Fotorepo - hlavni

New York IV. - Bronx, Queens

text: Jan Pospíchal

Pro tento den jsme měli vytýčeny dva cíle. První byla okružní jízda vlakem přes Bronx a jako další jsme si naplánovali návštěvu několika etnických enkláv v Queensu. Pro cestu do Bronxu vlakem jsme se rozhodli vzhledem k pověsti, kterou tato čtvrť má. Pokud by jsme použili metro, museli by jsme projet přes Harlem a jižní Bronx, což jsou čtvrti s nejhorší pověstí. Vzhledem k těmto okolnostem jsme se shodli na tom, že nám bude úplně stačit, pokud vše uvidíme z vlaku, který těmito místy projíždí a který jsme považovali za zcela bezpečný.

Queens
V Queensu jsme chtěli navštívit řeckou, arabskou a irskou čtvrť. V arabské jsme chtěli ochutnat místní speciality a v irské posedět u piva Guiness a vychutnat si atmosféru irského pubu.

Den jsme zahájili vydatnou snídaní v čínské restauraci nedaleko Broadwaye. Čínských restaurací najdete po celém městě opravdu velké množství. Jídlo zde je oproti jiným restauracím laciné. Rozhodli jsme se pro první restauraci, kterou jsme viděli a měli jsme zde možnost vybrat si z asi dvaceti jídel, z kterých asi polovina byla za jednotnou cenu 5$. V ceně jídla byla také polévka a nápoj. Rozhodl jsem se pro krevety s langustí omáčkou a rýží. Jídlo bylo opravdu výborné a bylo ho tolik, že mi bylo jasné, že pokud budu dnes něco jíst, tak až pozdě odpoledne v Queensu.

Cestou ke stanici metra jsme zahlédli velký obchodní dům K-mart v jehož výlohách byly poutače informující o velkých slevách. Poutače nelhaly, neboť slev zde bylo opravdu hodně a převážně až na 50% původní ceny. Sortimentem i cenami by se tento obchodní dům mohl stát nákupním rájem českých turistů. Ceny oblečení i bot byly natolik lákavé, že jsem zde nakoupil i já, přestože jsem byl rozhodnut, že nakupovat nebudu, abych nemusel celý den nosit tašku s nákupem. Vše dopadlo úplně jinak a po několika minutách jsem vycházel s téměř plnou taškou naplněnou převážně oblečením.

Po nákupech jsme nasedli na metro a vystoupili ve stanici Grand Terminal. Tuto stanici jsme již trochu znali z předchozí návštěvy. Celé nádraží je umístěno pod zemí a je tvořeno dvěmi úrovněmi. V horní si můžete zakoupit jízdenku, posadit se nebo využít služby místní restaurace. V dolní úrovni jsou nástupiště vlaků. Vše je přehledně označeno, pokladen je dostatek a k dispozici je také několik informačních přepážek. Vlakovou dopravu zde zajišťuje společnost Metro North linkami do měst ležících severně od New Yorku. Jednou z cílových stanicí je New Haven, ležící asi hodinu a půl jízdy směrem na sever. Vlak tímto směrem odjíždí přibližně každou půl hodinu a zastavuje v Harlemu, Bronxu a New Rochelle, který jsme si zvolili jako cílovou stanici. Jízdenka pro jednu cestu stála 4.25$.

Harlem
V 13:10 se náš vlak rozjel směrem k Harlemu, kde jsou koleje vyvedeny nad úroveň ulice. Tato část města je tvořena převážně neomítnutými cihlovými domy poznamenanými časem a účinky smogu. Již před první zastávkou vlaku na 125^th Street byly vyšší domy vystřídány zástavbou tří až pěti poschoďových domů s požárními žebříky na fasádě, které často nesou stopy po požárech. Mnoho domů je obklopeno haldami suti a odpadků dosahujícími výšky i několika metrů. Chodníky plné odpadků lemují vraky vozidel. Pohled na tuto zbídačenou část města je opravdu žalostný. Již na první pohled působí ulice nebezpečným dojmem. Pokud si chcete tuto čtvrť prohlédnout, použijte vlak, taxi nebo autobusy cestovních kanceláří, které zajišťují okružní jízdy.

Bronx
Zanedlouho vlak přejel most přes řeku Harlem a vjel na území Bronxu. Jak jsem očekával, tato čtvrť měla podobný charakter jako Harlem. Jeho jižní část je tvořena nízkou zástavbou plnou zčernalých domů, haldami sutě a odpadků. Pokud jste slyšeli cokoli o Bronxu, tak s velkou pravděpodobností je to takové právě v jeho jižní části. Celá čtvrť je velmi zanedbaná, domy sešlé, naleznete zde mnoho zbořenišť, které obývají bezdomovci a kriminální živly. Vzhledem k tomu, že bytová výstavba zde skončila před mnoho lety, nenaleznete zde žádné nové domy a staré jsou v sousedství vyhořelých, polorozpadlých nebo zcela rozpadlých činžáků. Tímto dostává domovní zástavba zcela zvláštní charakter, neboť zde běžně naleznete domy, v jejichž sousedství jsou pouze haldy suti a na druhé straně téže ulice několik domů, postavených těsně vedle sebe.

Některé oblasti jižního Bronxu jsou tvořeny pouze bloky neobydlených a rozpadlých domů, kde již nikdo nemá odvahu bydlet. Taková místa jsou zónami gangů, na které se nikdo neodváží vstoupit. Toto naštěstí platí jen pro některé oblasti Bronxu, převážně jeho jižní část. Pokud pojedete vlakem dále, směrem na sever, charakter čtvrti se postupně mění. Naleznete zde velké zalesněné plochy, průmyslovou výstavbu, množství malých domů, ale i spoustu luxusních vil. Sever Bronxu už působí spíše dojmem, že se nenacházíte v New Yorku, ale hodně daleko odtud.

