|
Ukázka č. 1
Američané…
Otevřený a nenucený přístup k cizincům i
k sobě samým je možná nejnápadnější vlastností,
které si na Američanech všimneme. Obvyklým
„how are you – jak se máte“ zdraví přátele,
kolegy v práci, hosty v restauracích, zákazníky
v obchodech i náhodné cestující v metru.
Evropané snadno podlehnou téhle okaté srdečnosti
a myslí si, kolik si v USA nadělají přátel.
Později zjistí, že mezi přátelstvím a pouhým
přátelským postojem je ve Spojených státech
propastný rozdíl. Tohle procitnutí leckdy
zabolí a někdy vede i k ukvapeným závěrům,
že Američané jsou vlastně povrchní lidé.
To ale není pravda. Oni tuhle hru s velkými
úsměvy a hlasitými pozdravy dobře chápou
a nepovažují ji za přetvářku, neboť jim
usnadňuje život, navozuje pocit pohody a
zanechá v druhých lidech otisk dobré nálady.
Říci „hello“ přitom nestojí ani cent. Když
tedy někdo chválí, jak báječně vypadáme,
a přidá ještě pozvání na oběd bez bližší
domluvy, pak jde zpravidla o frázi a projev
slušnosti, nikoli o počátek trvalejšího
vztahu. K pravému přátelství nevede v USA
snadná cesta. Navenek vstřícní Američané
si totiž úzkostlivě hájí soukromí a pod
pokličku pustí jen ty, kterým opravdu důvěřují.
Jiným povahovým rysem Američanů je shovívavost.
Jak kdo vypadá či jak se obléká, s výjimkou
pracovní doby, je v USA většinou lhostejné.
Nikdo se na ulici s údivem neotáčí za ženou
v luxusním kostýmku a v pohodlných teniskách.
Známkování zevnějšku je Američanům zkrátka
cizí...
|
