Uff, tak to bylo opravdu o fous; už jsme všichni viděli,
jak hurikán Floyd pomalu, ale jistě, překonává slabě vzdorující
Miami Beach, kde nenechává kámen na kameni, aby pak pokračoval
přes down town až k našemu pronajatému domku v západní
části města. V divokých snech nám vítr neurvale trhal
střechu, kácel vzrostlé palmy přímo do oken a nechával
pak dešti završit tu pohromu. Nezbylo nám vůbec nic ze
skromného, ale našeho zařízení; nábytek rozbitý a nasáklý
vodou jako houba, knihy jakbysmet, počítač, televize,
rádio - všechno zralé na skládku. V těch snech, naštěstí.
Skutečnost k nám byla milosrdnější. Mnohem milosrdnější!
V pondělí večer, po dvou dnech, kdy se Floyd sunul průměrnou
rychlostí kolem 25 km za hodinu po 25. rovnoběžce přímo
do Miami, hurikán poněkud zavrávoral na bahamském souostroví
a stočil to k severu. Nejdříve nejistě, ne více než 15
stupňů, takže si turisté v Palm Beach začali rvát vlasy
za zbytečně vyhozené peníze, ale pak přidal ještě dalších
75 stupňů a zamířil do Jižní Karolíny. K dnešnímu dni
je tam už se svým posláním hotov, stejně jako v Karolíně
Severní. Šest mrtvých, několik zraněných, dost zoufalých.
Škody za milióny. Nemusí vám to však být líto, mě to také
není. Tedy - nijak zvlášť. Lidé umírají a ztrácejí střechu
nad hlavou i jinde ve světě, a nikdo se nad tím nijak
zvlášť nepozastavuje. Někdo mě snad může mít za cynika,
ale vyslechněte si nejdříve fakta a pak suďte.
Začněme tím, co to JE - hurikán. Meteorologové jej definují
jako povětrnostní systém s dobře definovaným cirkulačním
pohybem, tedy něco jako hodně velký vír. Hodně velký!
100 km není žádná míra. V celé ploše hurikánu vydatně
prší; čím více ke středu, tím vydatněji. Uprostřed je
však tzv. oko hurikánu, kde neprší vůbec a ani vítr tam
nevíří. Oko může mít v průměru dobrých 50 km. Na snímcích
ze satelitu je skrz oko vždycky docela dobře vidět dolů.
Rychlost větru je nejvyšší těsně kolem oka a snižuje se
směrem k okraji. Poměr rychlosti střed:kraj je přitom
tak asi 3:1. Podle rychlosti v centru se rozdělují hurikány
do kategorií. Je jich pět a jsou odstupňovány v hodnotách
120 - 150 - 175 - 210 - 250 (km/hod). Hurikány s rychlostí
větru nad 250 jsou označovány jako katastrofické. Systémy
s rychlostí pod 120 se jako hurikán neklasifikují; jsou
to pouze tropické bouře. Když je hurikán nad oceánem,
může tím vířivým pohybem do sebe nabrat dost vody. Když
ji později na pevnině pustí, je z toho záplavová vlna
až 6 metrů vysoká, která může zasáhnout pobřeží do hloubky
20 i více km.
Hurikány neatakují Ameriku celý rok. Mají svou sezónu,
která začíná 1. června a končí posledního listopadu. Každý
rok před sezónou jsou vydány informační brožurky, kde
jsou nadcházejícím hurikánům přiřazena jména; 21 jmen
od A až po Z (kromě Q, U, X, Y a Z). Ne všech 21 jmen
však najde své hurikány. Do států dorazí naštěstí jen
asi 9 tropických bouří, ze kterých 6 přejde v hurikány,
z nichž 2 jsou hurikány kategorie 4 nebo 5; takové, co
už dokáží urvat střechu a vyvrátit velký strom. Bouře
i hurikány se bedlivě sledují ode dne jejich vzniku. Jejich
pohyb a síla se monitorují hodinu za hodinou. Odborníci
dokáží předpovídat jejich směr poměrně přesně, takže obyvatelstvo
je varováno pokaždé včas. Hurikány a tropické bouře nevznikají
na pevnině; vznikají nad oceánem, většinou někde u pobřeží
západní Afriky. Odtamtud se pohybují na západ poměrně
nízkou a konstantní rychlostí. Než dorazí do Ameriky,
uplyne i několik týdnů. Ať mi nikdo netvrdí, že ho může
hurikán zaskočit. Doběhnout, to ano, ale zaskočit?!
