Po předchozímn náročém dni jsme se rozhodli strávit další den spíše v klidu, protože se v našich nohách neúprosně ozývalo sedm set schodů ze včerejšího výstupu na sochu Svobody. V plánu jsme měli návštěvu trochu opomíjené čtvrti Staten Island a odpoledne prohlídku arabské čtvrti v Brooklynu.

Staten Island
Staten Island jsme chtěli navštívit zejména kvůli prohlídce námořní základny Stampleton, kde se měla nacházet bitevní loď a nukleární ponorka. Další místní zajímavostí je velký vysutý most Verrazano – Narrows, který lze rozměry i tvarem přirovnat k mostu Golden Gate v San Francisku. Dopravu z Manhattanu zajišťuje přívoz Staten Island Ferry, který odplouvá každou půl hodinu z přístavu v Battery Parku na jihu Manhattanu nedaleko kotviště lodí plujících k soše Svobody.

V prvním poschodí budovy přístavu se nachází velká čekárna, která je oblíbeným místem bezdomovců, kteří zde spí na lavicích nebo obchází cestující a žádají po nich několik mincí. Nejdříve za námi přišel starší muž, který nám sdělil, že nebere drogy a požádal nás o malý příspěvek na jídlo. Další byla korpulentní černoška evidentně pod vlivem alkoholu, která jen s obtížemi mluvila a stála na nohou. Vše završil příchod bezdomovce středního věku, který byl velmi špinavý a kalhoty mu neustále padaly tak, že odhalovaly značnou část jeho pozadí. Neohroženě se vydal potácivým krokem přímo k dámským toaletám, což se nelíbilo třem ženám velmi kyprých tvarů, které zde uklízely. S mohutným křikem se k němu rozběhly a s pomocí nadávek a koštěte ho odsud vyhnaly.

Plavba velkým trajektem je příjemná, paluby jsou vyhřívány, k dispozici je i občerstvení v malém bufetu. Lákavá je i vyhlídka na sochu Svobody, kterou loď těsně míjí. Po přistání lze přímo v budově přístavu nastoupit na místní linku vlaku nebo před budovou na linkový autobus. Pro oba typy dopravy lze použít metro kartu.

Staten Island je čtvrť tvořená převážně nízkými domy a má spíše průmyslový charakter. Připomíná menší město a pouze pohled na Manhattan připomíná, že se stále nacházíme v New Yorku. Dominantou je obrovský most Verrazano-Narrows, který je dobře viditelný i z velké dálky. Naším cílem byla námořní základna Stampleton vzdálená od přístavu asi tři kilometry, které jsme překonali místní vlakovou linkou. Základna je velmi rozsáhlá, ale k našemu velkému zklamání zde nekotvila bitevní loď ani nukleární ponorka. Rozhodli jsme se tedy pro vycházku směrem k mostu. Ulice, které jsme procházeli tvořily jedno až dvou patrové domy a obchody s cenami, které jsou oproti cenám v Manhattanu velmi nízké. Dokonce jsme zde objevili restauraci, která nabízela stravování formou švédských stolů za jednotnou cenu 1$.

Prohlídku Staten Islandu lze rozhodně doporučit už kvůli jeho velmi klidné atmosféře a zejména pro plavbu trajektem s pěkným výhledem na Brooklyn a Manhattan, která může být příjemným odpočinkem při vašem putování rušnými ulicemi města.

Wall Street
Vzhled k včerejšímu pozdnímu návratu z prohlídky sochy Svobody jsme se rozhodli odložit návštěvu jižní části Manhattanu na dnešek. Jedním z nejznámějších míst zde je Wall Street, na které se nachází známá burza (Stock Exchange). Celá ulice je tvořena luxusními domy, bankami a restauracemi. Budova burzy je velmi nápadná svou architekturou. V její blízkosti naleznete nejen další mrakodrap Donalda Trumpa ale i mnoho jiných, jejichž fasády zdobí štíty se jmény nejznámějších světových bank. Právě před jednou z nich byla druhý den brzy ráno odpálena bomba, což jsme se dozvěděli druhý den z tisku. Výbuch nebyl ničivý jako v případě útoku na World Trade Center před několika lety a tak vše skončilo pouze rozbitými výlohami.

