"The itsy, bitsy spider went up the water spout," zaslechl
jsem známou melodii a otočil jsem se. "Down came the rain
and washed it away," zpívala dál mladá žena sedíc na zemi
v kruhu dětí, které po ní opakovaly krkolomnou prstohru,
jež k písničce o pavoučkovi patří asi jako "báác" ke "kolo
kolo mlýnský." Když dozpívaly, otočila žena pár stránek
v knize před sebou a začala předzpívávat další dětský
hit: "Twinkle, twinkle little star, how I wonder where
you are..." Její konec jsem už neslyšel, protože mě zaujal
student, který ležel o kus dál a zdálo se, že spí. Než
jsem si to však stačil ověřit, zvedl se, sebral ze země
nějakou tlustou bichli, která ho pravděpodobně už nějakou
dobu nebavila, a přešel do baru ke kamarádům. Přestal
jsem si ho všímat, protože se právě uvolnila jedna z klubovek
v rohu. Pospíšil jsem si, aby mne nikdo nepředběhl, při
cestě jsem z police sebral poslední číslo National Geographic,
pak se zabořil hluboko do čalounění a listuje stránkami
se snažil vytvářet dojem, že rozumím všemu, co čtu.
A je čas na hádanku: "Kde myslíte, že se výše popsaný
děj odehrával?" "V nějakém klubu," říkáte? Kdepak! "V
McDonaldu?" E, e, samá voda! "U holiče!" Střílíte! Kdo
říkáte, že to vypadá na knihovnu? Jste hodně blízko. "...A
není to knihovna, je to kniha!" Jo, přesně tak - kniha.
Nedivím se nikomu, kdo to hned nepoznal. Nepsal jsem o
tom, jak jsem si u vchodu vzal košíček, důstojně obešel
regály, vybral si z nich knihu či dvě, abych se pak způsobně
zařadil na konec fronty u kasy. Však oni nic takového
v Barnes & Nobble nemají. Když jsem tam byl poprvé,
připadal jsem si jak v pohádkovém snu. Ta pohoda, uvolněnost
všech zákazníků, hory knih. Dojem mi kazil jenom ten bar,
kam je možné si ke stolu vzít štos knih a při jídle si
jimi listovat, dělat si poznámky, cokoli. To se mi moc
nelíbí, ale tato jediná vada na kráse nemůže znevážit
všechna ostatní plus. Hádám, že koupě knihy je pro návštěvníky
Barnes & Nobble asi tak jen z 20 % důvodem k návštěvě.
Ostatní si přicházejí přečíst časopisy, pohrát si s dětmi
v dětském oddělení, udělat si výpisky z učebnic nebo jen
vyhledat nějaké zvláštní slovo v drahé encyklopedii.
V ostatních obchodech není taková pohoda jako v knize,
ale proti průměrnému českému krámu je to pořád ještě ráj.
V obuvi si snesete na hromadu deset párů bot a zkoušíte
a zkoušíte. Když si nic nevyberete, vrátíte všechny botky
zpět do regálu (nebo také ne) a jdete jinam. V oděvech
je to podobné. Můžete si nabrat tolik oblečení, kolik
potřebujete, a odnést si ho do kabinky, která nebývá o
moc menší než průměrná paneláková ložnice. Ke kabinkám
obvykle bývá přiřazena jedna pracovní síla, která nedělá
celý den nic jiného, než že skládá oblečení, které si
zákazníci zkoušeli. Samozřejmě se proto na nikoho nezlobí.
Kdo si opravdu rád zkouší to, co si hodlá koupit, přijde
si na své v elektře, zejména hodlá-li si koupit počítač.
V obchodě s elektronikou jsou všechny vystavené počítače
vlastně na odpis. Od každého modelu, který nabízejí, mají
jeden určen zákazníkům na hraní. Celý den je kolem nich
narváno a nejen malými kluky.
