Cestou k Iceberg Lake
(Glacier NP, Montana, srpen 2000)
Foto a text: Radek
Adamec
Glacier National Park:
mapa
(pdf 606kb)
oficiální
link
V
Glacieru jsem byl už o rok dříve. Také v srpnu
a byl jsem uchvácen - viz. Glacier
NP. Nyní se tedy zaměřím pouze na letošní
výpravu k Iceberg Lake, která mi byla loni zapovězena
kvůli agresivitě medvědů.
K
parku jsme přijeli z východu po silnici č. 89
a přihodilo se nám to, co se může stát každému,
kdo jezdí až do pozdní noci. Neměli jsme kde
bydlet. Půlnoc nás překvapila blízko východní
brány ve vesnici St. Mary. S kempem by nebyla
taková starost, jenže začalo hustě pršet a na
postavení stanu v průtrži mračen nebyla pražádná
chuť. Zaparkovali jsme proto na jednom z opuštěných
parkovišť, sklopili sedačky a uložili se ke
spánku. Přeci jen - bolest v zádech a ta trocha
nepohodlí zavinily, že jsme kolem sedmé vyrazili
do parku - respektive do střediska Many Glacier,
kde je jednak hezký kemp a také základní bod,
odkud vede řada hezkých výletů do okolí.
 |
|
Iceberg
Lake - Glacier NP |
|
Ráno
se počasí umoudřilo. Ještě slabé slunce odpařovalo
hektolitry vody a nad krajinou se vznášel hustý
závoj mlhy. Klid byl hmatatelný. Na několika
místech jsme zastavili kvůli fotkám, a nakonec
dorazili do kempu kolem půl deváté. I když bylo
stále hodně brzy, pár míst bylo již volných.
Stan jsem měl postavený během několika minut.
Nicol zatím udělala snídani a v deset jsme vyráželi
vzhůru. Jak jsem již předeslal, tak k Iceberg
Lake vzdálenému cca. 15 km měřeno tam i zpátky
s převýšením 1200 stop. Mapka výletů je k dispozici
na příjezdové bráně k parku a pak pochopitelně
i ve Visitor Center, případně jiné rangerské
stanici. Mohu
nabídnou alespoň - webový
náhled. (Prostě jen klikněte na zvýrazněný
text)
 |
|
Alpinské
louky v Glacier NP |
|
Grizzly
v dohledu
Nutno říci, že cesta k jezeru je překrásná.
Sice pořád do kopce, ale převýšení se díky vdálenosti
hodně rozloží. Husté lesy tiší narůstající teploty,
jak okolního vzduchu, tak i zpocených těl. Hned
v počátku jsme potkali Grizzlyho. V kopci takových
třicet metrů od pěšinky se oddával jakýmsi podivným
hrám - očuchával rostliny a tvářil se přitom
děsně soustředěně. Že se mu to náramně líbilo
potvrdil náš odpolední návrat. Medvěd dřepěl
na témže místě a vypadal, že se ani o píď nehnul.
Samo
jezero je tučnou odměnou za podniknutou námahu.
Neholduji zrovna bezcílnému procházení, a abych
vyrazil na tůru, potřebuji před sebou něco mít.
Jezero dělá svému názvu čest. Poseto kusy ledu
a živeno padajícím ledovcem mělo tak kolem dvou
stupňu Celsia. Mraky hnané ostrým větrem stínovaly
hladinu od hluboké modře až po azurovou. Břehy
poseté alpinkami byly tou nejkrásnější kulisou.
Zdrželi jsme se tak hodinu a půl. Posvačili
a šlapali zpět. Dole v kempu jsme měli připravenou
slušnou hraničku dříví a v cooleru (izolovaná
bedna s ledem) čekaly naložené plátky vepřového
a pár lahví vychlazeného Millera. Usínali jsme
s pocitem, že by to chtělo jistě víc času, ale
že bychom Glacier úplně odbyli jsme si nemysleli.
Ráno jsme vyrazili vstříc národnímu parku North
Cascades už ale ve státu Washíngton.
Foto
a text: Radek
Adamec
Glacier National Park:
mapa
(pdf 606kb)
oficiální
link
|
