Glacier National Park
(Glacier NP, Montana, srpen 1999)
Foto a text: Radek
Adamec
Glacier National Park:
mapa
(pdf 606kb)
oficiální
link
Fotografie pořízeny digi. fotoaparátem Camedia 1400L
Glacier je, viděno mým okem, jedním z vůbec
nejpůsobivějších lesoparků Spojených států.
Rozumíme-li lesoparkem kombinaci drsného terénu,
hustých lesů, mohutných a jak název napovídá
- ledovcových skal a to vše prokládané četnými
jezírky, říčkami a potoky.
Glacier NP leží v severozápadní části Montany
na kanadsko-americké hranici, která jej dělí
na dvě - nestejně velké části. Kanadská (menší)
se jmenuje Waterton Lakes NP.
Jak
do Glacieru
Přístupová cesta k parku je jednoduchá - totiž
po Interstate Highway č. 90 jak ze západní,
tak i z východní strany USA, přičemž u města
Missoula stočí šoféři své
vozy v pravém úhlu k severu a silnicí č. 93,
respektivě č. 2 po dvou hodinách jízdy dosáhnou
západní bránu parku. Úmyslně říkám západní,
protože park je protnut 51ti km asfaltovou silnicí
- vinoucí se malebným údolím stisknutým horskými
štíty podél jezera Lake McDonald (jak pro USA
příznačné), až k západní hranici parku, kterou
je Saint Mary Visitor Center. Cesta se ale zhruba
v polovině parku zvedá strmě vzhůru, aby po
dosažení téměř nejvyšších partií parku, padala
stejně prudce zpět. Opatrná jízda je rozhodně
- v tomto úseku plném zrádných serpentýn - na
místě. Z východní části se do parku dá vstoupit
ještě na dvou místech - jižněji k místu zvaném
Two Medicine a severněji do Many Glacier. Park
je dostupný i autobusem - pověstným Greyhoundem,
jenž staví v městečku Kalispel a ještě lépe
vlakem (Amtrak), z něhož lze vystoupit prakticky
až v Glacieru.
Zejména v letních měsících praskají kapacity
kempů ve švech. Raději plánujme příjezd do parku
na dopolední hodiny, kdy řada turistů opouští
kemp. Rezervace je možná pouze při okrajích
parku - pro ostatní kempy v srdci Glacieru platí
pravidlo: kdo dřív příjde, ten dřív mele - a
odpoledne je většinou již vymleto. To se ostatně
stalo i mě a mým dvěma přátelům.
Kemp v Saint Mary
Ráno - po přespání v Saint Mary - jsme tedy
zamířili do posledného ze jmenovaných míst -
tedy Many Glacier a... vyplatilo se. V noci
i v srpnu sice klesla teplota na nějakých šest,
sedm stupňů, ale i s poměrně izolačně nevýkonným
spacákem se to dá ve zdraví přečkat. Zvlášť,
když se člověk před spaním nahřeje u pořádného
ohně a pak se ještě nádavkem zapotí strachem
z medvědů.
Přes
den bylo nádherně. Přímo od stanu lze vyrazit
na některý z početných, dobře popsaných a podle
vzdálenosti odstupňovaných výletů (trailů).
Nás hned zpočátku zlákala asi 10ti km stezka
k jezeru Lake Iceberg. Bohužel z našich plánů
sešlo, jelikož cesta byla přehrazena zlověstnou
cedulkou vyrující před napadením medvědy, kterých
je nutno říci v parku habaděj. A ne jen těch
hodných a poměrně malých míšů - Black Bear,
ale i jejich biologicky vzato mnohem větších
brášků Grizley - kteréhož jsme měli tu čest
následující den vidět z nějakých čtyř stovek
metrů a ze silnice.
K Bullhead Lake
To kvůli medvědům to v Glacieru cinká jak na
Václaváku v devětaosmdesátým. Turisté na sebe
věší nejrůznější typy zvonků a cingrlátek -
foukají do píšťalek, případně vám neustále řvou
za zády Blaaaaack Beeeeaaar - vše z jediného
důvodu: plašit medvědy. Místo plánovaných deseti
km jsme vykročili na zdař bůh a došli k jezeru
Bullhead Lake, kde nás zastavil - lépe odradil
- Swiftcurrent Pass, neboli horský průsmyk.
Nakonec jsme našlapali kolem 20ti km a já osobně
toho měl dost, ale byl jsem hrozně spokojený,
neřknuli šťastný, neboť si nepamatuji, kdy naposled
jsem zdolal podobnou štreku.
Není
problém vyrazit do divočiny i na několik dnů
(tzv. backcountry) a spát přímo v přírodě či
četných "primitivních" kempech. Jen je nutné
požádat rangery ve Visitor Center o povolení.
Vedle pěší turistiky je park vyloženým rájem
pro rybaření, k půjčení jsou i kola a... také
koně.
Foto a text: Radek
Adamec
Glacier National Park:
mapa
(pdf 606kb)
oficiální
link
Fotografie pořízeny digi. fotoaparátem Camedia 1400L
|