Naší konečnou stanicí bylo New Rochelle. Zde jsme pouze vystoupili, porozhlédli se po okolí a během deseti minut nastoupili do vlaku, který nás dovezl zpátky na stanici Grand Terminal. Během první jízdy jsem se rozhodl vytipovat zajímavé objekty k fotografování a snímky pořídit cestou zpátky. Bohužel, vlak který nás vezl zpátky měl na oknech ve všech vagónech nataženou tmavou fólii, přes kterou se nedalo vyfotit vůbec nic. Nic z toho, co jsem zde popisoval tedy na fotografiích zachyceno nemám, ale ještě nás čekala okružní plavba kolem Manhattanu, kde snad budu mít více štěstí.

Zpět v Queens, Astoria
Po hodině a půl jsme byli zpátky na Grand Terminal, odkud jsme se přesunuli do stanice Times Square. Odtud jsme jeli na konečnou linky N, Ditmars Boulevard ve čtvrti Astoria. Tato část Queensu je místem o které se spolu v poklidu dělí tři etnické menšiny – řecká, arabská a indická. Domy zde jsou opravené, ulice čisté a bezpečné. Naleznete zde mnoho etnických obchodů a restaurací. Vycházka po ulicích Astorie je velice příjemná, není zde smog ani velký provoz. Pokud by jste chtěli v New Yorku bydlet, pak to zkuste zde.

Hlavním důvodem návštěvy této čtvrti byla ochutnávka místních řeckých a arabských specialit. Podařilo se nám nalézt řeckou restauraci, zařízenou v námořnickém stylu, kde byly speciality obou národů. Rozhodli jsme se pro řecké suvlaki a arabský šiškebab. Obě jídla tvořily kousky grilovaného masa na špízu, každé s doplňky typickými pro kuchyni země odkud pocházejí. Po výborné večeři jsme se vydali na krátkou procházku po místních uličkách, během které jsme navštívili indický obchod s oděvy. Sortiment zboží byl typicky indický, pestré látky a šátky, sárí a mnoho doplňků. Majitel obchodu byl Ind s turbanem na hlavě, oděný v pestrých látkách. Několik podobně oděných lidí jsme potkali i na ulicích, ale převážnou část obyvatelstva této čtvrti tvořili Řekové, kterých je zde více než půl miliónu. V Astorii je hned po Řecku největší komunita Řeků na světě. Pokud při návštěvě New Yorku vyšetříte pár hodin, rozhodně nevynechejte návštěvu této pěkné a zajímavé čtvrti.

Další cíl naší cesty byla oblast Jackson Heights, kde jsme chtěli navštívit irskou čtvrť Woodside. Vzhledem k tomu, že jsme měli dostatek času, rozhodli jsme se, že pojedeme metrem o několik zastávek dále a projdeme část Roosevelt Avenue pěšky. Vystoupili jsme na zastávce 90^th Street – Elmhurst Avenue, kde se nacházela latinská čtvrť. Během jízdy nadzemní dráhou metra se pomalu stmívalo a když jsme vystoupili ze stanice, byla již téměř tma. Celá Roosevelt Avenue v těchto místech byla plná nejrůznějších obchodů a restaurací, jejichž názvy dokazovaly latinsko americký původ jejich majitelů.

Latinské čtvrti nemají nejlepší pověst, ale na této hlavní ulici jsme se cítili bezpečně i přestože byla tma. Během cesty do Woodside jsme navštívili několik obchodů, včetně těch, kde můžete koupit vše za 99 centů. Rozdíl mezi Astorií a Jackson Heights je patrný již na první pohled. Pěkné domky a pohoda v Astorii jsou zde vystřídány čilým ruchem a zástavbou připomínající spíše Brooklyn. Patrný je zde i temperament obyvatel, na ulicích se ozývají vášnivé diskuse, křik, latinská hudba a hlučné klaksony. Procházka touto čtvrtí však rozhodně stojí za to, neboť se alespoň atmosférou ulic přenesete do jižních částí amerického kontinentu.

Jakmile se začal měnit charakter čtvrtí na evropský styl, bylo nám jasné že jsme se ocitli ve Woodside. Tato čtvrť je obývána převážně Iry, což je patrné zejména z názvů obchodů a restaurací, kde jsou španělská jména jako Gonzales nebo Sanches vystřídána typicky irskými. Najít zde pivnici nebyl problém. Rozhodli jsme se pro jednu z prvních, které jsme viděli. Volba byla opravdu dobrá. Zařízení pivnice tvořil dlouhý bar s barovými židlemi a kulečník, z reproduktorů hrála skvělá irská hudba, hosté se mezi sebou bavili rodným jazykem a popíjeli tmavé pivo značky Guiness, které jsme si s chutí dali také. Pivnice nás okouzlila svojí atmosférou tak, že se nám odtud vůbec nechtělo. Neradi jsme odtud asi po dvou hodinách odešli a vydali se k nejbližší zastávce metra.

V obchodě nedaleko hotelu jsem se rozhodl koupit pečivo na snídani. Nejdříve jsem si nemohl vybrat, ale nakonec jsem se rozhodl pro kulatý bílý chleba, který nesl označení “košer”. Byl nejen velmi dobrý, ale vydržel být měkký a čerstvý více jak dva dny.

text: Jan Pospíchal