|
|
Sponzor
stránky |
|
|
|
|
Pohled
na Dead Horse Point z východu |
|
Raftování: Cataract Canyon
(Utah)
text
a foto: Martin
Čuma, www
Cataract Canyon:
Cataract Canyon je na řece Colorado pod soutokem s Green
River, a nachází se zčásti na území Canyonlands
NP a zčásti v Glen Canyon NRA. Protože je celkem
nedostupný, plavba začíná v Potash, asi 15 mil
od Moabu, a 50 mil proti proudu od soutoku z Green
River. Až k soutoku je řeka klidná, bez peřejí.
Ty začínají asi 3 míle pod soutokem, a končí po
asi 13 mílích v přehradě Lake Powell. Při vysoké
vodě je odkryto 23 peřejí, my jsme měli štěstí,
voda v přehradě byla nízko, takže jsme sjeli peřejí
27. Původně jich bylo na 25 mílích 53. Celkem
jsme na vodě strávili plných 5 dní, z toho 1.5
dne v peřejích.
Cesta ze SLC do Potash, což je obec po proudu
Colorada asi 15 mil od Moabu, se celkem protáhla.
Vyjeli jsme sice asi v 6 večer, ale pořád jsme
se někde zastavovali, takže jsme na místo dojeli
asi v 1 ráno. Zastavili jsme se hned vedle rampy
na spouštění lodí do vody. Vyložili jsme všechny
věci (měli jsme dva vany a pickup truck s přívěsem)
a každý si našel nějaké ploché místo na přespání.
Pár zoufalců spalo hned na břehu. Já jsem si našel
pěkné ploché místo v tamaryšcích kousek od břehu.
Ani jsem nestavěl stan, ačkoliv jsme byli varováni,
že je letos hodně štírů.
Nakonec noc dopadla dobře, i když se mě o štírech
několikrát zdálo. Ráno bylo celkem teplo, a protože
jsme byli varováni, že máme před sebou dlouhý
den, tak jsem vylezl hned za úsvitu, asi v 7.h.
Bohužel, řada lidí to tak nebrala, takže snídaně
se protáhla tak do 8.30. Pak se nafukovaly lodě
a nakládaly věci, takže jsme na řeku vyrazili
až něco po jedenácté. Na to, že jsme měli plout
22 mil po klidné řece to bylo celkem pozdě. Bylo
nás celkem 18 na 6 lodí, nafukovacích raftů s
kovovým rámem pro dvě velká vesla. Každá loď měla
kromě pasažérů ve středu bednu (s jídlem nebo
kuchyňskými potřebami) cooler. Vzadu pak byly
pytle s osobními věcmi. Pomalu jsme veslovali
a po třech hodinách se zastavili na mělčině ve
středu řeky na oběd. Průtok byl poměrně malý,
zhruba 130 m3/s, ti, co tu byli dřív říkali, že
řeka je nejníže, co zatím viděli. Při jarním tání
řekou teče tak desetkrát víc. Protože jsme toho
moc neujeli, tak jsme spojili tři a tři lodě,
a zbytek dne se nechali tlačit dvěma motory, které
jsme s sebou měli hlavně pro poslední den, kdy
se musí jet 30 mil po přehradě Lake Powell. Do
kempu zvaného Ledges kousek od ústí Lahtrop Canyonu
jsme dorazili asi v 6.30 večer, půl hodiny před
soumrakem. Kemp byl na skalní plošině kousek nad
řekou, takže byl celkem scénický. Snědli jsme
večeři a pak seděli vykládali.
Ve čtvrtek jsem se vzbudil celkem brzo, hlavně
proto, že jsem si chtěl vyběhnout na plošinu nad
kempem. Ta je tak 100-150 m. nad řekou, a táhne
se několik km k další plošině, která tvoří známy
White Rim v Canyonlands NP. Skály zde ještě byly
z pískovce, takže byly pěkně zaoblené a dobře
se po nich lezlo. Pak jsme posnídali, sbalili
se a přeplavili řeku na druhou stranu, kde je
několik indiánských ruin, které jsme obhlídli.
Pak jsme už veslovali dál. Veslovali jsme asi
3 hodiny až k ohybu asi 2 km od The Loop. Zde
jsme poobědvali, a setkali se s Park Rangerem,
který nás varoval před medvědy. V Canyonlands
totiž žijí malí černí medvědi, kteří se sice bojí
lidí, ale v důsledku letošního sucha nemají moc
jídla, tak se snaží přiživit se u kempujících.
To samozřejmě vyděsilo řadu kolegů, takže většina
lidí pak spala hned na pláži. Aspoň jsem měl víc
klidu a možnost výběru lepších míst výš nad řekou.
Po obědě jsme svázali lodě a pokračovali s motory.
