Fotorepo - hlavni

Panenské svahy Kachina Peak

Lyžování v Taos bere dech (New Mexico, únor 2001)

foto a text: Radek Adamec

Taos Ski Valley, Taos, New Mexico
oficiální link
lokace
mapa sjezdovek

Více sněhu nemívají ani v Aspenu. V počtu slunečních dnů za sebou nechá Sun Valley v Idaho (88%). A dokonce i vyhlášený utažský sníh je prý pouhou břečkou ve srovnání s kvalitou a suchostí zdejší sněhové pokrývky. K tomu dvaasedmdesát sjezdovek všech kategorií, neexistující fronty a sněhová děla. Výčet superlativů reklamního letáku nemá konce. Řeč je o nejlépe střeženém tajemství amerických lyžařů - Taos Ski Valley.

Vlezlý chlad únorového rána se marně probíjí vyhřátými okny vypůjčeného terénního vozu. Jinovatkou pokryté břehy Rio Grande ubíhají podél silnice vzhůru k Taos v Novém Mexiku. Lyže nemáme. Budou k pronájmu na místě. Taos je nevelké městečko vyhledávané turisty zejména v letních měsících. Po zbytek roku je útočištěm malířů, spisovatelů, hudebníků. Mírně snobská atmosféra není na překážku. Zvlášť, když je vyvážena přijatelnými cenami.

K úpatí Wheeler Peak
Marně se s Nicol rozhlížíme v naději, že spatříme sníh. Odpovědí jsou nám holé pláně v úpatí mohutné siluety Wheeler Peak s úctyhodnou výškou čtyř kilometrů. Ke Ski Valley je to však ještě dalších dvacet mil. Neztrácíme naději. První starostí je bydlení. Drahé ubikace v srdci lyžařského resortu nás nelákají a zůstáváme raději ve městě. "Když zaplatíte v hotovosti, bude to dělat 40 dolarů na noc," smlouváme s majitelkou motelu Hacienda Inn ležícího na předměstí Taos. Dlouho se nerozmýšlíme a na cenu kývneme. Motel je prakticky prázdný, ale pokoje na špičkové úrovni. Nic nepřipomíná lyžařskou sezónu v plném proudu. "Do Ski Valley je to třicet minut," říká na dobrou noc hoteliérka.

Neodbytné pípání budíku nás vrací k životu v šest ráno. Je těsně před úsvitem a my o půl hodiny později spěcháme posnídat. Teplé barvy nezralého sluníčka spočinou na neonu exoticky znějícího bistra - Hawaiian Grill. Jeffovi začala šichta v šest. Sice nejsme jeho jediní zákazníci, avšak zdá se, že se točí jen kolem nás. "Jak chutná káva," ptá se v očekávání krátce poté, co mi první doušek sklouzne ústy vstříc k prochladlým vnitřnostem. Po pravdě opáčím, že je skvělá. "Míchám různé směsi. Základ je kostarický, přidávám zrnka brazilské a pak podle toho, co je," chlubí se. Letmo pročítám noviny a pohled mi sklouzne k malé místnůstce. Otevřenými dveřmi je vidět čtyři počítače a nápis: internet - deset centů za minutu. To je ovšem i na americké poměry nesmírně málo.

Lyžování v Taos bere dech

Lyžařský ráj...
S Jeffem jme si řekli good bye před deseti minutami. Ženeme vůz otevřeným údolím severně od města. Legendární indiánské Taos Pueblo, jednu z největších atrakcí oblasti, máme po pravé ruce. Míjíme řady indiánských obchůdků se suvenýry, jimž dominují tradiční šňůry obalené rudými papričkami.

V úpatí Wheeler Peak se cesta zvedá prudce vzhůru mezi kopce a tak to půjde dalších deset mil. Jakoby mávnutím kouzelného proutku vyrostou podél silnice závěje sněhu. Příjezd do areálu je impozantní. Kam oko dohlédne jsou zasněžené svahy. Vymetené nebe je plné příslibů. Podle potřeby zastavující fordka s návěsem sváží lyžaře s těžkou výbavou od poloprázdných parkovišť k vlekům.

Nad všechna očekávání...
Pronájem výbavy nezebral víc jak 15 minut. Vybaveni celodenní permanentkou za 40 dolarů uzamykáme přebytečné věci do kovové skříňky. Za dalších pět minut se vznášíme 15 metrů nad zemí na pohodlné lavičce lanovky. Důmyslný systém vleků vede až k samému vrcholu lyžařského ráje. Cedulka cílové stanice hlasí 3650 metrů na úrovní moře. Dále až na hřeben Kachina Peak to jde jen po svých. Řada milovníků náročných terénů ovšem naváhá a s lyžemi na ramenou vyrážejí za adrenalinovým dobrodružstvím a úchvatnými rozhledy do taoského údolí. Předlouhé rigoly neupravených srázů křižují vyježděná eska lyžařských fajnšmekrů.

Zklidňujeme bušení srdce a vědomi si svých dovedností dáváme přednost upraveným sjezdovkám. A už je to tady... První dojmy předčí všechna očekávání. Lyže na tvrdém podkladu bez jakýchkoli známek ledových ploten sviští, aniž by potřebovaly náročnější vedení. V ironickém šklebu vzpomínám na rozježděné trasy Špindlerova mlýnu, na tlačenici u vleku a davy lidí na sjezdovkách. Po třech hodinách se v nohou ozývá únava. Je třeba zvolnit, odpočívat a vychutnávat... Dva dny intenzivního ježdění dokonale uspokojily naše lyžařské choutky.

Perfektní práci organizátorů taoského lyžařského střediska nelze snad nic vyčíst. A patrně ani jejich nadmíru samolibé reklamní letáky nakonec ani v nejmenším nelhaly...

Fakta:
Sezóna: 23. listopad až 8. duben
Kachina Peak: 3795m
Nejvyše položený vlek: 3602m
Nadmořská výška areálu: 2806m
Průměrné roční sněhové srážky: 7,9m
Počet sjezdovek: 72
Začátečníci: 20%
Středně pokročilý: 24%
Pokročilý: 45%
Experti: 11%
Počet vleků: 12
Vleky jezdí: od 9 do 16
Kapacita: 15,000 lyžařů za hodinu
Zákaz snowbordingu

Permanentky:

mezi sezóna 23 listopad. - 15 prosinec & 26. březen - 8. duben
	dospělí [age 18-64]	děti
celý den	$31	$19
hlavní sezóna 16. prosinec - 25. březen
	dospělí [age 18-64]	děti
celý den	$45	$27
(3+ další dny)	$41	$25

foto a text: Radek Adamec

Taos Ski Valley, Taos, New Mexico
oficiální link
lokace
mapa sjezdovek
další fotky