Prodavači ovšem vědí, že pouhým nabídnutím počítače na
zevrubné vyzkoušení ještě zákazníka nezískávají. Mají
praxí ověřeno, že jen a jen pěkně rafinovaným podlézáním
se dostanou peníze pod střechu. Proto ve svých nabídkách
jdou třeba až takhle daleko: "Odneste si domů nový počítač
a když se vám s ním nebude dobře pracovat, můžete ho kdykoli
během prvního měsíce vrátit. Pokud ve stejné lhůtě objevíte
výhodnější nabídku od jiného obchodníka, my vám cenu vyrovnáme
a navíc vyplatíme odměnu sto dolarů!" To se asi člověk
rozhoduje podstatně rychleji, že ano, než třeba u nás
v Escomu, kde zaplatíte, a teprve za měsíc vám přivezou
počítač (nestalo se mně). Běžné jsou také nabídky obchodů
s nábytkem, které na vás útočí slovy: "Vyberte si u nás
ložnici dnes, a platit za ni budete muset až v lednu příštího
roku; počkáme vám bez jakýchkoli úroků a nábytek vám dokonce
dovezeme zdarma až do domu." Těžko se také odolává výprodejním
akcím obchodních domů. Snad týden co týden jsou schopni
nalézt nějaké výročí, na jehož počest zlevní skoro vše
zboží o 20 až 50 %. Nechce se mi ani věřit, že někdo vůbec
kupuje něco bez slevy.
No ano, v potravinách nejsou slevy tak časté ani tak plošné,
ale to je jiný druh obchodu. Do potravin se musí každý
týden a někdy i častěji, takže stačí, když je tam zboží
drahé právě tak akorát. Nemyslete si však, že jenom proto,
že do potravin se prostě chodit musí, je tam personál
nějak namyšlenější než jinde. Kdepak! Žádné pokřikování
po zákaznících, kteří si nevzali vozíček. Je jim to úplně
jedno. Pokud je naopak někdo do vozíků blázen, může si
požádat o elektrický. Může pak jezdit po krámu celé hodiny,
když ho to baví. Nakonec bude ještě odměněn - jako každý
jiný - příjemným chováním paní nebo pána u pokladny. Ten
(ta) nejdříve pozdraví, než začne brát zboží z pásu, scanovat
ho čtečkou čárkového kódu a skládat do igelitových tašek
nebo papírových pytlů. Ve větších obchodech je na balení
zboží u každé kasy ještě jeden extra zaměstnanec, který
zboží přebírá od pokladní(ho) a skládá vám ho do vozíku.
Nakonec, chcete-li, vám vozíček odveze k autu a uloží
vám tašky do kufru. Pohoda, nákup bez nervů. Ne že bychom
byli líní si skládat nákup do tašek sami, ale pokud se
místo toho mohu soustředit na kontrolu cen, vypisování
šeku nebo na operace s kreditní kartou, jsem tomu rád.
Víte, že často píši, že ne všechno v Americe je perfektní
a skvělé. Věřím, že mi to věříte. Ale pokud jde o nakupování,
nedoufám, že se zdejším zvyklostem můžeme v nejbližší
době ani snad přiblížit. Nejsou tu všude roztomilí prodavači;
také jsou někteří pěkně nerudní a mnozí zrovna moc nerozumějí
tomu, co prodávají, stejně jako je tomu u nás. Jsou to
však jenom výjimky. V celkovém pohledu je to tady docela
jiný svět. Bůh ví, proč to tak je. Sám sebe se ptám, zda
změna k lepšímu má začít u zákazníka nebo u obchodníka,
a stále nemohu najít odpověď. Dlouho jsem si myslel, že
zákazníci musí být těmi, kdo si vynutí změnu, ale pak
jsme tu viděli jednu paní, jak sesypává jahody ze třech
(cenou již označených) kelímků do jednoho, který si pak
vybere, a mé úvahy se rozpustily jako pára. Tak teď si
zase myslím, že tomu musí být naopak.
P. S. Úmyslně jsem dnes nepsal o internetových nákupech,
aby toho na ubohého čtenáře nebylo příliš. Příště: O nejdůležitější Historii ve Spojených
státech.