Všichni až na dva kluky, každý na jedné skupině
lodí, jsme přešli zúžené místo v The Loop pěšky,
to celkem stálo za to, vylezli jsme tak 150 m.
nad řeku, takže tam byl slušný výhled. Pak jsme
pokračovali dál po proudu, a krátce před soumrakem
dorazili k soutoku s Green River, kde jsme to
zapíchli.
Na pátek byl plánován půldenní výšlap ze Spanish
Bottom a pak sjetí prvních devíti peřejí v Cataract
Canyonu. Kousek pod soutokem jsme na chvilku zastavili,
ti, kdo sjíždí Cataract Canyon se tam musí zaregistrovat.
Pak jsme zakotvili ve spodní části Spanish Bottom,
kde bylo jedno z mála slušných kotvišť. Zbytek
břehu byl totiž zarostlý. I tak na kotvišti bylo
dost bahna. Očistili jsme si nohy, obuli pohorky
a vyrazili na tůru. Ze Spanish Bottom totiž vede
stezka na plošinu asi 300 m nad řekou. Na ní je
řada zajímavých pískovcových formací a několik
indiánských ruin. Tak jsme to tam obešli, a poprvé
a naposledy se setkali s civilizací, poblíž tohoto
okruhu je totiž parkoviště pro 4wd auta nejzazší
džípové cesty Maze District Canyonlands NP. Tak
100 mil od asfaltové silnice. Po třetí hodině
jsme dorazili zpátky k lodím a vypluli do peřejí.
Ty nebyly nikterak hrozivé, takže jsme kolem páté
dorazili na kotviště mezi peřejem 9 a 10, kde
jsme měli naplánovaný nocleh. Je zde pěkná pláž,
na které jsme měli menší party.
Ráno jsem vstal zavčas a vylezl kousek nahoru
nad řeku malým bočním kaňonem severně od kempu.
Kaňon byl dost prudký, nakonec jsem vylezl jen
asi do poloviny a podíval se na řeku z útesu poblíž.
Pak jsem slezl a podíval se na peřej 10, který
byl jeden z těch větších. Hned na něm jsme promokli,
protože jsme projeli jeho hlavní vlnou. Po několika
peřejích se řeka asi na míli zklidnila a pak následovala
skupina peřejí zvaná Mile Long Rapids. Po něch
přišlo to hlavní, tři velké peřeje zvané Big Drops
1, 2 a 3. Nad každým z nich jsme se zastavili
a prozkoumali je. Ve třetím, a nejhorším, měla
naše loď zádrhel. Náš kapitán (byli jsme na lodi
tři) přehlédl balvan v horní části peřeje a zůstali
jsme na něm trčet. Houpání a tak sice s lodí trochu
pohnulo, ale akorát jsme se trochu natočili a
zachytli se o další balvan. Po chvíli se loď trochu
natočila a natekla do ní voda, a protože se dost
rychle nahnula dozadu, náš kapitán, sedící vzadu,
spadnul do vody. Sjel dolů peřejem a byl vyloven
lodí pod ním. Nám dvěma se nakonec podařilo loď
uvolnit, a zadkem dopředu jsme peřej sjeli. Na
tom kameni jsme strávili asi hodinu, která mě
připadla jako 10 minut. Pak následovalo ještě
několik peřejí a zakotvili jsme těsně nad hladinou
přehrady Lake Powell poblíž ústí Imperial Canyonu.
Protože jsme sem dorazili asi ve 4 h., tak jsem
se rychle převlékl a vyrazil na průzkum Imperial
Canyonu. Došel jsem ale jen asi 1.5 km nahoru,
dál byla cesta zablokována asi 15 m. vysokým vyschlým
vodopádem. Tak jsem to otočil a došel do kempu
akorát na večeři. Pak jsme chvíli seděli u ohně
a opíkali marshmallows (jediné, co amíci opíkají
na ohni).
V neděli jsme vstali brzo, protože jsme před sebou
měli 30 mil po Lake Powell. Vyjeli jsme asi v
8.30 a sjeli poslední peřej, a pak se sepřáhli
a zapnuli motory. Cesta byla celkem nuda, většinou
jsem si četl, i když občas jsem se podíval na
okolní stěny kaňonu. Protože Lake Powell bylo
celkem nízko, i teď bylo dno Dark Canyonu dostupné,
i když voda byla výš, než na jaře. Asi po dalších
10 mílích, kousek za Mile Crag Bendem, nám došel
benzín, takže jsme zbytek cesty museli veslovat.
Bylo to ale příjemné, stěny Narrow Canyonu trčí
z vody na obou stranách, bylo na co se dívat,
i když se veslovalo. Do Hite jsme dorazili kolem
šesté, rychle se sbalili, a po nutné zastávce
v Green River v hospodě Rays jsme dorazili do
SLC něco po jedné hodině ráno.
|
|
|
|
|