Přemýšlejte chvíli o tom, jak byste asi žili, kdyby vám
bylo dáno/souzeno bydlet v hurikánové oblasti. Já vám
řeknu, jak bych žil já. Tak především bych si nekoupil
dům na pobřeží a rozhodně ne takový, který terasou zasahuje
do moře. Může to být jistě romantické, ale "hej - tady
je hurikánová oblast, slyšel jste už o tom?" Koupil bych
si zděný domek nejméně 30 kilometrů ve vnitrozemí. Ten
domek by měl střechu, která by se nedala utrhnout. Prostě
nedala, to mi věřte. Neměl bych okna přes celou fasádu,
aby mi do nich mohlo cokoli vletět. Měl bych okna pěkně
střízlivá a s bytelnými okenicemi, které by byly osazeny
natrvalo (hurikánová oblast, pamatujete?). Dům by musel
mít normální základy a drenáž, která by záplavové vodě
nedovolila základy podemlít. A měl bych ovšem i garáž;
přece si nebudu kupovat každý rok nové auto, protože mi
na to předchozí spadla palma. Velké palmy bych ostatně
kolem domu také neměl. Tak takhle bych si to zařídil já
a doufám že vy všichni také, souhlasíte? Myslíte, že je
to přece normální, takhle uvažovat? Tak to je to normální
asi jen pro Čechy, nikoli však pro Američany.
Američan především šetří. Postaví si proto dřevěný domek.
I průměrný Američan se tak trochu cítí milionářem, a tak
pokud to jen trochu jde, má dům až u pobřeží, tak jak
to vídáváme ve filmech. Základy? Okenice? Drenáž? Šílíte?
Kdo by myslel na hurikán, když je dneska tak hezky. Den
před tím, než má nějaký hurikán zasáhnout pobřeží, však
začne davové šílenství. Obyvatelstvo v hordách zaplaví
stavebniny a skupuje všechno, čím se dají zabednit velké
prosklené plochy jejich domů. Ve stavebninách mají otevřeno
24 hodin denně a jsou v nich až tříhodinové fronty u kas.
Tohle se opakuje hurikán co hurikán, rok co rok. Co ti
lidé s tím nakoupeným materiálem dělají, je mi záhadou.
Jen v televizních zprávách jsem viděl tolik prodaných
překližkových desek a vlnitých plechů, že by se jimi mohla
pobít každá budova v Miami dvakrát. Oni vám to snad po
každém hurikánu demontují a zahazují, nebo co.
Povím vám, jak to bylo vloni s hurikánem George. Začalo
to předpisově; od Afriky se odlepila tropická bouře a
asi v polovině Atlantiku ze změnila na hurikán. Meteorologové
předpověděli, že George přejde přes karibské souostroví
do Mexického zálivu a skončí na pobřeží některého z jižních
států USA. Mohl to být kterýkoli od Floridy až po Texas.
To se ještě mělo vidět. V každém případě však nikdo nemohl
říkat, že to netušil. První to dostala Dominikánská republika,
hned za ní Kuba. Zejména pro první z těchto ostrovů znamenal
George skutečnou pohromu. Lidé tam nejen že nebyli připraveni,
ale dokonce ani informováni. Hurikán jim rozmetal jejich
hliněné domky, zatopil ulice, zničil elektrické a telefonní
vedení (kde bylo). Bylo tam hodně mrtvých a zůstalo mnoho
lidí bez domovů. Ptám se však: "Byla to přírodní katastrofa?
Mohl za to hurikán, že zemřelo tolik lidí?" Já bych to
netvrdil tak jistě. Kdyby hurikán nefoukal, tak by to
přece nebyl žádný hurikán, ne? Souhlasím s tím, že to
byla katastrofa, ale za vinu bych to dával především vládě
těch dvou ostrovů a všem, kdo to tam řídí. To nemohli
obyvatelstvo informovat? Nemohli ho evakuovat? Vždyť Američané
se nabízeli. Jenže to by ty vlády musely přiznat, že potřebují
americkou pomoc. A to ne, to raději nechaly pomřít lidi.
Připadá mi to jako v Šíleně smutné princezně, když tam
jeden z generálů (hranaté brýle) prohlásil: "My obětujeme
křídla obě."
Nechejme však Karibik Karibikem a koukněme se, co vyváděl
George na Floridě. Tu si totiž nakonec vybral jako cíl.
Když dorazil na Key West - nejjižnější cíp Floridy - neměl
již svou původní sílu. Rychlost větru kolem 170 km/hod
by žádný pořádný dům nerozmetala. Dlouho se také zdálo,
že žádný nerozmetá. První den z toho byli televizní moderátoři
celí zděšení, že nemohou ukázat žádné trosky a mrtvé.
Reportéři brázdili Key Westem, ale kde nic tu nic. Nakonec
byli tak zoufalí, že vyzývali občany, aby jim hlásili
jakoukoli katastrofu, aby to mohli přijet natočit. Přihlásili
se jim lidé, že jim to strhlo verandu. Pak se ozvali jiní.
Jejich soused si neuklidil rozestavěnou stavbu, takže
volně ložené tašky a další stavební materiál nadělaly
paseku na okolních rezidencích. Jako poslední se přihlásili
manželé, kteří skutečně měli z domku kůlničku na dříví.
To byly záběry, které pak asi obletěly svět. Kdo se však
díval pozorně, jako já, musel si všimnout, že ten jejich
domek asi neměl do kůlničky na dříví daleko ani před hurikánem.
