Totem v Lava Beds: memento jediné indiánské války na území Kalifornie, v níž lid kmene Modoců ztratil svůj domov V zemi kmene Modoců (Lava Beds, California, srpen 2000) foto a text: Radek Adamec Lava Beds National Monument: mapa (pdf 26kb) oficiální link Nebýt přísných inspektorů, šofér ani nepozná, že dal právě sbohem zvlněným stepím Oregonu a zavítal do nejsevernějších periférií slunné Kalifornie. Závory kontrolní stanice blokují průjezd. Přísní inspektoří řeknou své "Hello..., odkud a kam jedete," a pak čenichají v naději, že objeví kontraband. Nebaží ale po zbraních či nukleárním palivu, nýbrž sazeničkách, semenech či ovoci, aby z vůle zákona chránili kalifornské farmáře před zakázanými dovozy zemědělských produktů. Sopečný pás Cascade Range zde pozvolna končí svou pouť, na níž z Britské Columbie v Kanadě urazil dobré tři tisíce kilometrů. Na konci předlouhého hřebene vůlkánů leží i národní park Lava Beds s neslavnou a o to zajímavější historií jediné indiánské války na území Kalifornie. Ze silnice č. 139 běžící k jihu do nevadského Rena je to jen nepatrná zajížďka. Na rozdíl od severněji položených sopečných parků není Lava Beds příliš hornatý. Pouze jeho jižní straně osamoceně vévodí šestnáctset metrů vysoký kráter Schonchine Butte. Zbytek tvoří mírně zvlněný terén na míle daleko zalitý černou lávou a prorostlý keři šalvěje. Válka kmene Modoců Po dlouhých čtyřista let před příchodem bílého muže bylo území Lava Beds zemí indiánského lidu Modoců. Život kmene se od základu změnil v polovině 19. století, kdy se do jejich tradičního teritoria počali stahovat bílí osadníci. Po několika potyčkách byli Modocové donuceni vzdát se svých odvěkých lovišť a přesídlit do rezervace, kterou měli sdílet s tradičními kmenovými nepřáteli - Klamathi a Snakei. Se skřípením zubů souhlasili… Po několika měsících se opět vrátili. Tehdy však došla trpělivost majoru Greenovi, veliteli klamatské kavalérie, který se rozhodl vysídlit Modoci vojenskou silou. Začal nešťastně - totiž nelidským vypálením indiánské vesnice. Modocové pod vedením náčelníka Kientpoose, jemuž také říkali Kapitán Jack, bleskově kontrovali a nemilosrdně zmasakrovali 14 osadníků. V dramatické ústupu před pravidelnou armádou se Modocové opevnili na jižních březích jezera Tula v lávových polích dokonale ztvarovaných v přírozená opevnění. Poměr sil byl jednoznačný. Armáda čítala na tři stovky dobře vyzbrojených a tvrdou službou vytrénovaných mužů. Proti nim stála padesátka madockých bojovníků, kterým v boji pomáhali jejich ženy a děti. Greenovi vojáci nejprve podcenili dobře kryté Indiány a ve zbrklém útoku utrpěli těžké ztráty včetně drahoceného proviantu. Boje nabraly charakteru vleklé zákopové války trvající více než půl roku, která strhla sympatie veřejnosti částečně na stranu Indiánů... Vražda vyjednavače Americký prezident Grant dokonce pod vlivem veřejného mínění zorganizoval mírovou misi, do jejíhož čela postavil generála Canbyho. Vyjednavač se snažil s Kientpoosem dobrat nové smlouvy a zabránit dalšímu krveprolití, ale při osobních hovorech přišel neohrožený generál rukou zrádce o život. Mírové jednání skončilo fiaskem. Po dalším vytrvalém útoku armády, útěku a zběsilém pronásledování byl nakonec Kapitán Jack dopaden a se svými nejvěrnějšími spolubojovníky v říjnu 1873 pověšen. Zbytek kmene nechala vláda přemístit do suché, neúrodné a sluncem rozpálené Oklahomy. Tím skončila jediná indiánsko-kalifornská válka. Kientpoosovo provizorní opevnění je možné prozkoumat v severní části parku v místě zvaném Captain Jack Stronghold. Jeskyně plné zázraků Poněkud nudná jízda zbytkem parku utvrdí povrchního turistu v dojmu, že zde není nic dalšího k vidění. Jenže pravé zázraky čekají ve více než třech stovkách sopečných jeskyň, z nichž minimálně třicítka je přístupná veřejnosti. Nejvíce je jich na jihu v těsné blízkosti Visitor Center Indian Well, kde je také nejdříve nutné z bezpečnostních důvodů návštěvu kterékoli jeskyně ohlásit. Rangeři se nespoléhají na osobní dovednosti návštěvníků a nepustí je do nitra země, dokud nejsou ověšeni nejméně třemi zdroji světla - jednoduše baterkami. Zadarmo je amatérským průzkumníkům i půjčí. Stativ je k fotografování v jeskyních pochopitelně nezbytný. A je co fotit: korálově barevné lišejníky, krápníky, zborcené stropy, pohádkově tvarované tunely a třpytivé rampouchy věčného ledu. Netopýří pýcha Ochránci parku jsou nesmírně pyšní i na čtrnáct druhů netopýrů žijících v jeskyních úkrytech. Jeden z nich přežívá zimu v hybernaci (zpomalení životních funkcí), podobně jako například medvědi. Než se ale "uloží" ke spánku, splní samečkové své reprodukční povinnosti - nikoli však doslova a do písmene. Samičky uchovají oddělené čerstvé sperma ve svém těle a teprve s příchodem jara, až se sémě rozehřeje, dojde k samotnému oplození. foto a text: Radek Adamec Lava Beds National Monument: mapa (pdf 26kb) oficiální link