Big South Fork (Tennessee)

text a foto: Milan Předota, www

O parku Big South Fork jsem se dozvěděl díky oznámení na hlavní www stránce UTK zvoucím na
noční pozorování meteorického roje Leonid.

Rozeslal jsem mail známým a v sestavě s Davidem, jeho kolegou Němcem Berndem, Mohammedem a Josém, který přivedl ještě další dva kamarády, Číňana a Venezuelana, bylo mé auto poprvé  plně obsazeno.

Vyrazili jsme v půl deváté a za hodinu a půl akorát dorazili na místo vzdálené asi 70 mil. Byla jasná noc a po předchozích teplých dnech, kdy bylo pořád ještě skoro letně, zima, -2C. Hned asi po pěti minutách jsem spatřil první meteor, někdo další jiný, ale přítomní astronomové nám vysvětlily, že roj začne až po půlnoci, nejvíc bude vidět až po druhé hodině po západu měsíce a hlavně, že meteory budou přicházet úplně z jiného směru.  Když nás začalo od marného zírání na oblohu bolet za krkem, postupně jsme obešli astronomy. Bylo tam pět astronomů s vlastními zrcadlovými dalekohledy (reflektory) o průměru 15-30 cm. Někteří měli i automatické elektronické pootáčení dalekohledu, aby sledoval sledovaný objekt. Poprvé jsem tak viděl krásně Jupiter s mračny a Saturn s prstenci. Měsíc byl samozřejmě jak na dlani. To samo o sobě by mě za cestu a pozorování stačilo a také stačit muselo. Ač jsem totiž rozdal všechno zimní oblečení které jsem měl navíc, chlapci remcali, že mrznou. Velmi statečně se držel Venezuelan, který bydlí na páté rovnoběžce, ale diskuse na téma "Tropická vegetace a její vegetační cykly", kterou jsme rozvinuli, zahřála zřejmě jen jej a mne. Podnikli jsme proto nepříliš úspěšnou zahřívací jízdu po okolí, neboť v okolí byly samé zatáčky, mosty a serpentiny ve skalách, takže nešlo jet rychle a zahřát motor. Po další asi hodině, tj. kolem půl jedné, kdy se navzdory předpovědím stále ještě nic nerojilo, jsme meteory vzdali a jeli zpět.

Krajina v Big South Fork Parku, alespoň jak jsem měl omezenou možnost vytušit z míhajících se skal ve světle reflektorů, mne ovšem jednoznačně zaujala a předposlední den roku jsem si udělal vánoční výlet.

Už samotná cesta mi poskytla to co mi scházelo, pohled na ležící sníh. Fotku  silnice se serpentinami mezi skalami, klesající do údolí, nepřináším, protože tam nikde nebylo místo na bezpečné zastavení. Z internetu jsem získal základní představu o pozoruhodnostech BSF, ale stejně jsem se zastavil v Návštěvnickém středisku koupit pohledy a vzít si lepší mapu. Váhal jsem mezi cestou na Angel Falls a Double Arch, ale paní mi doporučila Double Arch, který je prý výjimečnější. Jel jsem ještě dalších asi  15 mil po silnici a dalších 15 mil po hlinité prašné cestě, která díky nedávnému sněhu nebyla prašná, ale řádně cákavá. Strčit na konci mé auto do pece, měl bych krásný smalt. Nebo možná ne. Popis oblouků a skalních útvarů v okolí Double Arch mohu vzít velmi stručně - krajina podobná Labským pískovců, oblouky jak Pravčická brána. Kdo tam byl ví - a kdo tam nebyl? - ten ať nečte o Americe a radši vyrazí do Hřenska. Oproti Pravčické bráně jsou oba oblouky v BSF mnohem robustnější, mezi nimi je nějakých 60 metrů skály, vede přes ně horem turistická cesta.