ISO2MAC852Bez diakritikyEmailMalá domu



Zpět na seznam


Sponzor stránky
   

Křížem krážem - úvod

text:
Arnošt Löbel

    "Jen ať všichni viděj, že My máme rádi pořádek," oponoval jsem ženě.
    "Vždyť se tam každej zastavuje. Určitě si všichni myslí, že jsme ňáký máča."
    "Ať si myslej, co chtěj; mně je to jedno; já se za své jméno nestydím. Že oni nejsou schopní si ani nadepsat schránku, ještě neznamená, že já se budu bát to udělat."

Přibližně tento rozhovor jsem vedl se svou ženou krátce poté, co jsme se nastěhovali do našeho současného bytu, tedy někdy ke konci loňského června. Nejméně dvakrát jsem již upozorňoval správce, že na mé schránce není dobře vidět číslo bytu a taky, že bych ocenil, kdyby tam bylo i mé jméno. Dvakrát jsem o to žádal, dvakrát mi bylo slíbeno, že se tak stane. Nestalo se. To mne však nemohlo rozházet. Socialismem odkojený jsem si zvykl zařizovat všechno sám. Zašel jsem do místního papírnictví, zakoupil propisot a označil jsem si schránku po svém. Ostatních, kteří měli na schránkách jen tak něco vyryto klíčem, nebo ani to ne, mi bylo skutečně líto. No, alespoň teď měli vzor, kterého se mohli chytit. Palcový nápis na naší schránce - precizně vyvedený, samozřejmě - jistě nutil každého se zamyslet. Nad sebou, tvrdil jsem já; nade mnou, domnívala se moje žena.

Očekával jsem, že nejméně do týdne budou všechny schránky jako ta naše. Leč, nic se nedělo. "Divný patroni," říkal jsem si. "Ani to s nima nehlo. Takže pravděpodobně jen pošťák bude tím, kdo perfektně označenou schránku se jménem a číslem apartamentu ocení." Říkal jsem si, že se ho na to musím příležitostně zeptat. Náhoda tomu chtěla, že ona příležitost se naskytla hned druhý den. Jel jsem domů na oběd a viděl jsem, že pošťák právě přijíždí. Rychle jsem zaparkoval, abych byl u schránek co nejdřív. Nepovedlo se zcela. Pošťák už vystoupil z auta, když mně zbývaly ještě dobré dva yardy.
    "Sakra, už je tam i s poštou," přidal jsem do kroku. "Ale co je? Kam jde?"

Pošťák přešel nevšímavě kolem schránek a zašel za ně. Přehodil si balík z ruky do ruky a vytáhl klíče. Chvilku s nimi manipuloval a pak si schránky otevřel. Zezadu a všechny najednou! Měl přístupné všechny boxy naráz. Netřeba dodávat, že každý z nich byl perfektně označen číslem bytu. Pošťák do nich sázel dopisy jeden za druhým. Za dvě minuty byl hotov. Zamknul zadní panel schránek, nasedl do auta a odjel. Na můj krásný nápis se ani nepodíval. Stál jsem tam jak tvrdé Y.
    "Tak takhle je to!" Uvažoval jsem zdrceně. "Tak to nás ostatní museli celou tu dobu mít za debily. Není divu, že nikdo nenásledoval mého revolučního příkladu." Bylo mi trapně.

Žena se mi samozřejmě smála. Já nevím, že manželky nic tak nepotěší jako to, že To říkaly. V takových případech jsou úplně celé bez sebe. Když se něco stane jí, a byl-li jsem to tedy naopak já, kdo měl jako obyčejně pravdu, tak její omyl většinou přejdu velice decentním mlčením. Vždyť zmýlit se může každý, nebo ne?

O této příhodě se zde ovšem nezmiňuji proto, aby všichni věděli, jaký jsem trouba. Uvádím ji, abych upozornil na důležitost správně napsané adresy. Ten pošťák se totiž vůbec nekouká na jméno adresáta. Jeho zajímá pouze ulice a číslo bytu. To mu musí hrát s číslem na schránce. Správné psaní ulice a čísla domu je při psaní do USA tedy kriticky důležité. Že mi několik dopisů od přátel nedošlo, přičítám právě chybám v adrese. A přitom je to tak snadné. Americké adresy, a vůbec orientace ve městech, je mnohem jednodušší než u nás. Rád bych všem, kteří mají zájem, dal nyní malou lekci z pošťácké geometrie. Jako vzorové město použiji Miami, jelikož ho nejvíce znám. Podobné nebo dokonce stejné principy jsou však k vidění i v dalších amerických městech a velkoměstech. Netvrdím, že moje vysvětlení bude stoprocentním návodem, jak se neztratit, ale kdyby pomohl jen každému desátému, tak to myslím stálo za to.
    Příště: Pokračování (první skutečně univerzální a přehledný průvodce typickým americkým městem)

text: Arnošt Löbel

Jedeme autem, Jiná doprava, Bydlení, Plánujeme trasu, Strava, Národní parky, Fotoreportáže, Dokumenty, Basic info, Práce v USA

Edited and Designed by Radek Adamec
All rights reserved 1999
Snímky na stránkách byly z 99% pořízeny digitálním fotoaparátem Olympus C1400L a C820L