|
Theodore
Roosevelt NP z ptačí perspektivy |
|
Za bizony do Dakoty
(T. Roosevelt NP, North Dakota, srpen 2000)
Foto a text: Radek
Adamec
Theodore Roosevelt National Park:
mapa
(pdf 429kb)
oficiální
link
Národní
park Theodore Roosevelt byl naší první zastávkou
cestou na severozápad letos v srpnu. Jen pro
úplnost. Vyjížděli jsme z Washingtonu DC v pátek
večer po osmé a do parku dorazili v sobotu v
podvečer. Nonstop jízda téměř 2000 mil (3200km)
nebyla ničím výjimečná. Snad jen tím, že nás
4krát zastavili policajti za rychlou jízdu.
Naštěstí z toho byly ale "jen" dvě
pokuty.
Theodore
Roosevelt je jediným národním parkem Severní
Dakoty. Leží západně od hlavního města Bismarck
- vlastně zcela na hranici s Montanou a na sever
od Interstate číslo 94. Je tvořen svéráznými
skalními útvary, roklemi. Převládá zerodovaný
pískovec, s nímž si navíc uplynulá tisíciletí
pohrála místní říčka Little Missouri a vyhlodala
v něm hluboké kaňony. Tento typ krajiny je v
USA známým pod názvem Badlands. (Pozor: neplést
si s Badlands N.P. v Jižní Dakotě).
Rána
osudu
Park byl pojmenován podle slavného amerického
prezidenta T. Roosevelta, jenž si v jeho skalnatých
zákoutích zbudoval na konci 19. století ranč
(Elkhorn
Ranch Unit). V jeho okolí si lovem krátil
volný čas, ale hlavně se zotavoval ze zdrcující
rány osudu - totiž, když mu ve stejný den umřela
matka a jeho 22letá manželka po těžkém porodu.
Z ranče nyní zbyly jen ruiny. Přístupný je pouze
terénním vozem.
Park je rozdělen na dvě části - tzv. jižní a
severní jednotku, které jsou odděleny dvaceti
mílemi svěžích pastvin (Little
Missouri National Grassland) plných dobytka.
My se rozhodli pro vzdálenější severní část,
kde jsme správně tušili více soukromí. Do velmi
hezkého kempu Juniper jsme dorazili pozdě večer
za úplné tmy. Místa bylo stále dost. Park rozhodně
nepatří k nejnavštěvovanějším místům Spojených
států.
|
Bizoni:
žel bohu postrádal jsem lepší objektiv |
|
Prérijští
psi a bizoni
Ráno jsme se vozem vydali po dvacet mil
dlouhé asfaltce, která park protíná od východu
k západu. Čas od času jsme vystoupili, pokochali
se přírodou, fotili a četli informační cedule
- které až příliš mnoho odkazují na někdejší
přítomnost prezidenta Roosevelta. Čas od času
nám přes cestu přeběhl bizon, jehož druhu se
v parku nadmíru dobře daří. V Caprock Coulee
Trail nás zlákala zhruba čtyřkilometrová trasa,
která nás po hodince vlažné chůze zavedla k
sídlišti prerijních psů - jakýchsi syslů vítajících
nás hlasitým štěkaním. K našemu překvapení se
v jejich teritoriu válelo nějakých dvacet bizonů.
Nicol nejdříve odmítla jít blíže, ale nakonec
se nechala zvyklat až na nějakých padesát metrů
od těchto mohutných zvířat.
Cestou
zpět jsme potkali Billa - Američana, v jehož
krvi kolovala krev ruských přistěhovalců. Hezky
si s námi popovídal o zdejších komunitách, které
z větší části tvoří původem Ukrajinci, Rusové,
Němci, ale i Češi. Ti nedaleko parku založili
před mnoha a mnoha lety vesničku New Hradec
a také New Prague. Bill byl rozkošný, protože
Novou Prahu vyslovoval jako Nju Prejg. Park
jsme opustili pozdě odpoledne, dali sbohem jižní
jednotce - kde jsou k vidění zkamenělé kmeny
stromů a vydali se do Montany.
Foto
a text: Radek
Adamec
Theodore Roosevelt National Park:
mapa
(pdf 429kb)
oficiální
link
|