Fotorepo - hlavni

Kameny zanechávají na povrchu jezera stopy dlouhé až několik set metrů.

Záhadné kameny na Racetrack Playa (California)

Text a foto: Ládín a Martin
Převzato ze stránky: LaMar & Southwest USA

Death Valley National Park:
mapa (pdf 1MB), oficiální link

V odlehlé části Národního Parku Death Valley leží mezi horskými hřebeny Cotonwood Mountain a Last Chance Range vyschlé jezero Racetrack Playa, proslavené zvláštním fenoménem samovolně se pohybujících kamenů.

Vyschlé jezero je přístupné jen po špatné kamenité cestě a to pouze vozy s náhonem 4x4. Jeho dno tvoří perfektně rovná plocha, kterou pokrývá ruzně silná vrstva zvlaštního bahna (24% jemný písek, 41%bahno, 35% kaolín). V jihovýchodní části této plochy je místo, které dlouho leželo na seznamu světových záhad. Je zde roztroušeno téměř 200 různě velikých kamenů jejichž dráhy vytlačené v zaschlém blátě vypovídají o jejich pohybu. Největší kámen je 320kg těžký , délka drah se pohybuje od několika, až po stovky metrů. Stopy nevedou jen přímo jedním směrem, ale klikatí se, zahýbají a vracejí se zpět. Na celé ploše je vidět jejich množství. Dlouho se nevědělo co je to za sílu, která dokáže pohnout tak těžkými balvany a nezanechá přitom v okolním blátě krom jejich vlastní dráhy žádnou jinou stopu. Kameny pochazejí z dolomitových skal, které se tyčí na jihovýchodním okraji vyschlého jezera. Nevykazují žádné vyjímečné magnetické vlastnosti a i měření magnetického pole ve zdejší oblasti potvrdilo, že se nijak neodlišuje od normálu. Ani seismická činnost není na tomto místě nijak neobvyklá. Tímto zjištěním padly dvě z několika původních teorií, snažících se vysvětlit příčiny pohybu kamenů.

Jihovýchodní část Racetrack Playa je o několik centimetrů níže než okolní rovina a proto je přirozeným shromaždištěm veškeré dešťové vody. Místní celkové roční srážky však nepřevyšují ani 5cm. Vrcholky pohoří Sierra Nevada, které jsou odtud vzdáleny západně pouhých 60km tvoří srážkový stín a díky jemu je tato oblast nejsušším místem na západní polokouli. Na jihu Racetrack Valley jsou dva topografické koridory odkud díky rozdílu teplot přicházejí silné lokální větry, dosahující rychlosti více jak 60km/h. Vzniká zde unikátní efekt "větrný tunel", který dokáže, pokud jsou i ostatní podmínky příznivé, pohnout s kameny. Důležitou podmínkou pro úspěšný pohyb kamenů je právě také dostatek zde tolik vzácné vody. Tím, že namočí podloží se bláto stane na pár dnů abnormálně měkké a kluzké. Pokud se zde vyskytne větrná bouře dřív, než bláto opět vyschne, může vzniknout světově známý fenomén "putujících kamenů."

Cesta se místy mění v toto "valchovité potěšení."

Na objasnění zdejší záhady pracovalo několik vědců, při mnoha expedicích se snažili najít vysvětlení. Na základě vlastních měření a pozorování, probíhajících v období větrných smrští v polovine roku 1952, vyslovuje jako první Dr. Robert Sharp teorii pohybu kamenů. Ta stojí na vysvětlení vzájemné kombinace několika nutných předpokladů, mezi jejichž hlavní podmínky patří navlhlé podloží a prudké větrné proudy. Teorie byla v následujících letech podrobně zpracována a potvrzena. K dokonalému zmapování drah a proměření pohybu jednotlivých kamenů byl použit i zaměřovací systém GPS, který pomocí svých 24 satelitů umožňuje přesné zaměření vytyčeného místa kdekoli na Zemi. V dubnu 1995 začal projekt přesného zmapování a po více než roce 24 hodinového měření vznikla první přesná mapa drah jednotlivých kamenů. Projekt vybral 162 hlavních kamenů, každý z nich byl pojmenován a byl sestaven pořadník délek jednotlivých drah.

Odlehlá poloha oblasti Racetrack a 50km dlouhá kamenitá cesta, kterou běžné vozidlo nezvládne, odradí většinu běžných návštěvníků NP Death Valley. Díky tomu tak zůstává toto místo ušetřeno masivnímu náporu turistů, který by určitě nepřispěl k jeho zachování. I přes přísné zákazy vstupu na plochu v době, kdy je mokrá, jsou zde vidět stopy bezohledných návštěvníků, které zde zůstanou otištěny v zaschlém blátě déle než rok. V době naší první návštěvy jsme dokonce viděli auto jehož posádka se zřejmě dobře bavila rychlou jízdou a smyky právě na vyschlé ploše Racetrack.

Tip na cestu:

Ze severní strany od Ubehebe kráteru vede k Racetrack Playa asi 50 km dlouhá kamenitá cesta. Je sjízdná pouze vozem s náhonem 4x4, ačkoli se to prvních pár km nezdá.
Na dotaz ''Jaká je tam cesta?" nám bylo oznámeno spávcem parku: "Připravte se, že cestou píchnete." I nám se zadařilo a několik metrů před cílem jsme opravovali.
Při návštěvě Racetrack Playa v období, kdy je bahnitá plocha vlhká a měkká je zakázáno na ni vstupovat. Otisky zůstanou v zaschlém blátě dél než rok.
Samotná cesta k místu je časově náročná a je vždy lepší ji absolvovat za světla.
Jižní přístupová cesta vedoucí přes Hunter Mountains je o něco horší než severní cesta, v zimních měsících může být zavřená kvůli sněhu.