ISO2MAC852Bez diakritikyNajdi dopravni inspektorát v CRRychlostní llimity na amerických silnicíchHledej pujcovnu na uzemi USASrovnej ceny pujcovenEmailMalá domuCeny ojetých vozu - moznost srovnaná

Část první
Pronájem vozu
Koupě vlastního vozu
Driveaway
Mýtné
Část druhá
Rychlost a pravidla
Řidičský průkaz
Hraniční hlídky
Agricultural inspection
Honí nás policie
Alkohol
Co je to AAA
Parkování
Benzínové pumpy
Půjčovny vozů
Alamo
Avis
Budget
Dollar
Enterprise
Hertz
Hertz v ČR
National Car Rental

Tip:
Zlevňovací kupóny
S nimi klesají ceny motelů o třetinu až polovinu...

Rychlostní limity na amerických silnicích
Blue Book - zjistěte si kolik má státí auto, které kupujete nebo prodáváte

Sponzor stránky
   

Autem v Americe II.

text: Arnošt Löbel

Zákonné pojištění
V USA je minimální pojištění vozu nařízeno zákonem; v tom je to stejné, jako u nás. Ve všem ostatním však čekají na našince překvapení. Není to totiž tak jednoduché se nechat pojistit, jako dojít na poštu a poslat složenku. Přesněji řečeno - jednoduché to být může, jenže v tom případě lze zapomenout na cíl ušetřit. Všude je tu pojišťoven jako máku, každá z nich nabízí stejné a přece trošku jiné možnosti, jiné podmínky a ovšem - jiné ceny. Někdy trošku jiné, jindy výrazně jiné.

Když si zájemce o auto svůj sen u nějakého prodejce vybere a je připraven zaplatit a odjet, je mu toto umožněno pouze s uzavřenou pojistkou. Může být už předem s nějakou pojišťovnou dohodnut, může si pojištění sjednat telefonicky od dealera. Ti se ostatně někdy úplně třesou, aby pojištění vzali na svá bedra. Pojišťováním se náhodou téměř vždy zabývá někdo z jejich příbuzenstva, takže by to bylo jako výhodnější a také rychlejší. Nemusím snad dodávat, že opak bývá pravdou.Většinou. Ať tak či tak, k uzavření pojistky bude pojišťovák požadovat:

  • Kódové označení modelu auta. Tento údaj poskytne dealer vozu. Později, po koupi, bude vlastník auta mít kód zapsán v papírech.
  • Číslo řidičského průkazu. Nejsem si jistý, zda by pojišťovně stačil řidičák cizí země, ale myslím, že spíše ne. Kdesi v nějakém centrálním počítači se k číslu řidičáku zaznamenávají všechny řidičovy nehody, aby pojišťovny později věděly, do jakého rizika (a za jaké peníze) jdou.
  • Americké rodné číslo (SSN), které má každý, kdo je Američanem nebo na území států pracuje (legálně samozřejmě). Opět, jako u předcházejícího bodu, nemám zkušenosti s tím, když se pojištěnec nemůže SSN číslem prokázat. V tomto případě však předpokládám, že by to nemělo činit nějaké nepřekonatelné potíže.
Pokud v obdržených informacích neshledá pojišťovák žádné problémy, pustí se spolu s pojištěncem do druhého kola. V něm se bude pojišťovací strana snažit přesvědčovat, že čím více, tím lépe, zatímco strana pojišťovaná se bude usilovně bránit tomu uvěřit. Osobně mám tuto hru rád, protože ji hraji pouze tehdy, když vím, jaké má protivník karty. V tom však je tu takový malý zádrhel - ani po roce si vlastně ještě nejsem jistý, co za pojištění je americkým (floridským) zákonem požadováno a co ne; tím myslím, že si nejsem úplně jistý. Podle mne, se řidič na Floridě musí pojistit minimálně takto:
  • Personal Injury Protection (PIP) - nejméně na $10,000
  • Property Damage Liability (PDL) - nejméně na $10,000
  • Bodily Injury Liability (BIL) - nejméně $10,000 na jednoho a $20,000 pro všechny

Jiní lidé jsou však i toho názoru, že BIL pojištění je pouze pro ty, kteří mají něco, o co by neradi přišli (myslím nějaké věci, ne osoby). Způsobí-li totiž řidič někomu zranění a nemá přitom BIL pojištění, může mu být ze zákona zabrán majetek jako úhrada za léčebné výlohy. Kde však nic není, nejde nic sebrat, a tak je neplacení BIL pojištění poměrně populární.

Řidičský průkaz
Teoreticky, pokud tomu dobře rozumím, si cestovatel křižující Spojené Státy americký řidičák shánět nemusí. Je to pravděpodobně v různých státech Unie různé, ale minimálně na Floridě, pokud není dotyčný rezidentem (nebydlí a nepracuje), místní řidičák mít nemusí, má-li platnou licenci z jiné země. Krajan, který na Floridu přijede za prací, si však musí řidičák obstarat nejpozději do třiceti dnů.

