ISO2MAC852Bez diakritikyEmailMalá domu



Zpět na seznam


Sponzor stránky
   

Telephonismus v praxi

Text: Arnošt Löbel

Je určitým paradoxem, že v tak telefonními dráty prošpikované zemi může být pro cizince poměrně problém se někam dovolat. Je to nejspíše tím, že americké automaty mohou být někdy překvapivě ukecané, a méně zběhlého turistu tím mohou zaskočit. Při lokálním telefonování to není tak hrozné, protože víme, že to bude stát 35 centů (čtvrťák a desetník). Nasázíme je do přístroje, vytočíme číslo a automat nás spojí bez dalších připomínek. Při dálkovém volání však, nebo zapomeneme-li před vytáčením hodit peníze, automat připomínky mít bude, ostatně jako telefony u nás. Bude nás žádat o peníze a zdvořile za ně děkovat pokaždé, když se mu bude zdát, že vhozených peněz je na požadované spojení nějak málo. Že to může být mnohem častěji, než by si optimisticky naladěný cizinec mohl představit, dokazuje případ dvou mých přátel. Volali mi z Dallasu používajíce veřejných služeb AT&T; provolali celkem 10 dolarů a stejně se nedovolali. Nebo já, jak jsem volal do Texasu. Celkem asi 20 vteřin, protože na druhé straně byl automat. Účet mi přišel na 10,65 dolaru, z čehož však jen 16 centů bylo za hovor. Zbytek byly různé daně, poplatky a daně za ty poplatky. Jo AT&T - nikdy více. Naštěstí, jak jsem se již dříve zmínil, ve Státech existuje poměrně dost alternativních způsobů, jak telefonovat, a přitom na to nešetřit celý měsíc.
   
Tak především tu mají ty předplacené karty. Funguje to tak, že si koupím papírovou kartu v ceně, kterou počítám provolat. Obvykle si kupujeme kartu za 10 dolarů, ale mají i za 5, za 20 i dražší. Na rubu karty odkryji číselný kód jako na stíratelném losu. Pak zavolám na nějaké místní číslo, které je na kartě uvedeno. Automat mě vyzve, abych zadal číselný kód, a pokud se nespletu, oznámí mi, jaký mám na kartě ještě kredit. Pak mohu volat kam chci. Po Státech přes jedničku, do ciziny s předčíslím 011. Konkrétně do Ústí nad Labem je to 011-420-47, ale to asi každý ví. V telefonních kartách je tu veliká konkurence, takže chvíli trvá, než se přijde na tu pravou. My jsme ji nakonec objevili v kartě Cominex, kde minuta do Bohemie přijde na nějakých 33 centů. Výhoda karet je v tom, že jsou snadno dostupné každému. Nepohodlné může být, když někdo potřebuje volat a kartu si zapomněl koupit. K nejbližší benzínové pumpě sice není nikdy moc daleko, ale nemusí se to hodit. Dalším mínusem karet je, že první minuta bývá o poznání dražší. Není tedy stejné volat za 10 dolarů jednou 30 minut nebo třikrát 10 minut. Ve druhém případě to bude spíš tak třikrát 7 minut.
   
Další nabízenou službou jsou osobní telefonní karty. Také se musí volat nějaká služba, a pak zadat číselný kód, než se může volat dále. Kód se však nemění, dokonce ani není na kartě k seškrábání. Je to uživatelské heslo a je natrvalo. Karta také není nabita na nějakou částku; cena za každý hovor se objeví na normálním měsíčním účtu. Je to tedy pohodlné skoro stejně jako volání s AT&T a navíc je to mnohem, mnohem! levnější. Do Bohemie lze volat tak za 25 až 50 centů za minutu. Nevýhody? Musí se zadávat heslo, služba může být v určitém čase plně vytížena, zejména kolem svátků, a hlavně - volající musí mít normální telefonní účet. Tedy nic pro cestovatele.
   
Pak tu nabízejí magická čísla, jak já jim říkám. Začínají čtyřčíslím 1010 nebo alespoň trojčíslím 101. K nejpopulárnějším patří 1010-220, 1010-345, 1010-321 a 101-6868. Tato čísla jsou pronajata společnostem za nějaký paušál (myslím si), a ony pak hovor zprostředkují konečnému zákazníku. Všichni na tom vydělají. AT&T má své jisté, volající volá za méně a ani zprostředkovatel jistě nepřijde zkrátka. Cena za minutu hovoru kamkoli po Státech a v Kanadě se pohybuje od 5 do 10 centů za minutu. Společnosti se liší tu poplatky, tu některými časovými omezeními, ale v průměru to vychází u všech stejně. Pokud jde o volání do Bohemie, je tarif magických čísel srovnatelný s cenami telefonních karet. My jsme nakonec jako nejvýhodnější objevili používání 101-6868, kde voláme domů přibližně za 25 centů bez zbytečných režijních poplatků; spojení je přiměřeně rychlé a celkem čisté, můžeme-li tak soudit z naší poměrně krátké zkušenosti. Částka za uskutečněné hovory se také objeví na normálním telefonním účtu. Z toho je ovšem zřejmé, že ani tato služba není pro turisty. Nedá se použít ani z hotelu.
   
V posledních pár letech se ke slovu dostávají mobilní telefony, jako je tomu všude jinde. V Americe začala mobilní mánie možná o něco později, protože tady, jak jsem už psal, jsou telefony všude. Nikdo si tedy nemusí mobilem řešit problém nepřipojení. Začalo to později, ale o to důkladněji. Reklama na mobil - cell-phone, jak tu říkají - patří v současné době k těm nejagresivnějším. Uživatelské plány jsou poměrně výhodné, někdy dokonce výhodnější, než používání telefonu normálního. Není divu, že všichni, které jsem tu poznal, přešli za poslední dva roky od kdysi populárních pagerů k mobilům. Také bych to asi udělal. Technicky se mi ty věcičky hrozně líbí a navíc vůbec mě nevzrušuje, že mě podle nich může FBI kdykoli a kdekoli vystopovat. Má to však jednu chybu: Nemám komu volat a ani mně nikdo nevolá tak často. Vlastně skoro nikdy. Zatím tedy zůstávám u telefonu klasického.
   
Příště: Proti-Microsoftí mánie mi leží v žaludku. Státní právníci řádí jako posedlí, novináři píší dokonalé hovadiny a lidi jako by to nechávalo úplně klidnými. Jako by to bylo normální. Vůbec se mi to nelíbí! V příštím pokračování si tedy budete moci přečíst mé "Žaluji" proti té nesmyslné kampani. Předem upozorňuji tradiční Gentlemanovy čtenáře včetně Gentlemana samého, tedy všechny ty, kteří by nejraděj viděli Seattle lehnout popelem, že to, věru, nebude čtení pro ně (anebo bude?).


Text: Arnošt Löbel

Jedeme autem, Jiná doprava, Bydlení, Plánujeme trasu, Strava, Národní parky, Fotoreportáže, Dokumenty, Basic info, Práce v USA

Edited and Designed by Radek Adamec
All rights reserved 1999
Snímky na stránkách byly z 99% pořízeny digitálním fotoaparátem Olympus C1400L a C820L