Adrenalinový sjezd na trase Burr Trail

Zemí kaňonů (Utah, Arizona)

foto a text: Radek Adamec
Bryce Canyon, Page, Cottonwood a Burr Trail, Lake Powell
mapa trasy

Americkému státu Utah jistě přísluší známka mimořádné přírodní kvality. Jih je doslova nabit omračujícím půvabem rudých kaňonů, kamenných oblouků, opuštěných a nepřístupných náhorních plošin.

Jsou zde i řeky, které v měkkých vrstvách pestrobarevného pískovce vyřezaly nepozemské vzorce hlubokých roklí. Na poměrně malém prostoru je zde více národních parků než v kterémkoli jiném americkém státu. Žádný div, že většina návštěvníků Utahu, ale nakonec i Spojených států míří právě sem.

Pryč z přecpaných parků
K největším, byť částečně veřejností podceňovaným tahákům, patří národní monument Grand Staircase-Escalante. Skrze něj vedou jen prašné cesty, které odrazují turisty mířící raději do v létě přecpaných parků Zion a Bryce. Pokud tedy cestovatelé stojí o to zmizet z očí civilizace a užít si dobrodružné výpravy, mohou vyrazit na omračující trasu Burr Trail Road. Zpočátku asfaltová a později kamenitá cesta začíná v osadě Boulder západně od národního parku Capitol Reef. Končí o sto pět kilometrů níže u pohádkově modré hladiny jezera Lake Powell. Cesta vede zpočátku terénními vlnami podél kamenných kopulí bílého navažského pískovce. Později sestoupí do Dlouhého kaňonu. Strmé a obnažené stěny úzké rokle trčí po obou stranách stovky metrů vysoko a v teplém světle svítání či západu slunce žhnou temně rudými odstíny. Odtud se cesta zvedne k nejvýchodnějším útesům pohoří Circle Cliffs s úžasným výhledem na gigantickou misku propadlých geologických vrstev. Opatrnost je zde na místě, neboť před šoféry čeká adrenalinový sráz s třemi sty výškovými metry. Tohle je kritická pasáž cesty, neboť je za deště kluzká, v horším případě neprůjezdná. Sem přijíždějí na několikadenní toulky divočinou lidé, kteří programově vyhledávají samotu a vytržení z chvatu každodennosti. Návštěvníci jsou většinou překvapeni pestrou škálou rostlin a živočichů, kteří v těchto nehostinných pískovcových sedimentech žijí – mezi nimi ovce tlustorohé, vzácní sokoli stěhovaví a také losi, kteří sem přicházejí v zimním období.

Navažský pískovec hraje nadpozemskými barvami

Jiná planeta?
Jen pro zajímavost: pár kilometrů západně odtud, na jiné prašné silničce, leží úchvatný, i když nepříliš hluboký kaňon Cottonwood Canyon s porostem nevysokých amerických topolů. Scenérie ostrých skal, rudých věžiček, bílých homolí, komínů a jakoby rozmařile navršených pahorků vypadá jako povrch jiné planety nebo cesta do pekla. Nedaleko odtud ční k nebesům přírodní kamenný oblouk Grosvenor Arch. Pojmenován je po legendárním šéfredaktorovi časopisu National Geographic Gilbertu Grosvenorovi. Tento výjimečný muž, původem Turek, vnesl na počátku minulého století do magazínu kouzlo a dosud netušený rozměr profesionálních fotografií. Z dnešního pohledu triviální nápad znamenal pro publikaci nesmírný nárůst popularity.

