V Tonopah kdysi soutěžilo o čtenářskou přízeň pět novinových titulů

Pustou zemí zlaté Nevady
Area 51 – Goldfield – Tonopah

text a foto: Radek Adamec
mapa
linky: Goldfield, Area 51, Tonopah

Půlhodina jízdy na severozápad od Las Vegas dálnicí č. 95 stačí důkladně pročistit hlavu a vytlačit vzpomínky na přecpané ulice velkoměsta. V suchém údolí v úpatí pohoří  Spring Mountains se nejprve objeví kolonie dužinatých stromů Joshua Tree a pak jen nehostinná kamenitá poušť. V srdci Spring Mountains pod vrcholem Charleston Peak (3632 m) se mimochodem od prosince do dubna dobře lyžuje. Středisko Las Vegas Ski and Snowboarding dělí od silnice pouhých třicet kilometrů asfaltové vozovky. V osadě Amargosa Valley se dvěma pumpami a restaurací odbočuje první ze tří cest (další jsou v Beatty a Scotty’s Junction), které vedou do kalifornské rezervace a největšího národního parku v USA Údolí smrti – Death Valley.

Přísně tajné!
Zatímco tedy nalevo od silnice leží přírodní skvost první velikosti, napravo se rozkládá gigantická vojenská základna Nellis Air Force and Gunnery Range. Je jen o něco málo menší než celý stát Connecticut. V tomhle nepřístupném a hornatém místě odpálila armáda od roku 1951 devět set atomových bomb. Hned zpočátku schytaly oblasti severovýchodní Nevady a západního Utahu velké dávky radiace. Od konce 50. let proto vojáci pokračovali s jadernými testy pouze pod zemí a v roce 1992 s nimi skončili úplně.

O této supertajné zálkadně nejnovějších stíhaček, špionážních letounů a ultramoderních zbraňových systémů kolují těžko uvěřitelné historky a nepotvrzené pověsti. V okolí jezera Groom Lake v severovýchodním rohu základny má být tajemná zóna S4 či Area 51 s podzemními laboratořemi a hangáry, kde probíhají experimenty s materiály mimozemských civilizací a výzkumy vraků létajících talířů. S kontroverzním odhalením přišel v květnu 1989 Bob Lazar, který na záhadném projektu údajně pracoval. Žádný přesvědčivý důkaz o pravdivosti svých slov ale nepředložil. Lidé jej buďto považují za šílence, který si všechno vymyslel, nebo za oběť vojenské konspirace.

Slavný Goldfield Hotel, jehož elektrický výtah mu záviděli i v San Francisku

To nejlepší město duchů
Vydržíme-li jízdu opuštěnou krajinou, dojedeme po třech a půl hodinách do Goldfieldu – nejpůsobivějšího „města duchů“ Nevady. V roce 1906, kdy zde horníci vykopali zlatou rudu za rekordních 11 milionů dolarů, žilo v Goldfieldu 30 tisíc lidí. Několik zachovalých budov je výmluvným svědectvím bývalé elegance horského města a jeho živých ulic. Mezi nimi

Ve své době byl Goldfield v kursu. Tady přijel celý cirkus i se slony

nejvíce kouzelný hotel Goldfield Hotel, jehož přepych a elektrický výtah mu záviděl nejeden hoteliér v San Francisku. V salonu Tex Rickard's Northern byl tak dlouhý barový pult, že u něj muselo sloužit 80 barmanů najednou, aby se dostalo na každého zákazníka. V roce 1912 zlaté žíly vyschly a město zaniklo stejným tempem, jakým před deseti lety povstalo z prachu pouště v pohoří Cactus a Silver Peak Range.

Líný milionář
Když v nedalekém Tonopah zapadá slunce, město jakoby se halilo do zlatého pláště. Tmavě rudý nádech nejprve zakryje špičky hor, pak zachytí kámen a cihly hotelu Mizpah a nakonec sestoupí do ulic. Blikající neony motelů a kasina The Station House sem tam přesvítí těžce naložený truck. Tonopah je dnes tichá příjemná osada v horách a po mnoha stovkách kilometrech prakticky první vhodné místo, kde se dá přespat. V dobách zlaté horečky a důlního magnáta Jima Butlera na počátku 20. století zde stálo třicet salonů, nevěstinec, kostely, divadla, pět bank, herna a o přízeň čtenářů soutěžilo pět vlivných novinových listů. Butler, jehož doly tohle všechno zaplatily, býval energický a zdatný prospektor, ale nesmírně líný horník. Zlatonosné pozemky pronajímal, aniž se staral o bohatství, které tam jiní nalezli. Ovšem zdá se, že mu tahle vlastnost nesla více než samotná těžba. Ve skanzenu Historic Mining Park na severu městečka jsou vystaveny pozůstatky důlních zařízení, těžebních věží a několik původních chatrčí, kde dříve žili horníci. Zaujmou i dva historické záchody. Při jejich prohlídce získáme dojem, že některé věci dělali předci úplně stejně jako my. (Visitor Center – denně: 10-17 hod, $3/osoba)

Tip na závěr
Z Tonopah se velmi jednoduše dostaneme k národnímu parku Yosemite a jezeru Mono Lake v Kalifornii. Stačí pokračovat po silnici č. 6 dále na západ, překročit horský průsmyk Montgomery Pass (2184 m) a v Benetu uhnout na cestu č. 120.