Zlevňovací
kupóny
S nimi klesají ceny motelů o třetinu až polovinu... Rychlostní
limity na amerických silnicích Blue
Book - zjistěte si kolik
má státí auto, které kupujete nebo prodáváte
Sponzor
stránky
Pojištění ano, ale jen
u velkých... (Chicago)
text:
Michaela Malá - Ložková
Po shlédnutí vaší stránky jsem si uvědomila, že
mé zkušenosti s koupí auta a následné peripetie
s pojištěním by mohly poskytnout užitečné varování
lidem, kteří si auto plánují v USA pořídit.
V USA žiji třetím rokem. Konkrétně v Chicagu - ostatně
jako většina Čechů. Před časem jsme s mým přítelem
zatoužili po velkém autě. Říkali jsme si: "Amerika
to je levný benzín a tak si tedy koupíme velké auto
a pořádně si vychutnáme jízdu vozem se silným motorem.
V Čechach to pak už nepůjde.
Vybrali jsme si Chrysler LHS, což je velký, luxusní
vůz - spíše limuzína. Vzadu místa jak v obýváku.
Motor s šesti válci a objemem 3.5 litrů. V novinách
jsme narazili na velmi slušnou nabídku. To nás varovalo.
Ale ve chvíli, kdy jsme jej poprvé uviděli, nás
Chrysler dočista učaroval. Druhý den jsem jej koupili.
Měsíc jsme si jezdili a užívali. Jenže ouha. Jednoho
dne nám zničehonic upadlo kolo. To samo o sobě nebylo
tak hrozné. Nicméně, když nám v servisu řekli, že
jsme jezdili se zlomeným rámem, poklesli jsme v
kolenou. Hlavně proto, že oprava rámu činila poloviční
hodnotu vozu. Rozčileni jsme vyhledali prodejce
a reklamovali závadu. Suše odpověděl: "No,
co? Klidně mě dejte k soudu."
Jenže to zde hned tak někdo neudělá. A my také ne,
protože bychom velmi pravděpodobně utratili druhou
polovinu ceny auta za tahanice u soudu. Nu, a tak
jsme zaplatili opravu a hodili starosti za hlavu.
Uplynul nějaký čas a já si jedu svou starou fordkou
za 2000 dolarů v krásném jarním dni po "highway",
což je obdoba naší dálnice a najednou se mi volant
otočí o devadesát stupňů. Při pouhém lehkém dotyku
sebou začalo auto divoce smýkat z pruhu do pruhu,
což při rychlosti 75 mil za hodinu nebyla žádná
legrace.
Dopadlo to dobře. Vyvázla jsem živá - nikoli však
auto. Zašli jsme tedy raději hned do pojišťovny
- připsat mě na pojistku, abych již druhý den mohla
jezdit s přítelovým autem. V pojišťovně k naší radosti
pracoval "bratr" Slovák a ujišťoval, že
je vše v nejlepším pořádku, a že mohu od zítřka
v klidu šoférovat.
Nu, a třetího dne, co čert nechtěl?! Vy, kteří jste
již Spojené státy navštívili asi víte, jak příšerně
se tady zatáčí doleva. Na zelenou se vjede do křižovatky
a na oranžovou, většinou však červenou se pak dokončí
odbočení. Jakýsi dobrák přejel na červenou asi o
dvacet mil rychleji, než mu umožňoval limit. A přestože
jsem ho v poslední chvilce uviděla a dupla na brzdy,
ustřelil mi předek auta a nenamáhal se ani zastavit
a jel si dál.
Vyskočila jsem bleskurychle z vozu a běžela za ním,
abych si alespoň opsala značku. Chlap ale k mému
velikému překvapení sám zastavil - nikoliv však
kvůli nehodě, aby se podíval, zda někoho nezabil,
nýbrž jen proto, že mu při nárazu praskla předni
pneumatika. Otevřel kufr a začal si v klidu, bez
jediného pohledu na mě měnit prasklou pneumatiku.
Zavolala jsem policii. Jenže já nikdy předtím nebourala
a chyběly mi zkušenosti, co a jak v takové chvíli
dělat. A tudíž jsem si vlastní chybou nechala ujet
svědky nehody. Těsně po nehodě se mnou sympatizovali
a volali na mě: "...to byla jasně jeho chyba..."
Zkratím to. Skončilo to špatně. Policie vůbec neměřila
brzdnou dráhu toho šílence, i když jsem několikrát
upozornila, že vlastně vůbec nebrzdil, a že naopak
jel rychleji, než byla povolená rychlost. A navíc,
že se místo zastavení pokoušel ujet. Nu, a to prostě
nikoho nezajimalo. Chyba byla prý na mé straně.
A jestli se mi to nelibí, ať jdu k soudu.
Jenže tím tento smolný rok neskončil. Když jsme
žádali pojišťovnu, aby nám vyplatila škodné, které
odhadli na 5.500 dolarů, začaly potíže. V pojišťovně
se začali všemožně vymlouvat a dodnes - téměř rok
po nehodě, jsme ještě nedostali ani cent. Dokonce
se ukázalo, že v té době pojistka vůbec neplatila,
neboť si někdo prostě strčil naše peníze do vlastní
kapsy.
Co z toho nakonec vyplývá? Pojištění ano, ale jedině
u velkých pojišťoven jako jsou například Allstate
či Statefarm. Jinak totiž hrozí totéž, co se stalo
nám. Rozbité auto na krku a peníze kdesi v nedohlednu.
Mějte se tedy na pozoru...
Pojištění ano, ale jen
u velkých... (Chicago) 