Zájemce o řidičský průkaz se nejdříve nechá zapsat v některém ze středisek DMV (Division of Motor Vehicles). Tam si také vyzvedne brožurku s předpisy. Je v ní skoro všechno - jak jezdit, jak nejezdit, tresty a pokuty, nejdůležitější značky a také příklady možných otázek, které se mohou vyskytnout v testech. Těm, kdo umí alespoň průměrně anglicky, by na zvládnutí příručky měly stačit dva týdny. Víc než šprtání předpisů však považuji za důležité praktické zkušenosti z provozu. Každému, kdo by mne žádal o radu, bych řekl, aby si v době příprav na zkoušku půjčoval co nejčastěji auto a najezdil s ním v rušném městském provozu co nejvíce. Je toho totiž mnoho jiného, co by i ostříleného řidiče mohlo při zkušební jízdě překvapit.

V den zkoušky si zájemce o řidičák do DMV střediska musí kromě co nejlepších znalostí přinést minimálně toto:

  • Vlastní nebo vypůjčené auto, protože střediska auty nedisponují.
  • Minimálně dva doklady s fotkou, které potvrzují totožnost žadatele. V případě cizince to pravděpodobně bude pas a národní řidičák.
  • Dvacet dolarů (asi tak) jako poplatek.
Malé intermezzo pro ty, kteří čtou pozorně: Když jsme s kamarádem Honzou dělali zkoušku poprvé, přijeli jsme vypůjčeným vozem. Honza řídil. Spolu s námi a dvěma polskými kamarády přijela ještě naše americká kolegyně. Po zvládnutí testu přišla komisařka, která s námi měla absolvovat jízdy. Ze všeho nejdříve jí zajímalo, kde máme auto a kdo s ním přijel. Odpověděli jsme po pravdě, že Honza. Vždyť měl platný evropský řidičák, ostatně jako my všichni, tak co? Jenže ta komisařka stejně trvala na hloupém předpisu, že ke zkoušce nesmí řidič přijet sám. Pokud tento předpis předpokládá, že před zkouškou není dotyčný ještě oprávněn k jízdě, pak je vše v pořádku. To však nebyl náš případ. Stupiditu nesmyslného komisařčina požadavku dovršil fakt, že pro ni bylo dostatečnou satisfakcí, když naše americká kolegyně přeparkovala o dvě místa vedle. Pak mi říkejte něco o české byrokracii!

Zkouška začíná kontrolou zraku a pak pokračuje testy. Ty se vyplňují na počítači. Celkem 20 otázek z teorie a dalších 20 ze značek. Otázky nejsou pokládány tak fikaně jako u nás, ale přesto mohou zkoušenému způsobit nečekané potíže. Ty plynou z toho, že učební příručka nemusí nutně obsahovat všechno, co pak lze objevit v testech. Mne třeba překvapilo pár úplně neznámých značek. Testy jsou vyhodnoceny okamžitě. Vlastně ještě dříve než okamžitě. Po každé odpovědi hned program oznámí, zda byla správně či nikoli. Člověk se tak může pěkně zapotit, když ví, že ze dvou povolených omylů vyčerpal již dva a stále ještě zbývá více než polovina otázek. Skončí-li testy dobře, může žadatel pokračovat praktickou zkouškou, tedy jízdou. Zde opět, na rozdíl od zkoušek našich, by neměl čekat nějaké nemožnosti a už vůbec ne podrazy. Jezdí se na předem daném okruhu, aby všichni měli stejné šance. Přes zdánlivou jednoduchost by však budoucí řidič neměl zkušební jízdu podcenit, protože - jak už jsem napsal a ještě napíši - je toho dost a dost, co může jednoho v americkém provozu zaskočit.

Pravidla silničního provozu

Rozhodně na tomto omezeném prostoru nehodlám teď zveřejňovat kompletní překlad pravidel. Ten, co si bude chtít, nebo bude muset v USA řidičák udělat, si pravidla sežene, a ti ostatní je nepotřebují. Chtěl bych jen tak stručně projet to všechno, co na amerických silnicích může překvapit.
  • V Americe se jezdí vpravo.
  • Maximální povolená rychlost je (na Floridě) 30 mil/hod ve městě a 55 mil/hod mimo město. Na dálnicích může být značkami povolena rychlost vyšší, zpravidla 60 nebo 70 mil/hod. Také ve městě, zvláště na víceproudých ulicích, bývá povolena vyšší rychlost; obvykle 45 mil/hod.
  • Řidič a spolujezdec vpředu jsou povinni použít bezpečnostní pásy.
  • Světla bývají až za křižovatkou, což ze začátku způsobuje tak trochu prostorovou dezorientaci
  • Na světelných křižovatkách se při rozjezdu vynechává oranžová, takže zelená se objevuje hned po červené. Obrácené pořadí je jako u nás: zelená - oranžová - červená.
  • Na červenou se smí odbočovat doprava, pokud to situace dovoluje a pokud není na křižovatce uvedeno jinak. Obvykle se lze setkat s dodatkovými značkami jako "Neodbočovat na červenou", čímž se myslí neodbočovat doprava, nebo "Odbočovaní na červenou povoleno pouze z pravého pruhu," čímž se myslí přesně to, co je tam psáno.
  • Přednost v jízdě neexistuje. Existuje pouze povinnost dát přednost. Přes tento fakt, v předpisech výslovně zmíněný, platí na neoznačených křižovatkách přednost zprava.
  • Jak již trochu vyplývá z předcházejícího bodu, v Americe neznají značku "Hlavní silnice".
  • Znají však značku "Stop ve všech směrech", která znamená, že všichni musejí na křižovatce dát přednost všem. Značka vypadá jako obyčejná stopka, ale na cedulce pod ní je připsáno "4WAY STOP", popřípadě "3WAY STOP". Pořadí při opouštění křižovatky by se mělo shodovat s tím, v jakém pořadí řidiči ke křižovatce dorazili. To je však někdy dost těžké odhadnout, a tak se jednoznačně doporučuje mít oči na stopkách.
  • Pozor na školní autobusy! Jsou takové okrové s černými pruhy, stejné jako v Simpsonových. Když takový školní autobus jede, bliká vším možným jako blázen. Když zastaví na zastávce, vystrčí do boku dvě Stop značky, které znamenají, že všichni řidiči, kteří jedou stejným směrem musí zastavit za autobusem. Řidiči v opačném směru mají povoleno projet pouze tehdy, jsou-li oba směry odděleny zábradlím nebo středním pruhem nejméně 150 cm širokým.
  • V době kolem začátků (7 - 9 hod) a konců (14 - 16 hod) školního vyučování je nutné sledovat doplňkové nápisy, které v okolí škol výrazně omezují rychlost, zpravidla na 15 mil/hod.
  • Na křižovatkách je povoleno se otáčet. Říká se tomu "U-otočka", neboli "U-turn". Existuje však značka, která toto otáčení zakazuje.
  • Kromě běžných míst, kde je to zcela logické (třeba přechod pro chodce), se také nesmí parkovat v prostoru 4,5 metru od hydrantu, 15 metrů od železničního přejezdu, 10 metrů od poštovní schránky (ve dne) a 10 metrů od jakéhokoli výstražného signálu nebo stopky.
  • Vodorovné značení na silnících je bílé nebo žluté. Bílá barva se (zpravidla) používá pro vymezení jízdních pruhů jednoho směru; barvou žlutou se označuje střední dělící pruh a krajnice.
  • Přerušovaná i plná čára se smí normálně přejíždět. Rozdíl mezi nimi je silně teoretický, a totiž ten, že při přejíždění plné čáry se má dávat větší pozor.
  • Dvojitá žlutá plná čára se přejíždět nesmí, pokud ovšem řidič neodbočuje vlevo. Dvojitá bílá čára znamená, že řidič již nesmí změnit jízdní pruh.
  • Na víceproudých silnicích se vždy praktikuje souběžná jízda, a to jak ve městě, tak mimo něj. Žádný předpis neříká, že pomalejší vozy by se měly držet v pravém pruhu. A pozor - předjíždět se vždy smí jak zprava tak zleva!
  • Velmi často se lze setkat se středním pruhem, který v obou směrech slouží k odbočování doleva. Od ostatních pruhů je oddělen plnou (vně) a čárkovanou (uvnitř) žlutou čarou.Tento odbočovací pruh je vynikající vynález, který znatelně pomáhá zrychlovat provoz.
  • Podobně jako u nás lze před křižovatkou narazit na vodorovné šipky s nápisem "ONLY", které udávají možnosti odbočení.
  • Floridský zákon povoluje jisté množství alkoholu v krvi řidičově, jelikož však s tímto zákonem nesouhlasím, neprozradím vám, o jaké množství jde.
A to by bylo asi tak všechno co bych k tomu měl a na co jsem si vzpomněl. Doufám, že jsem nevynechal nic důležitého, čehož neznalost by nováčkovi na amerických silnicích mohlo způsobit vážné trable. Přesto však raději doplňuji následující noticku, kterou jsme zvyklí psát v uživatelských manuálech k počítačovým aplikacím: "Autor neposkytuje záruku správnosti předloženého materiálu a nepřebírá žádnou zodpovědnost za jakékoli škody a újmy, ať již přímé či nepřímé, způsobené mylnými tvrzeními a nepřesnostmi či nesprávným výkladem výše uvedeného textu. Avšak autor je ochoten opravit chybný text do 90 dnů ode dne, kdy bude na případnou chybu upozorněn."

text: Arnošt Löbel

část první



Jedeme autem, Jiná doprava, Bydlení, Plánujeme trasu, Strava, Národní parky, Fotoreportáže, Dokumenty, Double Life of America, Basic info, Práce v USA

Edited and
Designed by Radek Adamec All rights reserved 1999™