Ti dva, podle mne, byli za hurikán vděčni; jedině pojišťovna
jim mohla pomoci z jejich očividně dlouhodobé nezáviděníhodné
situace.
Je pravda, že mezi Georgem a Floydem byl velký rozdíl.
Rychlost větru v jádru Floyda dosahovala 230 km/hod. To
už nemusí být legrace a jak jste asi viděli, nebyla. Všichni
lidé si nemohou dovolit solidní dům. My také ne; musíme
se spolehnout na to, že investor nešetřil na materiálu.
A kdyby se Floyd řítil přesně na nás, asi bychom přešli
do krytu a doufali, že vítr dům nerozmetá. Měli bychom
ostatně pravděpodobnost na své straně. Jak já to vidím,
největší škody jsou způsobeny tím, že města prostě nejsou
na hurikány připravena. Jakoby každý rok byl tím prvním,
kdy se nějaký hurikán objevil. Pouliční osvětlení, semafory,
fasády - to všechno je navrženo hrozně ledabyle. Málokde
je pořádně zbudována uliční kanalizace. Není divu, že
když hurikán přinese tolik vody, že ta se drží na ulicích
třeba i týden. Já vím, že v televizi to vypadá hrozně,
ale mějte na paměti, že by to tak být nemuselo. To je,
jako když se v Ústí každoročně zvedla hladina v Labi a
voda zaplavila předmostí, tak někdo mluvil o pohromě.
Já říkám blbost - ta voda je tam každý rok; to si přece
za to můžeme sami, no ne?
Se svým, někdo by mohl říci - zlehčujícím, názorem nejsem
tak docela sám. Že hurikán nemusí být jen katastrofa dokazují
surfaři, kteří se vždy okamžitě po vyhlášení hurikánového
nebezpečí začnou přesouvat na to místo pobřeží, kde mají
být vlny největší. Na Floridě jsou všechny pláže veřejné
a nikdo je nemůže uzavřít. Surfaři si tedy vesele brázdí
ve vlnách sledováni z pobřeží hlídkujícími policajty.
Samozřejmě, že ani surfaři nečekají, až hurikán dorazí
na pevninu. Když začnou vlny dosahovat neúnosně nebezpečné
úrovně, rozejdou se do hospod. Ty pomohou zvenčí pořádně
zabednit a pak se s místními štamgasty nejméně den a noc
oddávají "hurricane party".
Nerad bych, aby si někdo mé nevážné povídání o hurikánech
vyložil nesprávně. Hurikán může být vážná věc. Nikomu
bych nedoporučil, aby jel do hurikánové oblasti v sezóně.
Berte na vědomí, že do nebezpečné oblasti patří celé pobřeží
Mexického zálivu, všechny ostrovy v Karibkém moři, Bahamy
a východní pobřeží Spojených států od Floridy až po Virginii.
Za nejvíce nebezpečné se má pobřeží Severní a Jižní Karolíny.
Pokud již někdo do kteréhokoli z těchto států musíte,
sledujte alespoň jednou denně zprávy v televizi. Varování
před hurikánem nemůžete přehlédnout. Pokud začíná být
opravdu nebezpečno, vysílají se zprávy nepřetržitě 24
hodin. Můžete sledovat trasu hurikánu hodinu za hodinou,
s přáteli diskutovat odborné předpovědi a zapichovat si
špendlíky do mapy.
Až ve zprávách vyhlásí, že pro oblast, ve které se právě
nacházíte, platí stav "Hurricane watch", zbystřete. Je
na čase sbalit zavazadla a přemýšlet o odjezdu. Pokud
odjet nemůžete, zajděte si koupit pitnou vodu, nějaké
zásoby trvanlivých potravin, baterku, možná malé rádio
a další drobnosti, které uznáte za vhodné. Zda toto vše
budete potřebovat, závisí na tom, jestli se hurikán rozhodne
cestovat vaším směrem. Ohlásí-li v televizi, že jste pod
"Hurricane warning", tak asi ano. Další váš postup se
bude pravděpodobně odvíjet od toho, kde jste ubytováni.
Pokud jste v obytném přívěsu nebo pod stanem, berte nohy
na ramena a mizte. Jste-li v dobrém hotelu, zavřete se
v pokoji s televizí, nebo sejděte do suterénu do kasina
nebo co tam budou mít. Ven nevycházejte, leda byste to
opravdu chtěli vidět na vlastní oči. Připravte se však
na to, že bude vážně dost pršet, takže z toho stejně asi
nic mít nebudete. Navíc na vás skutečně může něco spadnout,
a vaši pozůstalí pak budou muset vyprávět, jak jste zahynul(a)
při té hrozné přírodní katastrofě. Nechejte katastrofy
lehkomyslným a nepřipraveným Američanům. Vy přece dobře
z televize znáte, že "Nehoda není náhoda". Příště: Podíváme se na americké bydlení a zvláště
si posvítíme na ložnici.
