Koupě vozu v USA

text: Oldřich Bureš

Co dělat před koupí:
- zvážit na co a proč auto kupujete - na popojíždění do práce a po okolí, nebo na cestu po USA
- kolik můžete investovat
- zda není výhodnější auto půjčit – plus je v tomto případě jistota o funkčnosti auta, pojištění při nehodě a poškození auta, odpadají starosti a poplatky s pojištěním, značkou atd.
 
Auto vlastní - na popojíždění
- dá se sehnat za babku v řádech stovek dolarů, ale nelze očekávat žádné zázraky. Jde o vozy, které mají má najeto statisíce mil, ale krátkodobě a na menší vzdálenosti jsou stále spolehlivé. Taková auta lze většinou sehnat bez větších potíží během několika dní. S případným prodejem to už pak může trvat o něco déle. Prodat jde nakonec ale vše, i když třeba jen na náhradní díly

Auto vlastní - na delší  cestování
- stojí tisíce dolarů. Optimální cena je tak kolem dvou tisíc USD. To je skutečně rozumná cena za ojeté auto, které má ještě vydržet náročnější jízdu. Níže bych nechodil, neboť když se rozsypete někde „in the middle of nowhere“ tak je z toho průser jako vrata.

- výběr bych neuspěchal a hledal bych pokud možno co nejdéle. Nechat si vůz prohlédnout za pár dolarů někde v servisu se bezesporu vyplatí. Nakonec, nechat si před dlouhou cestou vyměnit olej, zkontrolovat brzdy, je jedině dobrá investice do budoucna.

- ceny ojetých aut jsou proměnlivé, záleží na spoustě: kolik má  najeto (obecně bych nešel do auta nad 200 000 mil), zda je bouráno, typová  řada a značka a samozřejmě stáří auta, odkud pochází (velice zachovalá  bývají auta z jižních států kde nemohou moc korodovat).

- dobrý oficiální guide cen ojetin je tzv. Kelley Blue Book (http://www.kbb.com/) kde jsou orientační ceny ojetých aut tak za posledních 10-15 let podle typu. Uvedené ceny říkají‚ kolik by jste měli dostat jak při nákupu tak prodeji v oficiálním autobazaru. Je dobré si na internetu vyhledat právě vyhlédnuté vozidlo a porovnat cenu s tou, kterou prodejce nabízí. Cizince pochopitelně každý rád poněkud osolí - takže pozor, nebojte se smlouvat, aut jsou v USA hromady a hromady.

- pokud auto dovezete v celku, máte slušnou šanci jej prodat za podobnou cenu, za kterou jste jej koupili. Zvláště pokud najedete jen pár tisc mil.

- za osvědčené bývají považovány zejména značky Toyota a Honda. Vydrží nejvíce a na rozdíl od ojetin amerických automobilek vyžadují minimální údržbu. Toyoty a Hondy si navíc díky sve proslulé kvalitě uchovají svou cenu relativně déle

- měňte pravidelně olej v motoru a olejový filtr. U ojetin většinou každých tři až čtyři tisíce mil. Záleží opět na typu auta. To je prakticky jediná údržba, kterou bych v žádném případě nezanedbával. Olej vymění bez nadsázky a na počkání každý servis. Výměna přijde na maximálně 20 až 30 USD. Výsledek? Pojedete lépe, déle a neriskujete při velkých přejezdech či ježdění vhorách zadření motoru.

Před delší cestou neškodí jít na tzv. Tune Up. Coč není nic jiného, než kontrola a seřízení základních funkcí auta, brzdy, olej, pneumatiky (rotace), baterka, klimatizace, kapaliny v posilovači řízení, chladiči, ostřikovači, brzdách a také olej v automatické převodovce (z 90 procent půjde o automat) atd... Olej v aut. přev. Vydrží normálně 30 až 40 tisíc mil, ale rozhodně je nutné jej před vyjetím překontrolovat, zda není spálený. Poruchy na těchto převodovkách bývají astronomicky drahé!!

Tune Up vyjde na nějakých 30 až 50 USD v případě, že nebudou objeveny važné problémy. Vždy trvejte na tom, aby případné opravy nebyly automaticky provedeny bez vaší autorizace. Jestliže vám přijde odhadovaná cena oprav vysoká, zaplaťe raději jen za kontrolu a jeďtě opravovat s výčtem závad k jinému servisu.

Než si auto koupíte:
Řidičák - musíte mít platný řidičák. Ať už mezinárodní či americký.
Pojištění - ve většině států vyžadují pojištění už při koupi vozu. Pojistka (obdoba povinného ručení) je až na pár výjimek povinná. Ceny opět závisejí na typu a stáří vozu (čím novější a luxusnější, tím dražší) a také na věku majitele auta (čím mladší tím dražší). Nejvíce pak platí šoféři ve věku18-21 let, následují muži 21-25. Ženy jsou na tom o něco lépe, neboť jsou prý klidnější.

Pojišťovacích firem je celká řada a dá se vybírat. Osobně bych šel k nějaké osvědčené a celostátní jakou je např. Progressive, či State Farm. Seznamy pojišťoven jsou dostupné na internetu. Online si dokonce můžete podle zadaných kritérií zjistit hrubou cenu pojistky. Cizinci s mezinárodními řidičáky platí o něco více. Je třeba počítat s nějakými 50 a více dolary měsíčně. Platit se většinou musí na půl či celý rok dopředu. Peníze vrátí. Ale pochopitelně po odečtení penalizace za předčasné zrušení smlouvy a také jen na účet u Americké banky.

Možné jsou i platby měsíční, ovšem jsou zase o něco dražší. Jezdit bez pojistky sice lze, ale jen do té doby, než vás zastaví policie, pak je konec. Doklad o uzavření pojistky vozte vždy s sebou.

Než vyjedete:
Licence Plate - neboli poznávací značka. Auto si musíte po jeho koupi přeregistrovat na sebe, jinak nebude legálně vaše. Ještě před koupí chtějte vidět a zkontrolujte si tzv. Certificate of Title, což je obdoba našeho techničáku a doklad o vlastnictví zároveň. Stojí v něm typ vozidla, jméno majitele a také jméno předchozího majitele, cena za kterou bylo koupeno, počet najetých mil atd. Každý stát má trochu jiná pravidla, která se však v zásadě příliš mnoho neliší.

Title si musíte nechat přeregistrovat na sebe u notáře a na příslušném úřadě okresu, oblasti (county), kde bydlíte. Už zde ale většinou budou chtít vidět uzavřenou pojistku. Teprve pak úřad vystaví novou Licence Plate a Registration. Bez značky by Vás zastavil první policajt, kterého by jste potkali.

Tyto věci jsou za poplatek, který se liší county od county - někde po Vás dokonce budou před vydáním Plate chtít emissions check - e-check (kontrola emisí), kterým Vaše auto musí projít, aby bylo schváleno k provozu. Celá registrace muže stát od pár dolarů až po stovky. Záleží opravdu jen na místě, kde vůz kupujete. Krom e-check žádnou jinou technickou kontrolu nikdo nevyžaduje, tudíž můžete jezdit i s úplným vrakem zcela bez jakýchkoli problémů.