Nedaleko Wall Street se nachází Pier 17, oblíbené místo vycházek, kde můžete posedět v místní restauraci s výhledem na Brooklynský most a dvě krásné plachetnice, která slouží jako muzeum. Naleznete zde také Fulton Fish Market, největší rybí trh ve městě. Pokud navštívíte tato místa, jistě nepřehlédnete světoznámý Brooklynský most, který se nachází v těsné blízkosti a dost možná neodoláte pokušení projít se po něm. Je známý také velkým počtem běžců a cyklistů, kteří se pokouší udělat něco pro své zdraví právě na tomto mostě, kde spolu se sportujícími obyvateli města proudí stovky aut. Neméně známy je také jako oblíbené místo sebevrahů, kteří se zde snaží ukončit život skokem do vody.

Brooklyn
Vstoupit na most můžete o několik bloků dále a po překonání křižovatky s hustým provozem vejdete na chodník vedoucí napříč celým mostem. Je rozdělen na část pro pěší a pro cyklisty silnou žlutou čárou. Po celé jeho délce je veden několik metrů nad úrovní silnice. Pokud se vydáte až na druhý konec mostu, vzdálený jednu míli, odměnou vám bude nádherný výhled na jižní Manhattan.

Naše cesta nekončila zde, tak jako v případě většiny turistů, ale pokračovali jsme dále do Brooklynu. Nejprve jsme sešli z mostu, pokusili se zorientovat a najít zastávku metra. Již na první pohled zde byl patrný rozdíl mezi zástavbou zde a na Manhattanu. Domy v Brooklynu jsou převážně nízké, dvou až tří patrové. Fasády jsou sešlé a na chodnících naleznete mnoho odpadků. Obyvatelstvo tvoří převážně přistěhovalci z Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Některé části jsou velmi nebezpečné, jako například Bedford Stuyvesant, Jamaica a okolí křižovatky Lafayette a Atlantic Avenue. Na ulicích uvidíte mnoho nejrůznějších existencí, bezdomovci počínaje a příslušníky pouličních gangů konče.

Ty rozpoznáte celkem snadno. Každá oblast je pod kontrolou gangu, jehož členové mají na sobě velmi podobné oblečení stejné barvy. Pokud uvidíte skupinu pěti mladíků ve stejných modrých bundách, šedých čepicích a zelených kalhotách, kteří se poflakují na ulici a sledují kolemjdoucí, nebo něco prodávají v průchodu, máte téměř stoprocentní jistotu, že patří k některému brooklynskému gangu a prodávají drogy nebo zbraně. Těmto lidem je lepší se vyhnout, nevšímat si jich a rozhodně se s nimi nedávat do řeči. V nejlepším případě by jste mohli přijít o peněženku.

V Brooklynu jsme chtěli navštívit arabskou čtvrť a ochutnat vyhlášené speciality ze skopového masa. Také nás lákala vidina arabských krámků, pouličních prodejců a smlouvání, které jsem znal ze své návštěvy Egypta. Jedinou informaci o poloze této čtvrti bylo to, že se nachází v blízkosti Atlantic Avenue, která je však dlouhá několik kilometrů. Na cestu do těchto končin jsme se vydali linkou metra C, která projíždí přes nechvalně známou čtvrť Bedford Stuyvesant, kterou lze bez nadsázky přirovnat k Harlemu, jak strukturou obyvatelstva a zchátralým vzhledem, tak i mírou zločinnosti.

