Winthrop - brána k North Cascades NP

Princeznou Columbií do North Cascades
(Montana, Idaho, Washington, srpen 2000)

Foto a text: Radek Adamec

Národní park North Cascades leží, podobně jako Glacier NP, až na samém severu USA na hranici s Kanadou. I když nejsou parky od sebe kdovíjak vzdáleny, cesta vnitrozemím zabere hravě celý den.

My jsme pokračovali z Glacieru na sever po silnici č. 2 přes nepříliš zajímavé městečko Libby. Silnice se v těchto místech klikatí jako had a cesta proto příliš neubíhá. Krátký úsek přes Idaho podtrhuje ráz krajiny. Lesy, jezera, kopce. Není divu, že o Idaho před sto, stopadesáti lety soupeřily USA s Velkou Británií. V sázce byly nesmírně výnosné trhy s kožešinami objevené dříve francouzskými trapery.

Cesta malebnými údolími vede do Sandpointu, k jehož největším atrakcím patří bezesporu místní nákupní centrum, které je vytápěno pouze sluneční energií. Další město Spokane jsme objeli zkratkou přes obec Deer Park a rozhodli se k odvážnému manévru - totiž překonat mohutnou řeku Columbii trajektem u vesničky Inchelium, která spadá již pod území Collvilských Indiánů. Měli jsme trochu strach, zda v mapě naznačený trajekt bude vůbec v provozu. Byl! Byť tomu naprostá opuštěnost vůkol nás, nenasvědčovala. Měli jsme navíc štěstí, neboť ferry se vznešeným jménem Princezna Columbie právě odjížděl. Rázem jsme se ocitli ve zmíněné rezervaci. Přejezd rezervace trval přes dvě hodiny. Před Nespelem - zhruba uprostřed rezervace - jsme zvětřili zlověstné žluto-olověné mraky. Podezření záhy potvrdil sloupec dýmu na obzoru. Indiáni měli napilno, protože v rezervaci řádil požár. Rychle se stmívalo. Odřekli jsme si

Fotoexperiment - North Cascades NP

proto návštěvu místa, kde před 150 lety náčelník Joseph vymodlil pro svůj národ mír, když nejdříve svedl s americkými vojáky krvavou bitvu.

Indiány jsme opustili už za naprosté tmy a přemýšleli, kde složit hlavy. Levné motely v okolí byly obsazeny a ty dražší jsme vynechali. Kemp po ruce žádny. Jeli jsme tedy dále po stopadesátrojce a místo laciného bydlení vyfasovali čtvrtou pokutu za rychlou jízdu. Policista se nechal naštěstí ukecat a dal mi nakonec jen varování. Tvrdil jsem mu, že přesně v okamžiku, kdy jsme vjeli do městečka, přišel hrozivý poryv větru a já se místo brzdy staral o zavření okénka. Byla to pravda... Blízko Winthropu jsme natrefili na vytoužený KOA kemp, krátce s majitelem obdivovali jeho sbírku autoznaček a nádavkem se dozvěděli, že si vzal dceru českého emigranta. Pak u stanu nastalo drama. Místo karimatek jsme si letos pořídili nafukovací matraci. Co o to, spaní bylo pěkné. Jenže se nám v kufru guma nějak poškodila a na mě zírala díra jak nehet u palce. Improvizoval jsem... a dík jakémusi cementu a rozstřihanému manuálu od vozu díru zneškodnil...

Wintrop je prakticky branou k North Cascades. S bohatou historií zlatokopeckého města je udržován ve skanzenové podobě. Falešné štíty, salony, banky - vše jako v dávné minulosti. Jen místo kovbojů všude spousta turistů... Ráno, po překonání Washington Pass ve výšce dvou kilometrů, jsme se zřítili do údolí nějakých dvacet mil od vjezdu do Kaskád. Zlákala mě dravá bystřinka utíkající podél silnice. Na chvíli jsem si na jejích březích zaexperimentoval s foťákem a docela se zadařilo...

Foto a text: Radek Adamec