Sestup
na Phantom Ranch (Arizona)
foto
a text: Radek
Adamec
Grand Canyon National Park:
oficiální
link
mapa
(pdf 185k)
Fotogalerie
Území
Hopiů, jímž se nyní prodíráme do blízkosti Velkého
Kaňonu se noří zvolna do stínů. Vysoký obsah železa
zvětralých skal rozehrává ve světle zapadajícího
slunce překotnou symfonii barev. 350 kilometrů
k jižnímu okraji kaňonu zvládáme za čtyři hodiny.
Noční jízdu "zpestřují" setkání s přebíhající
zvěří, při nichž brzdy kvílí ztichlou krajinou
a spolujezdec mlčí zabrán sám do sebe v touze,
aby to měl už za sebou.
Turistickou
vesnici Grand Canyon Village odkud ráno sestoupíme
k řece Kolorádo hodinu před půlnocí opouštíme
a unikáme z předražených oblastí parku. Míříme
na jih do Williamsu, městečka, které se dodnes
hřeje slávou legendární Route 66, po níž poprvé
začali před 70 lety proudit vozy z Chicaga do
Los Angeles. Věhlas Route 66 kulminoval v šedesátých
let, kdy Američané - definitivně v zajetí masového
motorismu - pendlovali v okřídlených Cadillacích
křížem krážem svou velkou zemí.
Zářivé
neony motelů slibují ubytování do 20 dolarů.
Nelžou. Platíme devatenáct V děsivých předpovědích
sněhových vánic usínáme v pastelových barvách
motelového pokoje.
V
šest ráno se chce ještě spát, ale nesnesitelné
pípání budíku je proti. Mrazivý rozbřesk vyhání
únavu z překotné jízdy předešlého dne. Nebe
je vymetené a slibuje opak mizérie. Máme na
spěch, ale dva autobusy s japonskými turisty
v bistru u silnice kříží mírně náš časový rozvrh.
U
Velkého kaňonu jsem osobně posedmé. To z nás
ovšem staré kamarády nedělá, neboť dole u dna,
jsem dosud nebyl. Má to své důvody. Považte:
obří hříčku přírodních sil o délce pětiset,
šířce dvaceti a hloubce dvou kilometrů každým
rokem zaplaví čtyři a půl milionu lidí. Většina
z nich míří k jižnímu okraji a většina také
plánuje cestu na léto, kdy v kaňonu panují čtyřicetistupňová
vedra a strmý výstup pak ještě dlouho straší
k smrti vyčerpané turisty hororovými sny.
V
červenci a srpnu je zde zkrátka nehezká tlačenice
znásobená ucpanými silnicemi a cvakotem fotoaparátů.
Opojné chvíle nad hlubinou brzy vystřídá utkvělá
myšlenka s naléhavým vykřičníkem: "Pryč
odsud!".
Muž
s orlím nosem a uhlově černými vlasy si letmo
přečte křestní jméno. "Uh, uh. Nejste náhodou
z Čech," ptá se ledabyle. Užasle kývnu.
Urostlý syn navažského národa dál ťuká do klávesnice
a vysvětluje: "Mám v Praze kamaráda stejného
jména, tak proto". Návdavkem přidá, jak
se při první návštěvě české metropole cítil
ztracen, ale při druhé byl OK. Pak inkasuje
dohromady 40 dolarů a vystaví stvrzenku. Na
poslední chvíli můžeme odložit stan a spacáky,
protože dvacka na osobu za přespání v ubytovně
Phantom Ranch na dně kaňonu se zdá být dobrou
cenou za vyprázdněné batohy.
Úzký
chodníček (Jižní Kaibab) se zbytky namrzlého
sněhu a tajícím bahnem nepříjemně klouže. Padá
prudce strmým svahem a je proto kratší, než
zbývající trasy a šetří síly cestovatelů. Zrychlený
dech zaniká v hlasitém frkání houževnatých mul,
které s starají o zásobování spodku kaňonu.
Hýkavci vynášejí i mohovitější turisty, kteří
jsou pro své pohodlí ochotni obětovat dvě, tři
stovky dolarů. Cestou dolů se rozevírá netušený
rejstřík úchvatných panoramat. V strašlivém
šklebu obnažené vrstvy horniny by mohli jazykem
geologů vyprávět o dobách dávno minulých. Skalní
bloky výšky jednoho a půl kilometru jsou rovněž
zprávou o trpělivé práci řeky Kolorádo, která
se poprvé zařízla do dna kdysi mělkého moře
před nějakými šesti miliony lety.
Nohy
zvolna těžknou a pobolívají drobnými puchýři.
Řeka je na dohled. V zkalené lince jejího řečiště
se myšlenkami vracím k třicátým narozeninám
Bretta LeCompteho. Před několika týdny si nadělil
prazvláštní dárek výjimečného výkonu. Během
čtrnáctihodinové kombinace chůze a klusu sestoupil
z jižního okraje do nitra kaňonu, přešel jej
napříč, vystoupil na severní okraj a pak se
vrátil zpět. Pro představu: za neuvěřitelně
krátkou dobu urazil 70 kilometrů, zdolal sedm
výškových kilometrů a vypil 14 litrů vody.
Visutý
most nás vede na opačný břeh řeky. Stezka pokračuje
k oáze černých amerických topolů. Mezi nimi
se ukrývá Phantom Ranch s prostou budovou jídelny
a restaurace a několika chatkami na přespání.
Krátký den tak tak stačí k přemýšlivému rozjímání
u sklenky vína. Klobouk dolů před rukou podnikavce,
která tento opuštěný koutek civilizace na dně
kaňonu zbudovala.
Výstup
bývá náročnější. Volíme delší a příjemnější
trasu s romantickým jménem Stezka jasného anděla
- Bright Angel Trail. Po čtyřech a půl hodinách
a 15 kilometrech stoupání přichází vrchol a
s ním závěr vysilující chůze.
foto
a text: Radek
Adamec
Grand Canyon National Park:
oficiální
link
mapa
(pdf 185k)
Fotogalerie
|