Mount Rainier National Park

Dřímající velikán

Autor: Radek Adamec

Mount Rainier NP:
mapa (73kb)
oficiální link

Mount Rainier není rozhodně žádný diblík. Na nejvyšší horu Alp Mont Blanc mu chybí pouhých 400 metrů. Navíc není jen bezduchou masou kamení, ale dřímajícím vulkánem. Je nedílnou součástí sopečných kaskád, jejichž koncovky tvoří Mount Garibaldi v kanadské Britské Columbii a o dobrých dva tisíce mil jižněji Lassen Peak v Kalifornii. Opakované výbuchy zmíněného Lassen Peak v letech 1914-21 a zejména Svaté Heleny v roce 1980 jsou výstrahou svědčící o trvalém nebezpečí sopečných erupcí.

Davy lidí však táhne něco více, než jen sopečný původ velikána. Nespoutaná divočina, modrozelená jezera, vodopády, sněhobílé ledovce - to jsou nyní hlavní devízy parku. Vozem je přístupný prakticky ze všech směrů a jeho poloha poblíž Elliottova zálivu z něj činí oblíbenou zastávku seattlských výletníků.

Sunrise Visitor Center na sveru a Henry M. Jakson Visitor Center na jihu jsou ústředními body parku. Sunrise navštěvují spíše přírodnější typy. Navíc je hlavní branou k Emmonsovu ledovci - jinak také největšímu z několika desítek mohutných ledovců hory. Jackson patří spíše komerci. Je dobře přístupný vozem (vlastně až do výšky 2,5 km), nabízí skvělé panorama vrcholu (hlavně při západu) a je také výchozím bodem celé řady kratších i delších stezek. Mimochodem: vstupné pěti dolarů za auto patří k nejnižším do národního parku v celých USA.

White River
My s Nicol zvolili severní stranu, neboť jsme zde tušili daleko méně lidí a také to měli více po cestě ze Seattlu. Kemp ve White River je skutečnou lahůdkou. Nabízí neopakovatelnou atmosféru praskajícího ohně v dokonalém přírodním prostředí a také průhled průsmykem daleko až k Inter Glacier (Meziledovci). Byť jsme přijeli pozdě večer, byla celá řada velmi hezkých míst stále k dispozici. Za událost sklonku dne lze snad označit skvěle odehranou partii piškvorků, v níž Nicol prohrála jen 5:4!!

Tundry v Mount Rainier Natioanl Park

K Frozen Lake
V devět ráno zelo parkoviště Sunrise Visitor Center prázdnotou. Po krátké poradě jsme vyšlápli na 12ti kilometrovou túru (mapa) směrem k Frozen Lake. Srpnové sluníčko jen stěží vymaže chlad vysoké nadmořské výšky. Teplé oblečení i na sebekratší výlet je proto podmínkou. Od jezera nás ostré stoupaní vyvedlo k hřebenu Burroughs Mountain, kde je vrchol Mount Rainier - respektive Columbia Crest, jako na dlani. Studený dokonale průzračný vzduch, kontrastní světlo a tundra s alpinkami vůkol útočily neobytně na naše smysly. Závistivě jsme sledovali černé lidské tečky jak krok za krokem ukrajují z nemalé výšky Meziledovce (2958m) a pomalu otočili zpět. Stezka nyní mířila dolů, aby se letmo dotkla Shadow Lake (Jezero stínů) a po dalších třech kilometrech skončila opět v Sunrise. Nedlouhý peší výlet nás nestál více jak tři a půl hodiny času. Zato v nás ale zanechal intenzivní prožitek vysokohorské atmosféry.

Sunrise kolem jedné odpoledne, tedy v době našeho návratu, okupovaly stovky výletníků. Až na ně - nebylo návštěvě Mount Rainier co vytknout. O tom, jak jsme putovali na sopku Svaté Heleny, ale hlavně o našem večerním bloudění, zase v samostatném povídání...

Autor: Radek Adamec

Mount Rainier NP:
- mapa ( 73kb)
- oficiální link