Během jízdy jsme se zabrali do hovoru a přestali sledovat stanice. Když se vlak rozjížděl ze stanice Kingston Avenue vytáhl jsem mapu s hrůzou zjistil, že další zastávkou je Uticca, která leží přímo v centru Bedford Stuyvesant, který jsme rozhodně navštívit nehodlali. Nebylo však na výběr, protože čím déle by jsme v metru zůstali, tím dál by jsme se do této čtvrti dostali a navíc za ní následuje Jamaica, jejíž pověst není o mnoho lepší. Museli jsme tedy vystoupit na stanici Uttica. Jakmile jsem vystoupil na nástupiště, poznal jsem, že sem opravdu nepatřím. Okamžitě jsem se stal středem nežádoucí pozornosti lidí čekajících na ostrůvku.

Potíže...
Všichni byli tmavé pleti a velice nedůvěřivě si mě prohlíželi. Největší zájem o mě projevovala skupina mladíků černé pleti, kteří měli až nápadně stejné oblečení a začali ukazovat směrem ke mně a vzápětí i něco křičet. Bylo mi jasné, že pokud zde zůstaneme stát, brzy se přihodí něco nepříjemného. Vyjít ze stanice na ulici jsme neměli odvahu a tak nám nezbývalo nic jiného, než vyjít po schodech do prostoru před prodejem jízdenek a doufat, že se nikdo ze skupiny mladíků za námi nevydá. Naštěstí vlak přijel dříve, než se za námi někdo vydal a na nástupišti zůstalo jen několik převážně starších lidí, kteří nevypadali nebezpečně. Další vlak přijel velmi brzy a za pár minut my jsme vystupovali na stanici Lafayette, kde jsme chtěli původně vystoupit.

Očekávali jsme, že vystoupíme na ulici, která bude plná arabských obchodníků, ale o to větší bylo překvapení, když téměř všichni, kdo kolem nás byli černé pleti. Podle mapy musela být velmi blízko Atlantic Avenue, kde se měla arabská čtvrť nacházet. Začali jsme se rozhlížet po nejbližším ukazateli s nápisem ulice, ale nejbližší byl asi o padesát metrů dál na protějším chodníku. Když jsme přišli blíž a přečetli si název ulice, která v mapě ani nebyla, začali jsme se rozhodovat, jestli se raději nevrátíme. Jakmile jsme se otočili zpátky, bylo nám okamžitě jasné, že dostat se zpátky k metru nebude jednoduché, protože právě u vchodu do stanice stála skupina asi šesti černých mladíků, která pravděpodobně patřila k některému z místních gangů.

Mladíci si nás se zájmem prohlíželi a někteří z nich divoce gestikulovali a pokřikovali směrem k nám. Jít k nim se nám nechtělo a tak jsme se začali rozhodovat kudy jít. Nedaleko nás stála korpulentní černá dáma, která působila důvěryhodným dojmem a tak jsme se k ní vydali, abychom zjistili, kde by mohla být Atlantic Avenue. Bohužel nám nepomohla, protože tvrdila, že tento název slyší poprvé. Nikdo jiný, koho by jsme se mohli zeptat kolem nebyl, pouze několik místních výrostků, kteří si nás již také všimli a začali na nás ukazovat. Asi dvě sta metrů odtud byla ulice, na které byl větší provoz a tím pádem, i větší šance že se vyhneme problémům.

Vydali jsme se tedy ulicí která vedla k velké nezastavěné ploše plné suti a odpadků. Ulici tvořily tmavé neomítnuté činžovní domy s požárními schodišti na fasádě. Když jsme byli asi v polovině ulice, ohlédl jsem se a zjistil, že za námi jdou dva ze skupiny černochů, která stála u vchodu do stanice metra. Další tři, podle oblečení patřící také k této skupině, stáli na druhém konci ulice. Bylo nám jasné, že se setkání s nimi asi nevyhneme a tak jsme zrychlili abychom kolem nich prošli co nejrychleji. Když jsme od nich byli asi pět metrů, prudce jsme odbočili, přešli na protější chodník a vešli do bočních dveří vedoucích do menšího obchodního domu ze kterého jsme po několika minutách vyšli hlavním vchodem který byl o několik metrů dál, ale pozornosti mladíků jsme neunikli. Naštěstí stálo asi padesát metrů odtud policejní auto ke kterému jsme zamířili. Skupina černochů díky tomu o nás přestala mít zájem a zmizela. Ještě chvíli jsme čekali a pak jsme přešli na druhou stranu ulice.

