The Loneliest Road in the US

V rozhovoru pro časopis Life si v roce 1986 pustil mluvčí Americké automobilové asociace (AAA) pusu na špacír. Ve výčtu doporučení šoférům mířícím do Nevady pohovořil rovněž o nehostinné oblasti podél silnice č. 50 protínající stát od západu k východu. "Není tam nic. Absolutně nedoporučujeme. Vyhnout se velikým obloukem. A když už tam jet, tak být dokonale připraven k přežití," naháněl strach zástupce asociace.

Jeho vystoupení potvrdilo dávno známou pravdu - totiž, že mluvčí bývá spíše mluvkou nevědíc o čem vlastně mluví. V jednom měl pravdu. Mnoho lidí se padesátce odedávna vyhýbá. Redaktor Lifu intenzívně přemýšlel, o čem vlastně článek bude. Nakonec došel k závěru, že o nejopuštěnější silnici Ameriky. Chytlavý název pronikl bleskově do všech průvodců a díky pohotovým zákonodárcům se stal také oficiálním názvem silnice č. 50 v Nevadě.

Hory, doly...
Téměř třista mil dvouprodové vozovky "padesátky" tvoří spojnici mezi nevadskou metropolí Carson City na východní hranicí s Kalifornií a jediným nevadským národním parkem Great Basin na západní hranici s Utahem. Cestou vnitrozemím překoná silnice sedm horských pasů, z nichž pět leží nad úrovní výšky dvou kilometrů, aby se opět sešplhala do rozlehlých údolí. Kontrast horských hřebenů, solných plání a dokonale rovné linky silnice jsou samy o sobě cestovatelským zážitkem. K vidění ale nabízí nejopuštěnější silnice Ameriky mnohem víc.

Austin a jeden z početných salónů

Top Gun
Čtyřicet mil východně od Rena leží městečko Fallon. Ne náhodou mu lidé z okolí říkají Top Gun. A nejen oni. To proto, že zde sídlí nejprestižnější tréninková základna amerických bojových pilotů. Kdo by si v té souvislosti nevzpoměl na stejnojmenný filmový trhák Top Gun s Tomem Cruisem v hlavní roli? Rychlé přelety bitevních letounů všech kategorií jsou ve Fallonu na denním pořádku.

Pony Expres
Po slabé půlhodince jízdy vykoukne z monotóní polopouště nevelká usedlost Cold Springs. Člověk jen udivěně zavrtí hlavou v představě, komu stojí za to zde žít.. Avšak před sto padesáti lety byla tato výspa civilazace vytouženým cílem mnoha mladých mužů sloužících u slavného Pony Expresu (mapa kudy expres v Nevadě jezdil).

Částečně zrekonstruovaná stanice expresu v Cold Springs dodnes svědčí o tvrdých podmínkách práce amerických transkontinentálních pošťáků. Úmorné hodiny v koženém sedle, kruté zimy, příšerná vedra a krvechtivý Indiáni. To je pouze stručný výčet nástrah, kterým museli jezdci při doručování poštovních zásilek čelit. Mimochodem - Pony Expres, který vůbec poprvé umožnil pravidelnou výměnu informací mezi východem a západem země, zkrachoval po 18 měsících provozu. Zasloužila se o to konkurenční společnost, která napříč zemí natáhla dráty mnohem levnějšího a hlavně rychlejšího telegrafu.

Austin: vstup do Bowl Club

Města zlatokopů
Pozornosti cestovatele by neměl rozhodně ujít Austin. Patrně jedna z nejlépe udržovaných hornických vesniček západu. Zachovalé salóny s falešnými štíty navozují atmosféru poloviny 19. století a vybízejí po několika hodinách jízdy vyprahlým krajem ulehčit trochu peněžence. Ještě pár dobových krámků s cetkami, dokonale vybavené železářství a pumpa v hávu historické Trading Post a pak si to "padesátka" šine opět vzhůru do hor.

Po hodině jízdy přijde Eureka a po další Ely. Stejně jako Austin těží obě města hlavně ze zlatokopecké minulosti. Tmavě červené cihly eureckého soudu a budova divadla vypadají stejně jako v době svého vzniku v roce 1879. Nejvíce prosperuje Ely. S více jak šesti sty hotelovými pokoji, historickou úzkokolejkou s parní lokomorivou a několika dobrými restauracemi zachytává projíždějící turisty. Dříve Ely záviselo na příjmech z návštěvnosti povrchových měděných dolů. S postupem času, kdy lidé začali do kraje mířit především kvůli "Nejopuštěnější silnici Ameriky", radnice doly uzavřela.

text: Radek Adamec

The Loneliest Road in the USA: