Fotorepo - hlavni

Mono Lake Tufa - California

Vítejte v Mono Basin (Mono Lake, California)

text: Montana
foto: Radek Adamec
Převzato se svolením ze serveru Montana Club, email

Mono Lake Tufa:
oficiální link
mapa

Drsná krajina, kde jsou horké pouště ohraničené vrcholky zasněžených hor, kde mráz a oheň z nitra planety vytvořily unikátní sopečné kužely, kde je popel roztroušen po ledovcem vyhlazených skalách .Těmito slovy popsal americký přírodovědec John Muir svoji první návštěvu pohoří Sierra Nevady.

Podobné pocity jsem měl, když jsem před sedmi lety poprvé projížděl Kalifornií. Byl jsem překvapen vysokými, i v létě zasněženými kopci tohoto pohoří. Poprvé jsem viděl zdejší slaná jezera a udivil mne pouštní charakter celých údolí a plató. Velká část tohoto turisticky vyhledávaného státu USA leží ve srážkovém stínu a tak si Kaliforňané v údolích vybudovali vodní nádrže. Nádrže zachycují vodu z přítoků které jsou zvláště na jaře, v době tání, velice divoké. Některé menší řeky však s postupujícím létem často vysychají a koncem srpna čeká tento osud i mnohé nádrže. Ne proto, že by se všechna jejich voda vypařila, ale proto, že slouží k zavlažování ovocných stromů a vinic v celé Kalifornii. Snad proto tady, v kraji, který vždy oplýval nerostnými surovinami, bývá voda často cennější než zlato.

Drsné údolí
V západním pohoří Kordiller, mezi hřbety Sierra Nevada a Panamint Mountains , leží proláklina Mono Basin. V jejím středu najdete unikátní slané, bezodtokové jezero. Místo, které je pouhých 350 km od Tichého oceánu bylo kdysi plné vody a života - dnes torzo jezera Mono Lake.

Již z pohledu na mapu jsou patrné obrovské teplotní i geologické rozdíly. Ve východním Death Valley leží nejnižší místo severní polokoule / 86 metrů pod hladinou oceánu - Badwater/ zatímco se na západním horizontu rýsují 3000 metrů vysoké kopce .Za nimi, za sedlem "Tioga Pass", začíná snad nejznámější národní park na světě - Yosemite.

Severně, blízko města hazardních her Rena, najdete další známé jezero Lake Tahoe. Je větší, sladkovodní a leží v podstatně vyšší nadmořské výšce. Vedle něj najdete údolí zlaté horečky Squaw Valley a přesně na druhou světovou stranu jsou nehostinné Nevadské pouště. V této horké pouštní pustině byl poprvé v dějinách lidstva testován atomový výbuch.

Geologická historie jezera
Plató jezera Mono Lake má velice bohatou vulkanickou historii. Jezero samotné je ze tří stran obehnáno tmavými kužely - vulkány různého stáří. Na severu se vypíná kopec Bodie. Tento sopouch tu vyrostl asi před jedním milionem let. Daleko později, v době zlaté horečky v Kalifornii, v jeho blízkosti vzniklo stejnojmenné zlatokopecké městečko. V době své největší slávy mělo přes 50 tisíc obyvatel a neblaze se proslavilo svojí brutalitou. Říkalo se, že zločin, násilí a loupeže tu byly na denním pořádku. Dva ostrovy uprostřed jezera jsou také výsledkem dodnes žhavého nitra země. Jeden z nich, ten mladší - Pahua Island, vznikal před pouhými 23O lety.

Řada horkých pramenů a vývěrů dokazují, že je tato oblast stále vulkanicky aktivní. Vyvěrající voda vytvářela od pradávna pod hladinou celé obrovské podvodní zahrady. Říká se jim Tufy a jsou to vlastně travertinové formace vystavěné ze základních přírodních elementů - vápence a uhlíku. Podzemní vápencem nasycená voda probublává na povrch a reaguje tak s prvky uhlíku, které jsou obsaženy v jezeře. Tím vzniká karbon uhlíku, který se v podobě bílého kamene usazuje a vytváří tak velmi zvláštní, až 10 metrů vysoké věžovité útvary. Tufy zůstávaly lidským zrakům po tisíce let skryty pod hladinou jezera.

Během své milionové existence nemělo jezero nikdy odtok. Pouze v době ledové, tedy asi před l0-ti tisíci lety, mělo hladinu vody tak vysokou, že se jednou přelilo. Přítokem jezera jsou prameny z okolních hor Sierra Nevady, které svoji pouť končí vypařováním z obrovské vodní plochy - vzniká slané jezero. Koncentrace soli je zde tak vysoká, že se u něj uplatňuje nadnášecí efekt.

Mono Lake Tufa - California

Dostupnost
Západní, severní i jižní břehy jezera jsou nejlépe dosažitelné terénním vozem. Při návštěvě vás často zaskočí velmi silný vítr , který vám může způsobit značné nepříjemnosti, včetně zvýšeného nebezpečí plavby na člunu. Správa parku proto doporučuje držet se v blízkosti břehu, a v žádném případě se nesnažit jezero přeplout. Změny počasí a větru jsou tu v důsledku zmenšení plochy jezera, velmi rychlé a nepředvídatelné.

Ostrovy uprostřed jezera, jsou v době hnízdění ptáků , od dubna do července, uzavřeny pro veřejnost. Tufy, které jsou dnes po odčerpání vody již obnažené zrakům diváků jsou nejzajímavější v jižní části jezera/.

Mrtvé moře
Mark Twain kdysi prohlásil, že Mono Lake je mrtvé moře Kalifornie. Pokud se na něj ale podíváte blíže, zjistíte, že přestože jezero neoplývá tolik životem jak je tomu u jiných sladkovodních jezer, některým živočichům zdejší slaná voda svědčí. Ti se dokonale přizpůsobili místním podmínkám. I když v jezeru nežijí žádné ryby, živých organismů je zde na miliony. Úplně nejmenším je řasa zvaná Algae, která je nejlépe viditelná při extrémních světelných podmínkách, kdy zbarvuje celé jezero. Na jaře je voda zelená natolik, že pod hladinou není vidět více než na jeden metr. Tato barva vypovídá o přítonosti zelené algae - mikroskopické jednobuněčné rostliny, která je základením kamenem života v celém živočišném řetězci jezera. Tato skromná jednoduchá rostlina potřebuje ke svému životu pouze rozklad organických zbytků a světlo.

Nejviditelnějším hmyzem na Mono Lake je jakýsi druh much. Přestože je příbuzná nepříjemným mouchám na březích oceánů /Kelp Flayes/, sotva vás tyto mouchy budou obtěžovat. Dávají přednost řasám algae, kterou hledají buď v samotné vodě, nebo na břehu. Kukly tohoto hmyzu kdysi sloužily jako hlavní zdroj potravy původních obyvatel. Ti je používali i k obohacení svého chudého jídelníčku, tak, že kukly směňovali s okolními kmeny za kukuřici.

Životní cyklus tohoto hmyzu začíná kladením vajíčka na skalní útvary poblíž břehu. Po několika dnech se z vajíčka vylíhnou tencí červi, kteří plavou vodou a živí se řasami. Za několik týdnů se tihle živočichové přichytí na okolní skály , kde jejich kůže začíná tvrdnout. Tento proces koresponduje v říši motýlů se stádiem zakuklení. Během jednoho až třech týdnů se z kukly vylíhne dospělý jedinec, který vyplave na povrch. Celý tento uzavřený cyklus může trvat, v závislosti na teplotě, od dvou do šesti měsíců. Čím je voda nebo vzduch studenější, tím je celý proces delší.

Dalším živočichem, který ve vodě žije, je Brain Shrimp - druh krevety, který byl před mnoha miliony lety stejný jako v oceánu a znamená důležitý zdroj proteinů pro hnízdící ptactvo.

Vědci na jezeře napočítali na 3OO druhů ptáků / 8O jich obývá jezero celoročně/. Na vrcholu sezóny jich je na jezeru vidět tolik , že pokrývají téměř celou vodní plochu. Máte pak dojem , že po jejich zádech můžete suchou nohou přejít až k ostrovům. Opeřenci si toto hnízdiště nevybrali náhodou. Věže, které tady díky snížení hladiny obnažily svoji tvář, jsou výhodnou přirozenou obranou proti dravcům jako jsou lišky nebo kojoti. Kolem března můžete spatřit na 5O tisíc racků , kteří každoročně překonávají zasněžené vrcholky Sierra Nevady, aby dosáhli břehů tohoto jezera .V září jsou už mladí ptáci natolik silní, že jsou schopni vrátit se zpět přes hory, na pobřeží Kalifornie. Odtud se až v dospělosti, po dalších čtyřech letech, vrátí zpět na jezero k obnovení dalšího života.

Jiné ptactvo, které jezero navštěvuje, loví v jakémsi týmu. Živí se převážně alkalickými mouchami a to nejen vybíráním larev ze dna, ale i jejich letícími družkami. Na vodě vytváří úzké kruhy skupin, svýma nohama pádlují vodu tak, že jim zvířené bahno přinese potravu až k zobáku. Když se dostatečně nasytí potravou /asi dvojnásobná váha larev, než sami váží/, pokračují dál do Bolívie, Argentiny nebo do jižních oceánů. Vzdálenost, kterou musí urazit je mnohdy přes 5OOO kilometrů dlouhá a celý let by nonstop trval 6O hodin.

Vápníkové Fufy - Mono Lake, California

Ohrožené jezero
Každým dnem přichází 3,4 milionu Los Angelských obyvatel do konfliktu s ekosystémem jezera Mono Lake. Jednoduše tím, že doma otočí kohoutkem vodovodu.
Všechny problémy začaly vlastně již roku 1905, kdy bylo zřejmé, že městu Los Angeles nebudou stačit přirozené zdroje pitné vody. Městská správa tehdy velice intenzivně hledala nové možnosti. Byla postavena "umělá řeka" - kanál z řeky Colorado. Ještě později, před 5O lety, kdy byly městu Los Angeles uděleny práva čerpání sladké vody na přítocích jezera Mono Lake, byly vybudovány postupně dva akvadukty . Do města začalo proudit 15 % spotřeby této drahocenné kapaliny. Navíc, než se voda dostane k americkému spotřebiteli popožene cestou na 9 vodních elektráren, a překoná úctyhodnou vzdálenost 300 km. Zdálo se, že projekt zabezpečí městu tolik potřebnou kvalitní vodu, včetně jistých ekonomických výhod.

Toto rozhodnutí mělo za následek poklesnutí hladiny jezera o téměř 13 metrů a tím ohrožení veškerého jezerního ekosystému. Původní plocha jezera se po letech zmenšila o 23 % /z původních 33,5 km˛ na 25,85 km˛/.

Téměř půl milionu let si jezero díky rovnováze přítoků a vypařování vybudovalo 2,5 x větší slanost vody než je v Tichém oceánu. Nyní v závislosti se snížením obsahu jezera se koncentrace soli nepřirozeně zvyšuje. Organismy, které ve vodě žijí, to nutí k většímu výdeji energie potřebné na přefiltrování vody. Právě té energie, která jim potom chybí ke zdravému růstu a reprodukci. Se snižováním hladiny dochází také k vytváření umělých mostů na ostrovy, po kterých se pak snadno dostávají dravci k hnízdištím ptáků.

Vědci předkládali katastrofické scénáře a tak v roce l978 vznikla organizace, která se společně s řadou nadšenců zapojila do boje o existenci tohoto koutu země. Lidé, kteří tady v jižní Kalifornii žijí, mají pohled a názory na problém značně odlišný než ti, kteří reprezentují žíznivé město Los Angeles. Společně se snaží, aby hladina jezera zůstala aspoň na dnešní úrovni. Odčerpávání vody a jeho důsledky jsou složité procesy, kterými se zabýval i kalifornský soud. Ten po mnoha přípravách vydal v roce l983 nařízení , že k udržení přijatelné rovnováhy nesmí hladina klesnout pod 6377 stop /1932 m.n.m./. Zároveň soud shledal licence města Los Angeles zastaralými a stanovil obnovení všech čtyř přítokových zdrojů jezera. Poprvé po padesáti letech voda opět proudila řečištěm až dolů do Mono Lake a po cestě obnovovala život, který tu byl před rokem l94l.

Není nadsázkou , že jezero za svůj život vděčí především mnoha dobrovolníkům, kteří se po l5 let snažili v různých jednáních, soudech a prognózách prosadit svoje názory na záchranu jezera. Dosáhli toho, že se z této země nestal obrovský kus mrtvé pouště. Všechno to zní jako pohádka s dobrým koncem, ale...

Přesto se i po tomto oficiálním rozhodnutí řada politiků snaží toto rozhodnutí zvrátit - boj o záchranu jezera pokračuje. Lidé starající se o budoucnost jezera vědí, že jedině informovanost a osvěta veřejnosti může věci pomoci.

V návštěvním středisku poblíž jezera najdete mnoho literatury, grafy a žádosti o dotace. Pomoc lidí jako vy a tlak veřejného mínění může znamenat vyrovnání sil na miskách vah. Jedině tak může zůstat tento drsný kout země zachráněn pro další generaci.

text: Montana
foto: Radek Adamec
Převzato se svolením ze serveru Montana Club, email

Mono Lake Tufa:
oficiální link
mapa