Nyní jsme mohli v klidu pokračovat směrem k ulici, která se ukázala být Atlantic Avenue. Zde jsem se již odvážil vytáhnout fotoaparát a pořídit pár snímků. Okolí nebylo moc hezké, ale fotografie zachytily atmosféru této nepříliš vábné části města.

Na Atlanic Avenue jsme se sice cítili bezpečněji, ale vzhledem k tomu, že se začínalo stmívat chtěli jsme tyto nevábné končiny opustit co nejdříve. Snažili jsme se najít stanice metra, ale ty byly nejspíš na ulici, odkud jsme přišli a tam se nám vracet nechtělo. Na ulici postávali prostitutky a pochybné existence, které pravděpodobně prodávaly drogy, ale nás si naštěstí nikdo moc nevšímal. Některé domy byly zčásti rozpadlé a místo některých jen haldy zčernalých cihel a odpadků. Lidé na ulici byli převážně černoši a Jamajčané, občas Indové a Arabové, ale žádný arabský obchod nebo restauraci jsme neviděli.

Asi po půl hodině chůze jsme uviděli první stanici metra a vedle ní obchod s magickými předměty Voodoo. V obchodě byla spousta knih, svíček, kostí a podobných věcí, včetně lidských lebek které působily ponurým dojmem. Hned vedle obchodu bylo jamajské bistro, kde jsme si dali kuře s rýží a spoustou koření, převážně kari. Jídlo bylo velmi chutné a tak jsme měli na závěr pobytu v Brooklynu alespoň příjemný zážitek.

Největší obchoďák...
Po večeři jsme nastoupili do metra a vydali se do jednoho z největších obchodních domů na světě, do Bloomingdale’s, které tvoří spolu s Macy’s hlavní nákupní střediska města. Oproti sešlé budově Macy’s působí budova Bloomingdale’s, veliká jako celý domovní blok výstavní dojmem, zejména díky bílé fasádě a výkladům se zlatými dekoracemi. Přízemí tvoří obrovská prodejní plocha s parfumerií a klenoty. Naleznete zde stánky všech světoznámých výrobců kosmetiky a téměř u každého vám rádi předvedou vůni na kousku testovacího papíru nebo přímo na vašem oděvu. U některých stánků se vás ani neptají a automaticky na vás stříknou dávku parfému bez ohledu na to, jestli se jedná o pánský, nebo dámský. Během několika minut na sobě můžete mít slušnou směsici všech světových vůní, ze kterých se vám může, zejména při jízdě výtahem doslova zatočit hlava. Rozsáhlé prodejní plochy jsou v několika poschodích rozděleny podle sortimentu zboží v ohromném množství. Pokud jste majitelem tučného konta jistě se vám zde může splnit sen o nákupním ráji.

Po více jak hodině strávené v Bloomingdale’s jsme si ještě před návratem dopřáli krátkou procházku ulicemi směrem na východ k mostu Queensboro Bridge, který spojuje Manhattan s Queensem a je bez pochyb jedním z největším v New Yorku. V noci je ozářen světly na závěsných lanech a reflektory stovek automobilů projíždějících po mostovce ve výši několika desítek metrů nad úrovní ulice. Pokud budete mít štěstí uvidíte osvětlenou kabinu lanovky, která převáží turisty podél mostu na druhý břeh.