Vraťme se však zpět k onomu prudkému klesání. Táhlý sjezd v závěru cesty skončí po třiceti kilometrech v osadě Bullfrog u jezera Lake Powell. Po dlouhých hodinách strávených krkolomnou jízdou v prachu a příšerném letním vedru si mohou výletníci naordinovat slunění na plážích a koupání v chladivé vodě. Jezero Lake Powell s hladinou barvy zrcadlícího se nebe působí lidem šok tak důkladný, že si musejí často opakovaně protřít unavené oči. V rozpáleném pískovci špinavě hnědých odstínů snadno přičítají existenci jezera fata morgáně či příznakům pokročilého úžehu. Zázračná oáza vodních sportů a rodinné rekreace vznikla v roce 1963 zatopením Glenova kaňonu. Na jeho jižním konci a ústí řeky Colorado vyrostla přehrada s úctyhodnou výškou 200 metrů. Napuštění umělého jezera s délkou dvě stě kilometrů trvalo bezmála 25 let. Půjčit si hausbót, člun či třeba jen tak na kajaku podniknout dobrodružnou plavbu do četných zákoutí, slepých ramen a primitivních tábořišť sevřených vrcholy kdysi nesmírně hlubokého kaňonu bývá považováno za vrchol dovolené mnoha Američanů. Bohatí měšťané z Los Angeles dokonce nelitují úsilí, natožpak peněz, a tahají k téměř tisíc kilometrů vzdálenému jezeru vlastní čluny, katamarány a často i přetěžké a luxusní jachty.

Lake Powell
Na palubě jednoho z dieselových přívozů, kterými se dá zkrátit cesta přes jezero k některým ze zázračných utažských parků, zazní čas od času i čeština. „Ehm… Co za auto? Intrepid? Ou kej,“ zahlaholí plavčík jezerní „paroplavby“ moravským přízvukem a do kolonky se jménem pasažéra pak bez zaváhání (chybně) zanese název vozidla. Martin tráví u jezera už svoje druhé studentské prázdniny. Bronzový odstín pleti jeho tváře svědčí o tom, že tahle práce mu sedí více než třeba sbírání jablek nebo česání chmele kdesi v okolí Prahy. Ale to už pokyne kapitánovi na znamení, že je připraven z lodi vypustit náklad čtyřkolých miláčků. Frajersky cvrnkne do bílého kšiltu a zamává na rozloučenou.

Antelope Canyon

Zázraky Page
Malé městečko Page východně od jezera leží na hranici států Arizona a Utah. Turisté jím jen málokdy projedou bez povšimnutí. Byla by to velká chyba. Kromě jezera naleznou v jeho těsné blízkosti další klenot první kategorie – Antilopí kaňon. Tahle hříčka přírody přitahuje fotografy-fajnšmekry stejně účinně jako magnet železo. Kaňon, nebo raději skalní průrvu kapesních rozměrů, není těžké minout. Je totiž označen bídně vyvedenou cedulí nevelkých rozměrů. Za spolehlivý maják ale poslouží hrozivě vyhlížející tepelná elektrárna se třemi bez přestání čadícími komíny. Energetické monstrum, které by přinutilo každého ekologa k bezmocnému polknutí, patří lidu indiánského kmene Navahů – ostatně Antilopí kaňon také.

Barva zralé broskve pak asi nejlépe vystihuje pastvu pro oči, která čeká uvnitř. Jen několik metrů široká a čtyřicet metrů dlouhá štěrbina protíná blok zkamenělé duny písku a v ostrých záhybech se dere k slunečnímu svitu. Proto se kaňonu říká i vývrtka – anglicky Corkscrew. Shora dopadající světlo se láme do různých vlnových délek a společně s barvou podloží a tvary krkolomných stěn kouzlí v útrobách fotoaparátů zázraky. Za největší požitek považují hledači unikátních snímků uzounký svazek slunečního záření, který se v tichu skalních sálů zhmotní jako plamen biblického archanděla. Skvrnou přírodního divu jsou bohužel sami Navahové, kteří v Antilopím kaňonu rozpoznali vydatný zdroj příjmů. Proto u vstupu nasadili nesmyslně vysoké vstupné téměř dvaceti dolarů. Jejich jedinou prací je přitom přepočítávání tučných svazků bankovek a odvoz turistů v rozpadajících se fordkách k ústí jeskyně. Zlí jazykové tvrdí, že i s tím počítáním jsou na štíru.