opravdovém kempu, kde kempovací místa jsou sice oddělena vegetací, ale sousedi nejsou nijak daleko. Tou dobou bylo již po jedné hodině v noci, a my jsme si stále ještě téměř za světla postavili stan. Ulehli jsme a spali až do pozdějších hodin ranních.

ZPĚT - DÁLE