ISO2MAC852Bez diakritikyEmailMalá domuVytvor si trasu dle vlastních kriteriíMapy míst kdekoli v USA

Zpět na mapu
Seznam autorů


Vyber stát:   

Sponzor stránky

Grand Canyon NP
Sestup na Phantom Ranch (Arizona)

foto a text: Radek Adamec

Grand Canyon National Park:

oficiální link
mapa (pdf 185k)
Fotogalerie


Území Hopiů, jímž se nyní prodíráme do blízkosti Velkého Kaňonu se noří zvolna do stínů. Vysoký obsah železa zvětralých skal rozehrává ve světle zapadajícího slunce překotnou symfonii barev. 350 kilometrů k jižnímu okraji kaňonu zvládáme za čtyři hodiny. Noční jízdu "zpestřují" setkání s přebíhající zvěří, při nichž brzdy kvílí ztichlou krajinou a spolujezdec mlčí zabrán sám do sebe v touze, aby to měl už za sebou.

Turistickou vesnici Grand Canyon Village odkud ráno sestoupíme k řece Kolorádo hodinu před půlnocí opouštíme a unikáme z předražených oblastí parku. Míříme na jih do Williamsu, městečka, které se dodnes hřeje slávou legendární Route 66, po níž poprvé začali před 70 lety proudit vozy z Chicaga do Los Angeles. Věhlas Route 66 kulminoval v šedesátých let, kdy Američané - definitivně v zajetí masového motorismu - pendlovali v okřídlených Cadillacích křížem krážem svou velkou zemí.

Zářivé neony motelů slibují ubytování do 20 dolarů. Nelžou. Platíme devatenáct V děsivých předpovědích sněhových vánic usínáme v pastelových barvách motelového pokoje.

V šest ráno se chce ještě spát, ale nesnesitelné pípání budíku je proti. Mrazivý rozbřesk vyhání únavu z překotné jízdy předešlého dne. Nebe je vymetené a slibuje opak mizérie. Máme na spěch, ale dva autobusy s japonskými turisty v bistru u silnice kříží mírně náš časový rozvrh.

U Velkého kaňonu jsem osobně posedmé. To z nás ovšem staré kamarády nedělá, neboť dole u dna, jsem dosud nebyl. Má to své důvody. Považte: obří hříčku přírodních sil o délce pětiset, šířce dvaceti a hloubce dvou kilometrů každým rokem zaplaví čtyři a půl milionu lidí. Většina z nich míří k jižnímu okraji a většina také plánuje cestu na léto, kdy v kaňonu panují čtyřicetistupňová vedra a strmý výstup pak ještě dlouho straší k smrti vyčerpané turisty hororovými sny.

V červenci a srpnu je zde zkrátka nehezká tlačenice znásobená ucpanými silnicemi a cvakotem fotoaparátů. Opojné chvíle nad hlubinou brzy vystřídá utkvělá myšlenka s naléhavým vykřičníkem: "Pryč odsud!".

Muž s orlím nosem a uhlově černými vlasy si letmo přečte křestní jméno. "Uh, uh. Nejste náhodou z Čech," ptá se ledabyle. Užasle kývnu. Urostlý syn navažského národa dál ťuká do klávesnice a vysvětluje: "Mám v Praze kamaráda stejného jména, tak proto". Návdavkem přidá, jak se při první návštěvě české metropole cítil ztracen, ale při druhé byl OK. Pak inkasuje dohromady 40 dolarů a vystaví stvrzenku. Na poslední chvíli můžeme odložit stan a spacáky, protože dvacka na osobu za přespání v ubytovně Phantom Ranch na dně kaňonu se zdá být dobrou cenou za vyprázdněné batohy.

Úzký chodníček (Jižní Kaibab) se zbytky namrzlého sněhu a tajícím bahnem nepříjemně klouže. Padá prudce strmým svahem a je proto kratší, než zbývající trasy a šetří síly cestovatelů. Zrychlený dech zaniká v hlasitém frkání houževnatých mul, které s starají o zásobování spodku kaňonu. Hýkavci vynášejí i mohovitější turisty, kteří jsou pro své pohodlí ochotni obětovat dvě, tři stovky dolarů. Cestou dolů se rozevírá netušený rejstřík úchvatných panoramat. V strašlivém šklebu obnažené vrstvy horniny by mohli jazykem geologů vyprávět o dobách dávno minulých. Skalní bloky výšky jednoho a půl kilometru jsou rovněž zprávou o trpělivé práci řeky Kolorádo, která se poprvé zařízla do dna kdysi mělkého moře před nějakými šesti miliony lety.

Nohy zvolna těžknou a pobolívají drobnými puchýři. Řeka je na dohled. V zkalené lince jejího řečiště se myšlenkami vracím k třicátým narozeninám Bretta LeCompteho. Před několika týdny si nadělil prazvláštní dárek výjimečného výkonu. Během čtrnáctihodinové kombinace chůze a klusu sestoupil z jižního okraje do nitra kaňonu, přešel jej napříč, vystoupil na severní okraj a pak se vrátil zpět. Pro představu: za neuvěřitelně krátkou dobu urazil 70 kilometrů, zdolal sedm výškových kilometrů a vypil 14 litrů vody.

Visutý most nás vede na opačný břeh řeky. Stezka pokračuje k oáze černých amerických topolů. Mezi nimi se ukrývá Phantom Ranch s prostou budovou jídelny a restaurace a několika chatkami na přespání. Krátký den tak tak stačí k přemýšlivému rozjímání u sklenky vína. Klobouk dolů před rukou podnikavce, která tento opuštěný koutek civilizace na dně kaňonu zbudovala.

Výstup bývá náročnější. Volíme delší a příjemnější trasu s romantickým jménem Stezka jasného anděla - Bright Angel Trail. Po čtyřech a půl hodinách a 15 kilometrech stoupání přichází vrchol a s ním závěr vysilující chůze.

foto a text: Radek Adamec

Grand Canyon National Park:

oficiální link
mapa (pdf 185k)
Fotogalerie




Jedeme autem | Jiná doprava | Bydlení | Plánujeme trasu | Strava | Národní parky | Fotoreportáže
Dokumenty | Double Life of
America | Basic info | Práce v USA


Edited and
Designed by Radek Adamec All rights reserved 1999™
Publikování nebo šírení obsahu Ameriky v kostce je bez souhlasu autora zakázáno.