Majestátní Mount St. Helens

Zbloudilci u Svaté Heleny (Oregon)

foto a text: Radek Adamec

Mount St. Helens NVM:
mapa
oficiální link

Psát o Svaté Heleně, jejíž mohutná exploze si v roce 1980 vyžádala 57 lidských životů, by bylo přinejměnším taháním dřívi do lesa. Milan Dvořák to učinil před časem za mě a nutno říci, že velmi dobře - viz. Svatá Helena.

Jeho hezkou reportáž bych zde snad mohl doplnit párem fotek, které docela dobře vystihují výbuchem zdevastované okolí sopky. Příroda se ani po dvaceti letech plně nevzpamatovala - holé pláně, černá lávová pole, sežehlé zbytky stromů. Ve Spirit Lake severovýchodně od vulkánu dodnes leží souvislý koberec sežehlých stromů. Není důvod s nimi hýbat, neboť neodvratný proces tlení z nich uvolňuje živiny, které se staly nedílnou součástí nového ekosystému jezera.

Spirit Lake pokryté spálenými stromy

Pozoruhodná je i cesta, která se šine od silnice č. 97 k jednomu ze dvou dostupných vrcholů sopky - totiž Windy Ridge Wievpoint. Nejenže je nesmírně prudká, ale tak klikatá, že se na ní ruce na volantu po několika mílích doslova zamotají. Nicol (má žena) na místě spolujezdce trpěla těžkou nevolností. Kromě vyhlídky na utržený kráter, je na vyhlídce ještě několik informačních cedulí, které navštěvníky seznámí se stručnou historií vulkánu. Svatá Helena nemá žádný kemp. Pod ní v okruhu několka mil jich je ale hned několik. Terén sopky je protkán několika stezkami. Ovšem bez patřičného povolení z rangerské stanice je chůze po nich zakázána.

Bloudění
Ze Svaté Heleny jsme odjeli pozdě odpoledně a zamířili k hranici s Oregonem. Chtěli jsme se vyhnout Portlandu a najít příhodnější přemostění řeky Columbie, které by nás zavedlo blíže silnici č. 35 a tedy hlavnímu tahu na jih. Cílem se proto stalo městečko Carson, k němuž jsme se motali špatně značenými a na mapě nejasně viditelnými silničkami. A pak se stalo, co se stát muselo - rozhodli jsme se pro zkratku a zabloudili. Dobré dvě hodiny jsme hnali našeho Dodge nepohodlnou lesní stezkou,

Zdevastovaná krajina Svaté Heleny

abychom konečně narazili na první orientační bod - totiž brod přes řeku Lewis blízko Gifford Pinchott Forest. Hrubý propočet potvrdil, že jsme se prakticky nehnuli z místa. Carson byl stále v nedohlednu, ale v navigaci jsme měli konečně jasno.

Černo černá tma v nás v těchto neznámých končinách vyvovolávala pocity úzkosti, které zažehnal až objev příznačného názvu - Paradise Creek s příjemným poloprázdným kempem. Svatá Helena byla naší druhou sopečnou zastávkou na cestě k jihu. A nebyla poslední...

foto a text: Radek Adamec

Mount St. Helens NVM:
mapa
oficiální link